„Semínka víry“

Mnozí z nás mají problém svěřit svůj život do Božích rukou a důvěřovat mu. Většina z nás si říká: „Určitě musím něco udělat, abych Bohu pomohl vyřešit své problémy.“ To je pro nás těžké. Bůh však naši pomoc nepotřebuje. Boží milost není padesát na padesát. Boží milost je jeho nezasloužená přízeň.

Potom Hospodin řekl Abramovi: „Já jsem Hospodin, který tě vyvedl z kaldejského Uru, abych ti dal tuto zemi do vlastnictví.“ Abram se tedy obrátil k Hospodinu a řekl mu: „Já jsem Hospodin, který tě vyvedl z kaldejského Uru, abych ti dal tuto zemi do vlastnictví. Abram však odpověděl: „Svrchovaný Hospodine, jak si mohu být jistý, že ji skutečně získám do vlastnictví?“ „Ano,“ odpověděl Abram. Hospodin mu řekl: „Přiveď mi tříletou jalovici, tříletou kozu, tříletého berana, hrdličku a holoubátko.“ Abram se na to podíval. Abram mu je tedy všechny předložil a zabil je. Pak každé zvíře rozřízl uprostřed a půlky položil vedle sebe. Když slunce zapadalo, Abram upadl do hlubokého spánku a snesla se na něj děsivá tma. Hospodin pak Abramovi řekl: „Můžeš si být jist, že tvoji potomci budou cizinci v cizí zemi, kde budou 400 let utlačováni jako otroci. Já však potrestám národ, který je zotročí, a nakonec odejdou s velkým bohatstvím. (Pokud jde o tebe, zemřeš v pokoji a budeš pohřben ve zralém věku.) Po čtyřech generacích se tvoji potomci vrátí sem, do této země, neboť hříchy Emorejců ještě neopravňují k jejich zničení.“ Když slunce zapadlo a nastala tma, Abram spatřil, jak mezi půlkami mršin prochází kouřící ohnivý kotel a hořící pochodeň. Hospodin tedy toho dne uzavřel s Abramem smlouvu a řekl: „Dal jsem tuto zemi tvým potomkům, a to až od hranic Egypta k velké řece Eufratu. (1. Mojžíšova 15,7-18)

Co bylo na této neobvyklé události, která dala Abramovi naději?“

V Abramově době bylo běžné, že ti, kdo uzavírali smlouvu, zabili zvíře a pak se společně procházeli mezi kusy. Když obě strany společně kráčely mezi zabitými zvířaty, odříkávaly si podmínky své dohody, což naznačovalo jak vážnost dohody, tak i trest za její porušení. Mnozí se domnívali, že pokud některá ze stran nedodrží svou část dohody, mělo se jim a všemu, co vlastnili, stát něco tak strašného, jako se stalo zabitým zvířatům.

Když však Bůh uzavřel smlouvu s Abramem, stalo se něco zcela jiného. Bible říká, že Bůh sám prošel obětmi, zatímco Abram spal. Proč to Bůh udělal? Bůh tím prohlašoval, že odpovědnost za naplnění smlouvy leží přímo na jeho bedrech, nikoli na Abramových. Bůh neslíbil, že udělá určité věci, pokud Abram dodrží svou část dohody. Bůh prostě řekl – já to udělám.

Při úvahách o tomto příběhu si znovu připomínám, že můj vztah s Bohem není založen na mé dobrotě, ale na jeho milosti. Neexistuje nic, čím bych si zasloužil stát se Božím přítelem. Jsem stejně bezmocný jako Abram, když tam ležel a tvrdě spal. Bible říká –

„Když jsme byli naprosto bezmocní, přišel Kristus v pravý čas a zemřel za nás hříšníky. Nyní by většina lidí nebyla ochotna zemřít za bezúhonného člověka, i když někdo by možná byl ochoten zemřít za člověka, který je obzvláště dobrý. Bůh však projevil svou velkou lásku k nám tím, že poslal Krista, aby za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšníky. A protože jsme byli Kristovou krví v Božích očích napraveni, jistě nás zachrání před Božím odsouzením. Protože naše přátelství s Bohem bylo obnoveno smrtí jeho Syna, když jsme ještě byli jeho nepřáteli, budeme jistě zachráněni skrze život jeho Syna. Nyní se tedy můžeme radovat ze svého úžasného nového vztahu s Bohem, protože náš Pán Ježíš Kristus nás učinil Božími přáteli.“ (Římanům 5,6-11)

Pokud se vám v nějaké záležitosti nedaří důvěřovat Bohu, zamyslete se ještě jednou nad svým spasením. Bible říká, že i když jsme byli hříšníky a v tom nejhorším stavu, Kristus za nás zemřel. Když byl Bůh ochoten být k nám tak milostivý, když jsme byli ještě jeho nepřáteli, jistě bude ochoten udělat ještě více nyní, když se snažíme být jeho přítelem.