Skutečný problém s „růžovou viagrou“

„Nesnáším, když se kvůli tomu musím „natáčet“,“ řekl další účastník, „cítím se kvůli tomu zlomený.“

Stejně jako mnoho žen byly i tyto dvě flibanserinové pokusné králíčky naučeny věřit, že pokud nezažívají pocit „chuti“, musí s nimi být něco v nepořádku. Ale to prostě není pravda.

Výzkumy za posledních 20 let zjistily, že existuje ještě jeden zcela legitimní způsob, jak prožívat touhu. Říká se mu responsivní touha, protože vzniká jako reakce na slast, zatímco spontánní touha vzniká v očekávání slasti.

Sexoterapeutka Christine Hyde učí své klienty o responzivní touze pomocí této analogie:

Předpokládejme, že přijmete pozvání kamaráda na večírek, a když se blíží, napadne vás: „Musíme najít hlídání, bude tam takový provoz,“ a nechce se vám tam. Ale protože jste to kamarádce slíbili, přesto jdete. A na večírku se skvěle bavíte! Pokud se na večírku bavíte, děláte to správně, říká Hyde.

Spontánní touha není podstatnou složkou sexuální pohody. Podstatnou složkou je potěšení – bavit se na večírku – a z výzkumu vyplývá, že responzivní touha není spojena s potížemi se vzrušením, problémy s orgasmem ani žádnou jinou dysfunkcí.

Většina lidí zažívá v různých obdobích svého života jak spontánní, tak responzivní touhu, i když vědci nemají všeobecně uznávaná čísla, kolik lidí zažívá obojí. Reaktivní touha není horší než spontánní touha, je jen jiná.

Však společnost Sprout, která flibanserin v době jeho schválení vlastnila, si zřejmě šokujícím způsobem neuvědomuje, že trocha „natáčení“ je naprosto normální, a že – tedy – léčila zdravé ženy.

Při slyšení před FDA se jeden z členů komise zeptal, proč měly ženy ve studii před zahájením studie v průměru dvě nebo tři „sexuálně uspokojivé příhody“ za měsíc. Pokud jim chyběla touha, zeptal se panelista, proč měly vůbec nějaký sex? Přednášející ze společnosti Sprout odpověděl: „Jakmile se zapojí do aktivity, je jim příjemná.“

Což je přiléhavá definice reagující touhy.

Analýza údajů provedená úřadem FDA ukázala, že pouze u 10 % účastnic výzkumu užívajících flibanserin došlo k „alespoň minimálnímu zlepšení“, zatímco u zbývajících 90 % nedošlo k žádnému zlepšení.

Jedná se o lék s tak potenciálně závažnými vedlejšími účinky, že FDA vyžaduje speciální školení a certifikaci před tím, než jej mohou poskytovatelé předepisovat.

A „porucha“, kterou léčí (nebo v 90 % případů neléčí), není vůbec porucha, ale normální, zdravá odchylka lidské sexuální reakce.

Farmaceutický průmysl má miliony – miliardy? – dolarů na tom, že my všichni, včetně našich lékařů, budeme ignorovat vědu 21. století a vrátíme se k modelu sexuální touhy, který dával v roce 1977 opravdu dobrý smysl. Myslím, že ženy si zaslouží něco lepšího.

Emily Nagoskiová získala doktorát v oboru zdravotního chování se zaměřením na lidskou sexualitu na univerzitě v Indianě. Je autorkou knihy „Přijď taková, jaká jsi:

Sledujte rubriku Názory na Twitteru @latimesopinion a na Facebooku

.