Smrt Freddieho Graye: 5 věcí, které jste nevěděli

Prvního května 2015 stála státní zástupkyně Marilyn Mosbyová na schodech baltimorské radnice, aby oznámila trestní obvinění šesti policistů, což byl neslýchaný požadavek policejní odpovědnosti. Během následujících dvou let však čtyři soudní procesy skončí porážkou obžaloby, zbývající obvinění budou stažena a mnozí vedoucí představitelé Baltimoru odejdou do důchodu, dají výpověď nebo budou propuštěni. Naše devítiměsíční vyšetřování zabití Freddieho Graye, které v současné době vysíláme v podcastu Undisclosed, odhalilo mnoho skutečností a nesrovnalostí, které zpochybňují oficiální příběh prezentovaný a přijímaný policií, obžalobou i obhajobou. Následují jen některá z našich zjištění.

1. Nůž Freddieho Graye byl legální
Baltimorské policejní oddělení čekalo až do dne po smrti Freddieho Graye, aby veřejně zveřejnilo, že byl zatčen za držení nelegálního vystřelovacího nože. Když však státní zástupkyně Marilyn Mosbyová oznámila obvinění proti šesti policistům, prohlásila: „Nůž nebyl vystřelovací a podle marylandských zákonů je legální.“

Pět ze šesti policistů, kteří byli obviněni za Grayovu smrt, nyní Mosbyovou žaluje za falešné zatčení, falešné uvěznění a urážku na cti částečně na základě toho, že se mýlila v zákoně o noži – že Grayovo zatčení bylo oprávněné a zákonné.

Naše vyšetřování však zjistilo, že Mosbyová měla pravdu. Fotografie a videozáznamy nože, které byly zveřejněny těsně po skončení soudních procesů, ukazují typ legálního nože známého jako „asistovaný otvírák“, nikoliv vystřelovací nůž podle jakéhokoliv výkladu zákona města Baltimore nebo státu Maryland. Rozdíl mezi těmito typy nožů je jasně stanoven federální definicí vystřelovacího nože, všemi odborníky na nože, které jsme konzultovali, a nespočtem prodejců, kteří legálně prodávají nože s asistovaným otvíráním ve městě Baltimore i mimo něj.

Přestože měl Mosbyho tým obžaloby ohledně legálnosti nože pravdu, odmítl se touto otázkou u soudu zabývat. V pátém díle podcastu se podíváme na některé právní a politické důvody, proč se možná rozhodli ustoupit. Například precedent Nejvyššího soudu umožňuje policistům chybovat při výkladu zákona, pokud jsou tyto chyby „přiměřené“. U několika policejních zdrojů různých hodností jsme si ověřili, že baltimorská policie neposkytuje žádné oficiální školení v rozpoznávání různých typů nožů, takže obhajoba mohla prokázat, že zatčení Freddieho Graye kvůli takovému noži bylo rozumným nedorozuměním.

Ale i kdyby bylo vítězství tohoto argumentu u soudu pro Mosbyho tým obžaloby běh na dlouhou trať, zviditelnění soudních procesů mohlo mít pozitivní dopad na zlepšení povědomí veřejnosti o legálnosti nožů s asistovaným otevíráním, což by policistům v budoucnu ztížilo možnost odvolávat se na důvodnou neznalost. (Koneckonců, „rozumná neznalost“ zákona nefunguje jako obhajoba pro průměrného občana.) Pokud by však Mosbyho tým obžaloby tvrdil, že Gray byl zatčen a obviněn neoprávněně, musel by najednou vzít v úvahu spoluúčast vlastního oddělení na podobných neoprávněných zatčeních a stíháních za legální nože, což je historie, kterou týmy obhajoby před soudním řízením bezostyšně odhalily.

Státní zastupitelství se tedy v této otázce překulilo a o noži se u soudu během všech čtyř soudních řízení ani nezmínilo. To je jen jeden z důvodů, proč by místní státní zástupci neměli dohlížet na trestní případy proti místní policii – až příliš často jsou do své práce navzájem hluboce zapleteni, a jsou tak ve střetu zájmů.

2. Svědecké výpovědi o Grayově zatčení byly zamítnuty
Freddie Gray se stal celostátním zpravodajstvím díky muži jménem Kevin Moore, který natočil posledních několik minut Grayova zatčení. Poté, co Moore předal kopii videa vyšetřovatelům, nahrál záznam na internet a ten se rychle stal virálním. Bylo na něm vidět, jak Graye drží policisté Garrett Miller a Edward Nero obličejem dolů na chodníku a on křičí bolestí. Měl překřížené kotníky a pokrčená kolena, přičemž Millerova váha mu tlačila paty do zad, což je policejní chvat známý jako šněrování nohou.

Přestože bylo Moorovo video promítáno u soudu při procesu s policisty, nikdy nebyl předvolán, aby vypovídal. Stejně tak nebyl vyslechnut nikdo z více než desítky obyvatel, kteří byli toho rána svědky Grayova zatčení, přestože mnozí z nich poskytli médiím pod svými jmény usvědčující rozhovory. Někteří z těchto svědků byli vyslechnuti detektivy, ale jejich výpovědi – o použití taseru, o tom, že viděli, jak policista dává Grayovi koleno do krku, jak Freddie křičí, že ho bolí záda a nohy – policie i žalobci odmítli. Další policisté, kteří byli přítomni zatýkání, ale nebyli obviněni, vypověděli, že Gray se pouze snažil upoutat pozornost, ale svědci tvrdí, že jeho výkřiky byly skutečné.

„Bylo to, jako by mi nevěřila,“ řekla Alethea Boozeová v druhém díle Undisclosed o detektivovi, který přijal její výpověď. Boozeová také tvrdí, že ji nikdy nekontaktovalo státní zastupitelství, které tvrdilo, že provádí vlastní nezávislé vyšetřování. V červenci 2016, po Mosbyho rozhodnutí zrušit zbývající obvinění, se reportér zeptal státního zástupce Michaela Schatzowa na tvrzení Boozeové, že svědci nebyli jeho úřadem vyslechnuti.

„Nevím… to jméno mi nic neříká,“ řekl Schatzow, čímž potenciálně dokázal, že Boozeová má pravdu.

Další svědkyně jménem Jacqueline Jacksonová viděla téměř celou druhou zastávku dodávky, jen jeden blok od zatčení, otevřeným oknem své kuchyně. Jacksonová tvrdila, že viděla první pokus Millera, Nera a poručíka Briana Rice posadit Graye zpět do vozu poté, co mu spoutali nohy. Tvrdila, že ho hodili obličejem dolů, hlavou napřed a tvrdě do kovového prostoru dodávky. Dokonce i zevnitř svého domu slyšela hlasitou ránu, po níž následovalo Grayovo sténání.

„Je slyšet, jak vydává zvuky, jako že má bolesti,“ řekla Jacksonová v rozhovoru pro náš čtvrtý díl. „Bylo to prostě smutné…. Řekla jsem jim: „Co to tomu mladíkovi děláte?“ „Nevím,“ odpověděli mi. Řekli mi, že si mám hledět svého.“

Jacksonová uvedla, že ji detektivové nikdy nevyslechli, přestože poskytla své svědectví tisku i televizi. Státní zástupci se jí také ozvali až krátce před zahájením soudních procesů na konci roku 2015. (Úřad státního zástupce se k tomuto případu odmítl vyjádřit nebo odpovídat na otázky.)

3. Policie BPD čekala, dokud Gray nezemřel, aby zveřejnila vše, co věděla o trase dodávky
Čtyři dny poté, co byl Gray zraněn ve vazbě, zveřejnili představitelé baltimorské policie časový plán incidentu, který měl pouze tři zastávky – vyzvednutí na Presbury Street, druhou zastávku jen o jeden blok dál a policejní stanici v západní čtvrti. Časová osa také odhalila, v kolik hodin policie přivolala na stanici sanitku: Mezi odjezdem dodávky z druhé zastávky a zavoláním lékaře uplynulo 30 minut. Policejní stanice však byla vzdálená pouhé čtyři bloky a Freddieho údajně našli v bezvědomí, když otevřeli dveře. Co se tedy během té půlhodiny stalo? Proč trvalo tak dlouho zavolat lékaře? To byla velká záhada, která stála v centru dvoutýdenního policejního vyšetřování.

Kromě toho to pro vyšetřovatele záhadou nebylo – nebo alespoň být nemělo. Každá z těchto tří zastávek na původní časové ose měla svůj vlastní konkrétní časový údaj v hodinách, minutách a sekundách, ale nebylo vysvětleno, odkud se vzaly. Ukázalo se, že časová razítka pocházejí přímo z hovorů mezi zúčastněnými policisty a policejním dispečinkem, což znamená, že vyšetřovatelé k určení časové osy použili tento zvukový záznam. K 16. dubnu policie započítávala pouze tři zastavení – nikoliv konečných šest.

Všechny zvukové záznamy z dispečinku týkající se zatčení a převozu Freddieho Graye byly nakonec přehrány u soudu – existují hovory týkající se pěti zastavení. To znamená, že vyšetřovatelé věděli o zastavení čtvrtém, kdy policista William Porter reagoval na žádost dispečinku Goodson o kontrolu vězně. A určitě věděli i o páté zastávce dodávky, která měla vyzvednout druhého vězně, protože bylo jasně slyšet, jak Goodson upozorňuje dispečera, že je na cestě. Místo toho, aby policie BPD do své časové osy zahrnula všechny zastávky, o kterých věděla, zamlčela zastávky čtyři a pět a místo nich ponechala onu záhadnou třicetiminutovou mezeru.

Zastávky čtyři a pět byly nakonec médiím a veřejnosti zveřejněny 20. dubna, den po Grayově smrti. Jistě existují oprávněné důvody pro utajení některých podrobností až do ukončení vyšetřování, nicméně způsob, jakým baltimorská policie prezentovala časovou osu, byl zavádějící – působila, jako by i pro ni byla nevysvětlitelná 30minutová mezera před zavoláním sanitky naprostou záhadou. Neexistuje také žádný důkaz, který by naznačoval, že vyšetřovatelé strávili ony čtyři dny hledáním dalších informací nebo svědků těchto zastávek – co tedy dělali? A proč se rozhodli tyto zastávky zveřejnit, jakmile byl Gray mrtvý? (Baltimorská policie odmítla naše žádosti o komentář k tomuto případu)

4. Nebyl zveřejněn žádný důkaz o zastávkách tři a čtyři
Dne 24. dubna 2015 zveřejnila policie BPD záběry z 16 bezpečnostních kamer, které údajně zachytily transportní vůz na čtyřech zastávkách a také na cestě. U některých zastávek se zdálo, že záznamů je dostatek – tři kamery například zachytily zastávku jedna, kde byl Gray zatčen, a dvě kamery zaznamenaly celou zastávku pět.

Neexistuje však žádný důkaz – ani zveřejněný, ani předložený u soudu – který by definitivně potvrzoval dvě ze šesti zastávek dodávky. Obžaloba a různé týmy obhajoby se sice dohodly, že připustí určité části videozáznamů jako důkaz zastávek tři a čtyři, ale samotné záběry jsou vše, jen ne definitivní.

Třetí zastávka transportéru byla odhalena až 30. dubna, v den, kdy policejní oddělení oznámilo, že ukončilo vyšetřování. Policista Goodson krátce zastavil dodávku na zastávce 3, aniž by upozornil dispečink, a protože je jediným obviněným, který nevypovídal, detektivové se o této zastávce dozvěděli až díky soukromým bezpečnostním záznamům z nedaleké samoobsluhy. Policie tento záznam nezveřejnila a u soudu jej krátce ukázali pouze žalobci, kteří tvrdili, že zachycuje Goodsona, jak kontroluje Graye několik vteřin poté, co podle nich došlo k jeho zranění krku.

Tento záznam, který nebyl nikdy veřejně sdílen mimo soudní síň, zanechává mnoho zajímavého. Není na něm žádné datum ani časový údaj; nelze zjistit, zda policejní dodávka, která je na záznamu vidět, je ta samá, v níž je Gray; a řidič dodávky je zcela neidentifikovatelný – není ani jasná rasa a pohlaví osoby. Na tomto záznamu není nic, co by potvrzovalo skutečnosti tvrzené policií a žalobci; nejde dokonce ani o originální záznam nebo přímou kopii spisu – důkazem soudu je video se záznamem přehrávaným na monitoru počítače. To, že Goodsonův obhájce souhlasí s věrohodností takového naprosto neprůkazného důkazu – jediného „důkazu“, že k tomuto zastavení vůbec došlo – je vyloženě bizarní.

Důkazní materiál k zastavení č. 4 není o mnoho lepší. Zde strážník William Porter, jeden ze šesti obžalovaných, vypověděl, že spolu s Goodsonem objevili Graye na podlaze vozu, jak žádá o pomoc. Tři krátké kamerové záznamy, které slouží jako důkaz tohoto zastavení, však ukazují pouze projíždějící bílou policejní dodávku. Klipy jsou sice opatřeny časovými údaji, ale dodávka není nikdy vidět zaparkovaná, nejsou vidět její značky ani poznávací značka a řidiče nelze identifikovat. Samotnou ulicí může projet jakákoli policejní dodávka z kteréhokoli z devíti městských obvodů na cestě k centrální rezervaci. Na dostupných záběrech není ani stopa po strážníkovi Porterovi nebo jeho policejním autě.

Možná ještě více usvědčující je, jak málo záběrů existuje – zastávka č. 4 se nacházela uprostřed jednoho z baltimorských sídlišť s nízkými příjmy, která jsou pod neustálým dohledem kamerových systémů. Tři kamery, které údajně zachytily příjezd a odjezd dodávky, patří mezi téměř desítku dalších, které měly ze zastávky 4 zdokumentovat ještě více. Žádný z těchto záznamů, pokud existují, však nebyl zveřejněn, ani nebyl předložen soudu.

Detektiv i reportér deníku Baltimore Sun si rovněž prohlédli videozáznam pořízený nerotující soukromou kamerou a ani jeden z nich neuvedl, že by v časovém rozmezí, které tvrdí policie a státní zástupci, nalezl jakoukoli stopu po policejní dodávce nebo policejním autě.

5. Policie a státní zastupitelství jsou přesvědčeni, že policejní dodávka nebo policejní auto byly v době, kdy se nacházela na zastávce 4, v pořádku. Policie a státní zástupci neprošetřili důležité stopy
Tým baltimorského policejního oddělení pro silové vyšetřování nedodržel standardní protokoly týkající se výslechu svědků a shromažďování důkazů bezprostředně po Grayově zranění. Například policista Zachary Novak – který Graye naložil do dodávky a později ráno ho našel v bezvědomí – byl hned první den pověřen shromažďováním důkazů, výslechy svědků a psaním zpráv. Jako hlavní svědek byl Novak ve střetu zájmů a neměl dostat vyšetřovací pravomoci. Později získal imunitu před trestním stíháním.

V dalším možném příkladu nám zdroje blízké případu sdělily, že místo toho, aby se s transportérem zacházelo jako s místem činu, byl téměř okamžitě uveden zpět do provozu. O této možnosti se hovořilo během soudních procesů, kdy svědek z kriminalistické laboratoře nebyl schopen dohledat řetězec důkazů pro dodávku až do dne incidentu. Z dalších výpovědí znalců navíc vyplynulo, že než došlo ke standardním postupům shromažďování důkazů, jako je fotografování vnitřku dodávky, testování otisků prstů a DNA nebo odběr krevních vzorků, uplynuly dny, dokonce týdny.

Obžaloba mezitím trpěla stejným problémem, s nímž se opakovaně setkáváme v případech nespravedlivého odsouzení: tunelovým viděním. U soudu se vyhýbali jakýmkoli důkazům, které by komplikovaly jejich verzi, že Goodson, řidič dodávky, Graye „drsně svezl“ mezi zastávkou dvě a zastávkou čtyři. Přijali nespolehlivý kamerový záznam jako důkaz o zastávkách tři a čtyři, zatímco ignorovali svědky, kteří viděli brutální zacházení s Grayem na zastávkách jedna a dva. Přestože stát veřejně válčí s policejním oddělením kvůli způsobu vyšetřování, jeho případ příliš závisí na důkazech, které policie shromáždila – včetně výpovědí obžalovaných a dalších zúčastněných policistů – místo na těch, které neshromáždila.

Prokurátoři založili svůj příběh na závěrech soudního lékaře, doktorky Carol Allanové. Protože smrtelné zranění Freddieho Graye připomínalo „nehodu při mělkém potápění“, Allanová vyloučila, že by k němu došlo během jeho zatýkání, kdy policista Miller údajně přitlačil koleno na Grayův krk. Allan však vůbec neuvažoval o možnosti smrtelného zranění na zastávce číslo dvě, kde svědkyně Jacqueline Jacksonová viděla, jak Graye odhodilo hlavou napřed do dodávky. To proto, že doktor Allan nikdy nedostal výpovědi civilních svědků. Místo toho jí byly poskytnuty pouze výpovědi obžalovaných a dalších policistů – a protože ti tvrdili, že Gray dodávkou prudce třásl, Allan usoudil, že při zastavení dva nemohl být zraněn. Tyto policejní výpovědi jsou však v rozporu s výpověďmi dalších svědků i s kamerovým záznamem. Mosbyho tým sice u soudu tvrdě bojoval, ale právě jeho mimosoudní rozhodnutí zpochybňují jeho snahu o dosažení pravdy.

Justine Barronová a Amelia McDonell-Parryová jsou spoluautorkami a vyšetřovatelkami pořadu Undisclosed: Podcast The Killing of Freddie Gray, který se nyní vysílá na Audioboom.