Sir John Falstaff

Sir John Falstaff je jednou z nejpopulárnějších Shakespearových postav. Byl jím v Shakespearově době a následně v průběhu dalších čtyř set let a stále mu to vyhovuje. Je pravděpodobně nejslavnější komickou postavou celého anglického dramatu. Shakespeare a jeho publikum si Falstaffa oblíbili natolik, že ho Shakespeare umístil do čtyř her, i když ve Veselých paničkách windsorských v jiném časovém a místním kontextu než v Jindřichu IV. 1. část, Jindřichu IV. 2. část a Jindřichu V.. Ve Veselých paničkách je Falstaff jinou osobou, ale ve všech ohledech je to tentýž tlustý, vulgární a nechutný stařec – jinými slovy stejná postava.

Falstaff je nečestný a zbabělý, vychloubačný a narcistický. Zároveň je inteligentní a prozíravý. Skvěle ovládá jazyk a repliky. To vše z něj dělá skvělou a sledovatelnou postavu divadelní hry. Ale postavy v divadelních hrách nejsou skuteční lidé, i když jsou extrémně realisticky ztvárněné, jako je většina Shakespearových postav. Jsou to v podstatě dramatické prostředky a jako vždy u Shakespeara plní postavy funkce, které jsou nezbytné pro úspěch hry.

Sir John Falstaff v Jindřichu IV. 1. část

V Jindřichu IV. 1. části je Falstaff volnočasovým společníkem mladého prince Hala, který navštěvuje hospodu, kde se Falstaff a jeho často nečestní přátelé a společníci – zloději, podvodníci, prostitutky – se scházejí, jedí a pijí a plánují své drobné zločinecké projekty. Je to skvělá hra, mimo jiné proto, že je to drama s velmi vážnými tématy týkajícími se královské moci, politiky, války a podobných důležitých otázek, a zároveň je to jedna z nejzábavnějších anglických her. Falstaff je středobodem této komedie a zároveň má zásadní význam pro vážnější témata. V některých ohledech plní funkci, kterou v řeckém dramatu plní chór, který komentuje politické dění, sice egoistickým a bezohledným způsobem, ale s bystrým postřehem a zdravým rozumem. Prostředí, v němž se on a jeho společníci pohybují, dává Shakespearovi příležitost ponořit mladého prince do nejnižší společenské vrstvy říše, jíž bude jednou vládnout jako král. Jedním z nejdůležitějších témat hry je otázka, co dělá dobrého krále. Později, jako Jindřich V., se Hal stane nejlepším králem, jakého kdy Anglie poznala, a Shakespeare naznačuje, že je to částečně díky jeho vzdělání, které mu umožnilo důvěrně poznat a pochopit všechny úrovně a poměry v jeho říši.

Falstaff v Jindřichu IV. 2. část

Další výskyt Falstaffa je ve 2. části Jindřicha IV. Hal jako král Jindřich V. přebírá na konci hry důstojnost a odpovědnost za korunu. Obrátí se na něj jeho starý společník Falstaff a hledá u něj laskavost. V jednom z nejslavnějších okamžiků Shakespearových her Hal starého muže veřejně odmítne, stejně jako jeho bezúhonnou bandu.

Falstaff v Jindřichu V

V Jindřichu V se s Falstaffem nesetkáváme jako s dramatickou postavou, ale místo toho se nám dostává dojemného popisu jeho smrti. Nejprve vidíme jeho přátele, kteří hovoří o jeho stavu. Je vážně nemocný: říkají, že umírá na zlomené srdce, protože ho král Jindřich odmítl. Jedna z jeho přítelkyň říká: „Král mu zabil srdce.“ A všichni souhlasně přikyvují. Brzy poté se dozvídáme, že Falstaff je mrtev. Objevuje se domněnka, že zemřel na ošklivou pohlavní chorobu. Hospodyně pronese dojemnou řeč na památku svého starého přítele.

Falstaff ve Veselých paničkách windsorských

Podle tradice se královně Alžbětě Falstaff tak líbil, že nařídila Shakespearovi, aby o něm napsal další hru. Je to krásná tradice, ale nepodložená žádnými důkazy. Je však možné, že tato tradice vznikla spíše jako cílená záliba londýnských divadelníků ve Falstaffovi. Shakespeare totiž napsal hru s Falstaffem jako hlavní postavou – Veselé paničky windsorské, v níž je Falstaff oportunistickým a komicky neúspěšným svůdníkem.

Falstaff se objevuje v mnoha dramatických, beletristických, básnických a hudebních dílech. Dvě z nejznámějších vystoupení jsou opera Otto Nicolaie z roku 1849 Die lustigen Weiber von Windsor a Verdiho Falstaff, které zůstávají mezi nejoblíbenějšími komickými operami 19. století.

Top Falstaffovy citáty

Lepší částí statečnosti je rozvaha – Jindřich 1V. část, 1. dějství, 5. scéna, 4. dějství

Hale, řeknu-li ti lež, plivni mi do tváře, nazvi mě koněm – Jindřich 1V. část, 1. dějství, 2. dějství, 4. scéna

Muž mé ledviny – Veselé paničky windsorské, 3. dějství, 5. scéna

Doufám, že štěstí leží v lichých číslech – Veselé paničky windsorské, 5. dějství, 1. scéna

O mocné lásce, která v něčem dělá zvíře člověkem, v něčem jiném člověka zvířetem – Veselé paničky windsorské, 5. dějství, 5. scéna

Myslím, že mě ďábel nechce nechat zatratit, aby olej, který je ve mně, nezapálil peklo – Veselé paničky windsorské, 5. dějství, 5. scéna

Vidíš, že mám víc masa než jiný člověk, a proto víc křehkosti – Jindřich 1V. díl, 1. dějství, 3. scéna

Vše? Nevím, čemu říkáte všichni, ale kdybych nebojoval s padesáti z nich, jsem hromádka ředkviček. Kdyby jich na ubohého starého Jacka nepadlo dva nebo tři a padesát, pak nejsem žádný dvounohý tvor – Jindřich 1V část 1, 2. dějství 4. scéna