Slovník Bible kralické

Syn mé pravice.

1. Mladší syn Jákobův z Ráchel (Genesis 35,18). Narodil se v Efratě, na cestě mezi Bét-elem a Betlémem, kousek od posledně jmenovaného místa. Jeho matka zemřela při jeho porodu a posledním dechem mu dala jméno Ben-oni, syn mé bolesti, které jeho otec změnil na Benjamín. Jeho potomci se nazývají Benjamínovci (1 Mojžíšova 49,27; 5 Mojžíšova 33,12; Jozue 18,21).

Benjamínův kmen byl při exodu nejmenší z nich (Numeri 1,36.37; Ž 68,27). Při pochodu bylo jeho místo spolu s Manasesem a Efrajimem na západě od stánku. Při vstupu do Kanaánu čítal 45 600 bojovníků. Z Jákobových slov (Genesis 49,27) někteří vyvozují, že na kmenové standartě byla postava vlka. Tento kmen je zmíněn v Římanům 11,1; Filipským 3,5.

Dědictví tohoto kmene leželo bezprostředně na jih od Efrajimova a bylo asi 26 mil dlouhé a 12 mil široké. Jeho východní hranicí byl Jordán. Mezi ním a Pelištejci zasahoval Dan. Jeho hlavní města jsou jmenována v Jozue 18,21-28.

Dějiny tohoto kmene obsahují smutnou zprávu o pustošivé občanské válce, do níž se zapojili s ostatními jedenácti kmeny. Při ní byly téměř vyhlazeny (Soudců 20,20.21; 21,10). (Viz GIBEAH.)

Prvním židovským králem byl Saul, Benjamín. Mezi tímto kmenem a judským kmenem vzniklo v Davidově době úzké spojenectví (2 Sam 19,16.17), které pokračovalo i po jeho smrti (1 Kr 11,13; 12,20). Po exilu tvořily tyto dva kmeny velkou část židovského národa (Ezd 1,5; 10,9).

Kmen Benjamín byl proslulý svými lučištníky (1 Sam 20,20.36; 2 Sam 1,22; 1 Kronik 8,40; 12,2) a prakovníky (Soudců 20,6).