Sir Isaac Newton: Isaac Newton: citáty, fakta a životopis

Sir Isaac Newton během svého života významně přispěl k rozvoji vědy. Vynalezl počítání a poskytl jasnou představu o optice. Jeho nejvýznamnější práce však souvisela se silami, konkrétně s vypracováním univerzálního gravitačního zákona.

Newtonův život

Isaac Newton se narodil v roce 1642 v chudé rodině v anglickém Woolsthorpu a navštěvoval Trinity College v Cambridgi až poté, co bylo zřejmé, že z něj nikdy nebude úspěšný farmář. Během studia se zajímal o matematiku, optiku, fyziku a astronomii. Po ukončení studia začal na této koleji vyučovat a byl zde jmenován druhou Lucasovou katedrou. Dnes je tato katedra považována za nejznámější akademickou katedru na světě.

V roce 1689 byl Newton zvolen za univerzitu poslancem. V roce 1703 byl zvolen prezidentem Královské společnosti, společenství vědců, které existuje dodnes. V roce 1705 byl královnou Annou povýšen do rytířského stavu. Nikdy se neoženil.

Newton zemřel v roce 1727 ve věku 84 let. Po jeho smrti bylo jeho tělo přeneseno na významnější místo ve Westminsterském opatství. Při exhumaci bylo ve vědcově těle nalezeno velké množství rtuti, pravděpodobně díky jeho práci s alchymií.

Pohyb ve vesmíru

Populární mýtus vypráví o jablku spadlém ze stromu v jeho zahradě, které Newtona přivedlo k pochopení sil, zejména gravitace. Zda se tato událost skutečně stala, není známo, ale historici pochybují, že tato událost – pokud k ní došlo – byla hnacím motorem Newtonova myšlenkového procesu. Jeho nejslavnější dílo přišlo s vydáním knihy „Philosophiae Naturalis Principia Mathematica“ („Matematické principy přírodní filozofie“), obecně nazývané Principia. V ní určil tři pohybové zákony pro vesmír.

První popisuje, jak se objekty pohybují stejnou rychlostí, pokud na ně nepůsobí vnější síla. (Síla je něco, co způsobuje nebo mění pohyb.) Předmět sedící na stole tedy zůstává na stole, dokud na něj nepůsobí síla – tlak ruky nebo gravitace. Podobně se objekt pohybuje stejnou rychlostí, pokud na něj nepůsobí jiná síla, například tření.

Jeho druhý pohybový zákon poskytl výpočet toho, jak na sebe síly působí. Síla působící na objekt se rovná součinu hmotnosti objektu a zrychlení, které objekt nabývá.

Třetí Newtonův zákon říká, že na každou akci v přírodě existuje stejná a opačná reakce. Působí-li jedno těleso silou na druhé, pak druhé těleso působí stejnou silou na první těleso, ale v opačném směru.

Z toho všeho Newton vypočítal univerzální gravitační zákon. Zjistil, že jak se dvě tělesa od sebe vzdalují, gravitační přitažlivost mezi nimi klesá o nepřímou úměru čtverce vzdálenosti. Pokud jsou tedy tělesa od sebe dvakrát tak daleko, je gravitační síla pouze čtvrtinová, pokud jsou od sebe třikrát tak daleko, je pouze devítinová oproti předchozí síle.

Tyto zákony pomohly vědcům lépe pochopit pohyby planet ve sluneční soustavě a Měsíce kolem Země.

Vědec napříč obory

Během studia byl Newton nucen přerušit studium na dva roky, když mor uzavřel Trinity College. Doma se nadále zabýval optikou, pomocí hranolu odděloval bílé světlo a jako první tvrdil, že bílé světlo je směsicí mnoha typů paprsků, nikoli jediným celkem. V práci se světlem a barvou pokračoval i v dalších letech a své poznatky publikoval v knize „Opticks“ v roce 1704.

Znepokojen tehdejšími problémy s dalekohledy vynalezl zrcadlový dalekohled, přičemž zrcadlo vybrousil a tubus sestrojil sám. Dalekohled, který se spoléhal na zrcadlo namísto čoček, poskytoval ostřejší obraz než tehdejší refrakční dalekohledy. Moderní techniky omezily problémy způsobené čočkami, ale velké dalekohledy, jako je vesmírný dalekohled Jamese Webba, používají zrcadla.

Jako student Newton studoval nejpokročilejší matematické texty své doby. Během přestávky pokračoval ve studiu matematiky a položil základy diferenciálního a integrálního počtu. Sjednotil mnoho technik, které byly dříve uvažovány odděleně, například zjišťování ploch, tečen a délek křivek. V roce 1671 napsal knihu De Methodis Serierum et Fluxionum, ale nepodařilo se mu najít vydavatele.

Newton také vytvořil ucelenou vědeckou metodu, která se měla používat napříč obory. Předchozí zkoumání vědy se lišila v závislosti na oboru. Newton zavedl ustálený formát experimentů, který se používá dodnes.

Isaac Newton cituje

„Amicus Plato amicus Aristoteles magis amica verita.“
(Platón je můj přítel, Aristoteles je můj přítel, ale mým největším přítelem je pravda.)
– Napsáno na okraj zápisníku během studia v Cambridge. In Richard S. Westfall, Never at Rest (1980), 89.

„Génius je trpělivost.“
-The Homiletic Review, Vol. 83-84 (1922), Vol. 84, 290.

„Jestli jsem viděl dál, tak tím, že jsem stál na ramenou obrů.“
Dopis Robertu Hookovi (5. února 1675-6).“ In: H. W. Turnbull (ed.), The Correspondence of Isaac Newton, 1, 1661-1675 (1959), Vol. 1, 416.

„Vidím, že jsem se stal otrokem filozofie.“
Dopis Henrymu Oldenburgovi (18. listopadu 1676). In: H. W. Turnbull (ed.), The Correspondence of Isaac Newton, 1676-1687 (1960), Vol. 2, 182.

„Nevím, jak se mohu jevit světu, ale mně samotnému se zdá, že jsem byl jen jako chlapec, který si hraje na břehu moře a rozptyluje se tím, že tu a tam najde hladší kamínek nebo hezčí mušli než obvykle, zatímco velký oceán pravdy leží celý neobjevený přede mnou.“
-Poprvé uvedeno v knize Joseph Spence, Anecdotes, Observations and Characters, of Books and Men (1820), 1. díl, vydání 1966, odd. 1259, str. 462

„Na každou akci vždy existuje opačná a stejná reakce; jinými slovy, působení dvou těles na sebe navzájem je vždy stejné a má vždy opačný směr.“
– Principia: Matematické principy přírodní filozofie (1687)

„Pravda se vždy nachází v jednoduchosti, a ne v mnohosti a zmatku věcí.“
– „Fragmenty z pojednání o zjevení“. In Frank E. Manuel, The Religion of Isaac Newton (1974), 120.

-Nola Taylor Redd