Sporně nejlepší psi v (současné) literatuře
Myslím, že se všichni shodneme na tom, že psi a knihy jsou to nejlepší na světě. Jediná věc, která je lepší než psi a knihy, jsou knihy se psy. Mám spoustu výtek ke knihám, které jsou dětem zadávány ve školách, ale myslím si, že pravděpodobně Old Yeller a Kde roste červené kapradí a možná i Volání divočiny skutečně způsobily, že některé děti mají rády čtení o něco víc než kdy Dobrá země nebo Hamlet. (I když, proč všichni ti psi v knihách umírají? Děti nechtějí, aby psi umírali. Nikdo nechce, aby psi umírali. Viz: https://www.doesthedogdie.com/) Jistě, Lassie a Cujo a Marley jsou nezapomenutelní psi v literatuře ze zcela jiných důvodů. Ale chtěl jsem upozornit na několik autorů, kteří píší psy tak dobře, že máte pocit, že ty psy znáte lépe než lidi.
Život po životě od Kate Atkinsonové
(Little, Brown, and Company)
Nikdo nepíše o psech jako Kate Atkinsonová. Kate jednou řekla: „Jsem docela nemilosrdná autorka. Jediný případ, kdy jsem se cítila opravdu špatně, když jsem zabila nějakou postavu, bylo v knize Za kulisami muzea, když byl pes poslán do války a byl zabit. To mi zlomilo srdce. To o mně vypovídá víc – že se mě víc dotýkají psi než lidé.“ Život po životě je nejvíce naplněn zejména skvělými psy, nejprve je tu Bosun, pak Lucky. Psi jsou velkými přáteli postav a poskytují jim útěchu v těžkých chvílích. Myslím, že psi poskytující postavám útěchu jsou naprosto přehlíženým způsobem, jak ukázat zranitelnost postavy. A Kate Atkinsonová to dělá velmi dobře. Navíc něco na tom, jak popisuje psy, způsobuje, že je prostě chcete pohladit.
Lily and the Octopus by Steven Rowley
(Simon & Schuster)
This is a beautiful story about a man and his dog. It’s hard to really write anything about this book without giving away its beauty. Safe to say: it will make you cry.
The Goldfinch by Donna Tartt
(Little, Brown and Company)
Anyone who tells me that that Popper isn’t their favorite character in The Goldfinch is lying. Yes, that book is a masterpiece. But one of the main reasons that it is so great is the character of Popper. Popper is a maltese who belongs to Theo’s dad’s girlfriend Xandra. Popper is a totally evolved dog—he stays home alone when Xandra travels with a pet fountain from Petco and a feeder. Pes je hladový po pozornosti a Theo a jeho nový kamarád Boris ho v podstatě adoptují. Přejmenují ho také na Popčíka. Způsob, jakým se všechny postavy k psovi chovají, o nich vypovídá – Xandra ho ignoruje, Theo se o něj stará a Boris ho využívá pro komické odlehčení.
Vnitřek psa od Alexandry Horowitzové
(Simon & Schuster)
Alexandra Horowitzová není spisovatelka, ale o psech a jejich poznávání píše tak dobře, že si nemohu pomoci a musím o ní na tomto místě napsat. Uvnitř psa je kniha o tom, jak psi fungují, o čem přemýšlejí, kým v jádru jsou. Říká nám, že psi cítí čas – CÍTÍ ČAS? Ale ano, čím je pach silnější, tím je novější. Všechno prožívají prostřednictvím čichu. A proto váš pes možná pozná, že jste doma, ještě než vejdete do dveří. Cítí vás (doslova) na míle daleko. Je to kniha, do které pravidelně nahlížím, když se dívám přes gauč na svého psa a přemýšlím: „Co se to děje v té tvé roztomilé hlavičce (a nosíku)?“
Hyperbole a a Půlka by Allie Brosh
(Simon & Schuster)
Jedná se o knihu grafických esejů na různá témata – úzkost, lásce, stěhování a zvířatech. Obsahuje jedny z nejdokonalejších textů o psech, které jsem kdy četl. Příklad: „Psi nechápou základní pojmy, jako je stěhování“, což je příběh o stěhování po celé zemi se dvěma psy, kteří to prostě nechápou. Později v knize je nesouvisející esej s podobným názvem: „Psí průvodce chápáním základních pojmů“. Ten obsahuje základní mylné představy psů včetně „Měl bych jíst včely“ a „Problém: Hluk. Plán: Hluk“ a nejlepší: „Danger“ in which she notices what her dog thinks is dangerous (balloons, vacuums, plastic bags, sometimes rocks) and not dangerous (moving cars, lawn mowers). This book makes me laugh out loud and weep profusely every time I read it.