Strom jazyků

Fylogeneze (nebo fylogeneze) je původ a vývoj souboru organismů, obvykle druhů. Hlavním úkolem fylogenetiků je určit vztahy mezi předky a potomky známých druhů (žijících i vymřelých).

Filologie je studium starých textů a jazyků. Historická lingvistika (nebo srovnávací lingvistika) je obor filologie, který studuje jazyky a jejich vzájemné vztahy. Filologický strom (neboli strom jazyků) sleduje evoluční vzájemné vztahy mezi jazyky, o nichž se předpokládá, že vznikly ze společného předka.

V tomto vydání našeho blogu srovnáváme strom života se stromem jazyků.

Jsou si podobné v tom, že mutace nebo změna u jednoho jedince se může rozšířit v celé populaci a nakonec nahradit původní typ. Následující obrázek, replika diagramu zveřejněného v listopadovém vydání časopisu Nature v roce 2003, ilustruje podobnosti mezi rekonstrukcí evoluční historie života a historie jazyků.

Diagram vlevo vychází z představy, že každý živý tvor má rodiče a každý z rodičů má rodiče atd. Pokud tedy půjdeme dostatečně daleko do minulosti, zjistíme, že jejich fylogenetický strom zahrnuje tři domény:

Eukarya (živočichové, rostliny, houby),
Bakterie a
Archaea (živé organismy žijící v extrémním prostředí).

Všechny tyto typy buněk mají kořeny u hypotetického cenakostora (nejnovějšího společného předka), ale není jisté, jak se cenakostor rozvětvil na tyto různé domény. Podle jedné z teorií se z Cenancestoru nejprve rozvětvily Bakterie a Archea a poté se z Bakterií rozvětvila Eukarya, ale je také možné, že Eukarya získala některé vlastnosti od Bakterií horizontálním přenosem genů (naznačeno červenou šipkou).

Stromový graf vpravo má jako kořen skupinu protoindoevropských jazyků, tj, předpokládá se, že protoindoevropský jazyk byl cenancem této skupiny, která se větví na:

Angličtina
Francouzština
Němčina

Angličtina je považována za protoindoevropsko-germánský jazyk. To znamená, že jeho jádro slovní zásoby pochází z němčiny, ale došlo k rozsáhlým výpůjčkám z jiných jazyků, například z francouzštiny (jak ukazuje červená šipka). Na tomto grafu vidíme, že třídy slov plní různé funkce, tj. slova pocházející z němčiny se vztahují ke zvířatům, zatímco slova vypůjčená z francouzštiny se vztahují k jejich masu. Ukazuje také, jak lze očekávat, že se slova budou v průběhu času měnit.

Mezi stromem života a stromem jazyků jsou také významné rozdíly. Ve stromu života se genetické změny mohou šířit pouze z rodičů na potomky, takže rychlost procesu mutace nebo změny je mnohem pomalejší a může trvat mnoho generací. Geny mohou zůstat beze změny po miliony, dokonce i miliardy let. Naproti tomu jazyky se mění rychleji a jazykové změny se mohou šířit mnohem rychleji mezi nepříbuznými jedinci. Podívejme se například na několik historických příkladů jazykových mutací, ke kterým došlo v následujících zemích.
Podívejte se prosím na následující tabulku, která znázorňuje, jak mají jazyky kořeny, jak se vyvíjely a jak spolu souvisejí.
(Pro lepší přehlednost si stáhněte PDF – Strom protoindoevropských jazyků)

Maďarsko

Maďarsko má za sebou bouřlivou geografickou, politickou a jazykovou historii. Například maďarština, která je spojována s mnoha protoindoevropskými jazykovými větvemi, ve skutečnosti patří do ugrofinské větve uralsko-altajského jazykového stromu.

Oblast, kterou dnes známe jako Maďarsko, byla od roku 15 př. n. l. do cca roku 378 n. l. pod nadvládou Římanů. Poté ji až do roku 427 n. l. ovládali evropští Hunové. V roce 434 n. l. ovládl region Attila, který se stal vůdcem hunské říše, jež se rozkládala od Nizozemí po Ural a od Dunaje po Baltské moře. Římanům se podařilo region získat zpět, i když jen nakrátko. Udrželi si ji až do roku 445 n. l., kdy ji získal zpět Attila a vládl jí až do své smrti v roce 453 n. l. Attila byl krutý vůdce, Hunů se římská říše obávala a dodnes je považován za zosobnění krutosti a chamtivosti. Hunská říše nepřežila dlouho po smrti svého vůdce a v roce 460 n. l. ji dobyli Ostrogóti, jejichž nadvláda měla krátké trvání. V letech 488-558 n. l. se území stalo kmenovým.

Hunové, kteří přežili, zůstali v nedalekých osadách a dali své jméno oblasti, která se tak stala známou jako Maďarsko. V roce 558 n. l. dobyli Uhry Avaři, kteří je ovládli v roce 558 n. l. a zůstali u moci až do roku 803 (i když v 7. století došlo k přerušení jejich vlády – v letech 625-660 n. l., kdy dominovali místní Slované). Avaři byli různorodou skupinou. Avaři je souhrnný pojem – Avarsko-andi-didské (cejské) národy – označující více než 15 různých etnických skupin obývajících podhůří ruských horských svahů Dagestánské republiky.

Koncem 9. století přišli do Uher, snad ze západosibiřských stepí, kočovný kmen Magyarů, který si je podmanil a založil tak v Uherském království magyarskou monarchii.

Magyaři vnutili románsky mluvícímu obyvatelstvu svůj vlastní jazyk. Jednalo se o velmi významnou jazykovou změnu, protože maďarština není příbuzná žádnému z indoevropských jazyků. Ve skutečnosti patří do uralsko-altajského jazykového stromu, který zahrnuje uralské jazyky, jako je maďarština, finština a estonština, a altajské jazyky, jako je turečtina, mongolština, kazaština, uzbečtina, tatarština, mandžuština, a snad i korejština a japonština. Z genetického hlediska nebyl vliv maďarštiny příliš významný. Maďarští dobyvatelé tvořili malé procento obyvatelstva (pouze třicet procent) a jejich vliv byl dále rozmělněn interakcí se sousedními zeměmi. Dnes lze v Maďarsku vysledovat pouze deset procent genů jejich uralských dobyvatelů.

Britské ostrovy

Tato oblast má za sebou rovněž bouřlivou jazykovou historii, která prošla dramatickými změnami během relativně krátké doby. Původní obyvatelstvo Britských ostrovů hovořilo nám dnes neznámými předindoevropskými jazyky. Kolem roku 1500 př. n. l. se Keltové, kteří pocházeli z jihozápadního Německa, rozšířili po celé Francii, na sever Španělska a na Britské ostrovy. Keltské nájezdy zasáhly také severní Itálii, Čechy, Maďarsko, Ilýrii (oblast západního Balkánského poloostrova) a Malou Asii (Anatolii). Nakonec Kelty pohltí Římané a barbaři a keltská zůstane pouze Bretaň a západní část Britských ostrovů.

Když Římané dobyli Britské ostrovy, většina obyvatelstva mluvila keltskými jazyky, Římané jim však vnutili latinu, svůj vlastní jazyk. Přibližně v roce 450 n. l., kdy se do Anglie přistěhovaly germánské národy, byla latina nahrazena anglosaským jazykem (staroangličtinou), který asimiloval jazykové charakteristiky předkeltských a keltských jazyků a používal se přibližně 700 let. Stará angličtina nezůstala statická. V roce 1066 porazil Vilém Dobyvatel, vévoda normandský, anglického krále Harolda II. v bitvě u Hastingsu. Normané zavedli do jazyka mnoho francouzských slov. V roce 793 provedli Normané invazi. Normané je termín používaný pro označení Vikingů z Dánska, Norska a Švédska a možná i dalších severských kmenů ve skandinávské části Evropy. Ti také jazykově přispěli k našemu anglosaskému jazyku.

V 17. století se stará angličtina vyvinula v moderní angličtinu, přibližně v době Williama Shakespeara. Někteří lingvisté dělí moderní angličtinu na ranou a pozdní moderní angličtinu, k čemuž využívají 19. století, tedy dobu, kdy britské impérium zahrnovalo velkou část světa a angličtina byla výrazně ovlivněna i domorodými jazyky.
Turci

V 11. století začali Turci útočit na Byzantskou říši s centrem kolem Konstantinopole. Město Byzanc v Byzantské říši pojmenovali Řekové z Megary (starověkého města v Attice), kteří se zde usadili kolem roku 660 př. n. l.. V roce 330 n. l. Konstantin Veliký prohlásil Byzanc za nové východní hlavní město Římské říše a přejmenoval ji na Konstantinopol.

V roce 1453 Konstantinopol pod velením osmanského sultána Mehmeda II. dobyla osmanská armáda. Osmané se stali jednou z nejmocnějších říší a město se začalo nazývat Istanbul (turecky İstanbul) a tento název mu zůstal dodnes.

Geneticky nebyl dopad turecké invaze příliš významný, ale jazykový dopad byl obrovský, protože řečtina a turečtina patří do zcela odlišných rodinných skupin:

Řečtina patří do helénské větve protoindoevropského jazykového stromu a
turčtina patří do altajského rodinného stromu, který zahrnuje turečtinu, mongolštinu, kazaštinu, uzbečtinu, tatarštinu, mandžuštinu a další asijské jazyky, včetně třeba korejštiny a japonštiny, jak bylo uvedeno výše.

Příkladů jazykové záměny a genetických změn je mnohem více. (If you are interested in this topic, you will enjoy Luigi Luca Cavalli-Sforza’s book „Genes, Peoples, and Languages“. What is remarkable is that, notwithstanding all the changes that have taken place, it is still possible to reconstruct trees for the two evolutionary tracks.

Wikipedia – http://en.wikipedia.org/

http://www.ucmp.berkeley.edu/exhibit/introphylo.html

Nature magazine, Vol. 426, 27 November 2003 – http://www.nature.com/nature

http://www.campusprogram.com/reference/en/wikipedia/b/bi/biology.html

Genes, Peoples and Languages by Luigi Luca Cavalli-Sforza

Classification – The Three Domain System

PDF Document

http://www.cat.cc.md.us/courses/bio141/lecguide/unit1/3domain/3domain.html

http://home.wanadoo.nl/arjenbolhuis/language-family-trees/

http://www.kessler-web.co.uk/History/KingListsEurope/EasternHungary.htm

http://www.ibiblio.org/gaelic/celts.html

http://www.armenianhighlands.com