Strongova řečtina: 4102. πίστις (pistis) — víra, věrnost
Původní slovo: πίστις, εως, ἡ
Část řeči: (pis‘-tis)
Definice: víra, věrnost
Použití: víra, přesvědčení, důvěra, jistota; věrnost, oddanost.
4102 pístis (od 3982/peithô, „přesvědčit, být přesvědčen“) – správně, přesvědčení (být přesvědčen, dojít důvěry); víra.
Víra (4102/pistis) je vždy darem od Boha a nikdy něčím, co si lidé mohou vytvořit sami. Stručně řečeno, 4102/pistis („víra“) je pro věřícího „božské přesvědčení“ – a proto se liší od lidské víry (důvěry), přesto ji zahrnuje. Pán neustále rodí víru v odevzdaném věřícím, aby mohl poznat, čemu dává přednost, tj. přesvědčení o své vůli (1J 5,4).
1. Kořenem slova 4102/pistis („víra“) je 3982/peithô („přesvědčovat, být přesvědčen“), které dodává víře („božskému přesvědčování“) základní význam. Je to Boží záruka, která zaručuje naplnění zjevení, jež se rodí ve vnímavém věřícím (srov. 1J 5,4 s Žd 11,1).
Víra (4102/pistis) je vždy přijímána od Boha a nikdy není vytvářena námi.
Ro 12,3: „Věřit je možné jen tehdy, když je to možné: „Skrze milost, která mi byla dána, totiž každému z vás říkám, aby si o sobě nemyslel víc, než si má myslet, ale aby smýšlel tak, aby měl zdravý úsudek, jak Bůh každému přidělil míru víry (4102/pistis)“ (NASU).
Ef 2,8.9: „Neboť milostí jste spaseni skrze víru (4102/pistis), a to ne sami ze sebe, je to Boží dar, 9ne ze skutků, aby se nikdo nemohl chlubit“ (NASU).
Gal 5,22.23: „22Ovoce Ducha je však láska, radost, pokoj,
trpělivost, laskavost, dobrota, víra (4102/pistis), 23shovívavost,
sebeovládání; proti takovým věcem není žádný zákon.“ (NASA).
2 Te 1,11: „K tomu (oslavení) – ostatně pokaždé, když se o (peri) vás modlíme, aby (hin) vás náš Bůh uznal za hodné povolání -, aby naplnil (své) každé dobrodiní, které pochází z (jeho) dobroty a díla víry, v (jeho) schopnostech.“
2 Te 1,11: „K tomu (oslavení) – ostatně pokaždé, když se o vás modlíme, aby (hin) vás náš Bůh uznal za hodné povolání.
Reflexe: Víra je dána pouze (výhradně) vykoupeným. Není to ctnost, kterou lze vypěstovat lidským úsilím.
2. Víra (4102/pistis) umožňuje věřícímu poznat preferovanou Boží vůli (srov. J. Kalvín; viz 2307/thelçma). Víra (4102/pistis) a „Boží přednostní vůle (2307/thelçma)“ jsou tedy v Písmu přímo spojeny.
2 Řím 12,2.3: „A nepřizpůsobujte se tomuto světu, ale proměňujte se obnovou své mysli, abyste dokázali, co je Boží vůle (2307/thelçma), co je dobré, milé a dokonalé. 3Díky milosti, která mi byla dána, totiž říkám každému z vás, aby si o sobě nemyslel víc, než by si měl myslet, ale aby smýšlel tak, aby měl zdravý úsudek, jak Bůh každému přidělil míru víry (4102/pistis)“ (NASU).
5 2K 8,5.7: “ A to ne tak, jak jsme očekávali, ale nejprve se
oddali Pánu a nám z vůle (2307/thelçma)
Boží“ (NASU).
7″ Ale jako vy oplýváte ve všem, ve víře (4102/pistis)
a výmluvnosti a poznání a ve vší vážnosti a v lásce
kterou jsme ve vás vzbudili, tak hleďte, abyste oplývali i v tomto milostivém díle“
(NASU).
Heb 10,36.38: „36Potřebujete totiž vytrvalost, abyste, až splníte Boží vůli (2307/thelçma), dostali, co bylo zaslíbeno“ (NASU).
“ ALE MŮJ SPRAVEDLIVÝ BUDE ŽÍT Z VÍRY(4102/pistis); A KDYŽ SE ZKRÁTÍ, MÁ DUŠE V NĚM NEMÁ POTĚŠENÍ“ (NASU).
1 J 5,4: „Neboť cokoli se narodilo z Boha, přemáhá svět;
a toto je vítězství, které přemohlo svět – naše víra
(4102/pistis)“.
3. Souhrnně řečeno, víra (4102/pistis) je přesvědčení od Boha, které přijímáme, když nám dává impuls („božskou jiskru“; srov. hebrejský hiphilový tvar věřit, *mn, v pozdější diskusi). Víra je vždy Božím dílem a zahrnuje slyšení jeho hlasu – čímž se věřící zakládá na jeho preferované vůli (srov. J. Kalvín).
1 Hab 2,1: “ Budu stát na svém strážním stanovišti a postavím se na hradby,
a budu bdít, abych viděl, co ve mně (hebr. b ) promluví“ (NASU).
Hab 2,4:
„Všichni lidé, kteří jsou naživu, jsou naživu: „Hle, pokud jde o pyšného,
jeho duše v něm není v pořádku;
spravedlivý však bude žít ve své víře“ (= 4102/pistis, „víra od Hospodina“).
Více o tom, co víra je… a co není
- V Písmu víra a přesvědčení není úplně totéž. Víra vždy pochází od Boha a zahrnuje jeho zjevení, proto je víra nad rámec víry!
- Víra je Boží dílo, víra nikdy není dílem lidí. Víru si nemůžeme vyrobit sami, ani ji nemůžeme „vybubnovat podle libosti“. Víra spíše přichází, když v nás Kristus promlouvá svým rhçma-slovem (viz Ro 10,17, gk text).
- V celém Písmu se pojem víra používá vždy jen v následujícím významu: Ř 14,23: Cokoli není z víry (4102/pistis), je hřích.“ Žid 11,6: „A bez víry (4102/pistis) není možné
dosáhnout ho, neboť kdo přichází k Bohu, musí věřit, že Bůh je a že odměňuje ty, kdo ho hledají“ (NASU).
Reflexe: Nic podobného tomuto dvojímu svědectví se jinde v Bibli neobjevuje. Tyto rozsáhlé výroky vystřízliví srdce a povzbudí duši!
Pán nabízí zrod víry v každé scéně života – takže na každé z nich záleží na věčnosti stejně… bez ohledu na to, jak bezvýznamné se zdají být (Lk 16,10 s Lk 17,6 a 2 Pt 1,2).
Klíčové citáty
„Víra vždy předpokládá zjevení“ (W. H. Griffith Thomas, Genesis, 55). „Víra je vždy odpovědí na božské zjevení“ (W. H. Griffith Thomas, Židům, 143). „Víra… jak na svém počátku, tak na každém dalším kroku je dána Duchem… Víra je dána Bohem“ (W. Hendriksen, Galatským, 197). „Víra předchází skutkům a není něčím, co se pouze odvozuje
z důvodu existence“ (D. Edmond Hiebert, Tesalonickým, 2 Te 1,11). „Víra je vždy Božím darem“ (L. Morris, Jan, str. 520). „Základem víry je Boží zjevení sebe sama … . Křesťanství začalo
být vnímáno jako událost víry“ (O. Michel, Slovník novozákonní teologie).
„Víra je božská odpověď, kterou v člověku uskutečňuje Bůh“ (z Berkofovy Systematické teologie, reprezentující názory Bartha a Brunnera).
„Víra má v sobě vždy prvek jistoty, jistoty a důvěry… a důkazní hodnotu zdůvodňující to, v co doufáme… U víry není žádné napětí ani námaha, spíše je v ní prvek jistoty a důvěry… Pokud je v ní napětí nebo námaha… snaha přesvědčit se, abyste nepochybovali, můžete si být zcela jisti, že to není víra. . víra není zákon matematické pravděpodobnosti, … víra není přirozená… víra je duchovní, Boží dar… víře nelze poroučet podle libosti, víra je vždy něco, co je dáno – vnuknuto Bohem; … proto chcete-li být člověkem víry, bude to vždy výsledkem toho, že se stanete určitým typem člověka“ (M. Lloyd Jones, Římanům, Ř 4,18-25).
„Víra je Bohem dané přesvědčení o věcech neviditelných“ (Homer Kent Jr., Židům, 217, citace z Theological Dictionary of NT vol. 2, 476).
„Víra je orgán, který lidem umožňuje vidět neviditelný řád“ (F.
F. Bruce, Židům, 279).
„Víra je poznání, jaká je jeho vůle vůči nám; proto máme víru za poznání Boží vůle vůči nám“ (Jan Kalvín, citováno R. McAfee Brownem v knize Is Faith Obsolete?)
„Správná víra je věc, kterou v nás působí Duch svatý“ (Wm. Tyndale).
„Udělali jsme z víry podmínku mysli, zatímco je to milost srdce, kterou nám dal Bůh… Víru můžeme přijmout jen tak, jak nám ji dá… Víru si nemůžete vyrobit, nemůžete si ji vypěstovat… Můžete uvěřit zaslíbení, a zároveň nemít víru, která by si ho přivlastnila…“ (Tyndale, T.). pravá, biblická víra není naše schopnost „počítat, že se to stalo“, ale je to hluboké vědomí, které bylo člověku božsky vnuknuto do srdce, že se to stalo, … je to víra, kterou může dát jen Bůh… nebojujte v síle vůle… jaká chyba brát naši víru v Boha a nazývat ji vírou…. Kristus, živé slovo, je naše dostatečnost . . (Charles Price, The Real Faith, Logos/publikace).
Poznámka: O rozdílu mezi věřit (belief), a vírou v Písmu viz J 2,19; J 10,38; Ak 8,13; 26,27.28; Ř 14,2; 2 Te 2,11; 1 J 4,1; také J 2,23; 7,31; 12,42 a 4102/pisteuô („věřit“).
Stejně jako v evangeliích je pro člověka životně důležitá víra (přesvědčení) (srov. Žid 11,6). Vždy je však nutné osobní setkání s Kristem (opravdové spojení s ním a jeho slovem), aby se věření („odpovědnost člověka“) proměnilo ve víru (která je vždy a pouze Božím slovem). Viz také Mt 8,10.13; 9,22.28.29; 15,28; Ak 20,21; Ř 9,32; Gal 3,9.22.
Shrnutí
Věra a víra nejsou zcela rovnocenné pojmy. Když Ježíš řekl lidem: „Vaše víra vás uzdravila“, víra byla stále jeho darem (Ef 2,8.9). Každý dar se však po obdržení stává „vlastnictvím“ obdarovaného. Víra však vždy pochází od Boha a je čistě jeho dílem (2 Te 1,11).
Poznámka: Řecký určitý člen se jednotně používá ve výrazech „vaše víra“, „jejich víra“ (které se v řeckém SZ vyskytují více než 30krát). Tato genitivní konstrukce s členem odkazuje na „princip víry (působící ve) vás“ – nikoli na „vaši víru“ v tom smyslu, že by víra byla někdy vytvářena příjemcem.
Víra (4102/pistis) zahrnuje víru, ale přesahuje lidské věření, protože zahrnuje osobní zjevení (působení) Boha. Víra je vždy Božím dílem. Naše věření má věčný smysl, když se proměňující Boží milostí stává „vírou-věřením“.
Reflexe: Démoni věří (a chvějí se)… ale nemají (nezažívají) víru!
J 2,19: „Věříte, že Bůh je jeden. Dobře děláte; démoni také věří a třesou se“ (NASU).
Původ slova
z peithó
Definice
víra, věrnost
Překlad NASB
víra (238), věrnost (3), zástava (1), důkaz (1).
STRONGS NT 4102: πίστις
πίστις, πίστεως, ἡ (πείθω (který vidí)), od (Hésioda, Theognise, Pindara), Aischyla, Hérodota dolů; Sept. pro אֱמוּנָה, několikrát pro אֱמֶת a אֲמָנָה; víra; tj:
1. přesvědčení o pravdivosti čehokoli, víra (Platón, Polybius, Josefus, Plútarchos; θαυμάσια καί μείζω πίστεως, Diodorus 1, 86); v N. T. přesvědčení nebo víra týkající se vztahu člověka k Bohu a božským věcem, zpravidla s obsaženou představou důvěry a svatého zápalu zrozeného z víry a s ní spojeného: Židům 11,1 (kde se πίστις nazývá ἐλπιζομένων ὑπόστασις, πραγμάτων ἔλεγχος οὐ βλεπομένων); v protikladu k εἶδος, 2 Kor 5,7; spojený s ἀγάπη a ἐλπίς, 1 Kor 13,13.
a. pokud se týká Boha, πίστις je „přesvědčení, že Bůh existuje a je stvořitelem a vládcem všech věcí, poskytovatelem a dárcem věčné spásy skrze Krista“: Žid 11,6; Žid 12,2; Žid 13,7; πίστις ἐπί Θεόν, Žid 6,1; ἡ πίστις ὑμῶν ἡ πρός τόν Θεόν, jímž jste se obrátili k Bohu, 1Te 1:8; τήν πίστιν ὑμῶν καί ἐλπίδα εἰς Θεόν, směřující k Bohu, 1 Petr 1, 21; s genitivem předmětu (víra v) (τῶν θεῶν, Euripides, Med. 414; τοῦ Θεοῦ, Josephus, contra Apion 2, 16, 5; srov. Grimm, Exgt. Hdbch. on Sap. vi., 17f, s. 132; (srov. Meyer k Řím 3,22; také Meyer, Ellicott, Lightfoot ke Kol. jako níže; Winer’s Grammar, 186 (175))): ἡ πίστις τῆς ἐνεργείας τοῦ Θεοῦ τοῦ ἐγείραντος αὐτόν (Kristus) ἐκ τῶν νεκρῶν, Kol 2,12; διά πίστεως, s pomocí víry, Žd 11:33, 39; κατά πίστιν, ekvivalent πιστεύοντες, Žid 11, 13; πίστει, dativ prostředku nebo způsobu vírou nebo věřením, podnícený, poháněný, vírou, Žid 11, 3f, 7-9, 17, 20-24, 27-29, 31; dativ příčiny, kvůli víře, Žid 11, 5, 11, 30.
b. ve vztahu ke Kristu označuje „silné a vítané přesvědčení či víru, že Ježíš je Mesiáš, skrze něhož dosáhneme věčné spásy v Božím království“ (o tom viz podrobněji v πιστεύω, 1 b. γ.); α. všeobecně: s genitivem předmětu (viz výše, v a.), Ἰησοῦ Χριστοῦ, Římanům 3,22; Galatským 2,16; Galatským 3,22; Efezským 3,12; Ἰησοῦ, Zjevení 14,12; Χρσιτου, Filipským 3:9; τοῦ υἱοῦ τοῦ Θεοῦ, Galatským 2:20; τοῦ κυρίου ἡμῶν Ἰησοῦ Χριστοῦ, Jakub 2:1; μου (i. tj. v Kristu), Zj 2,13 (rozhodně musíme odmítnout výklad, víra v Boha, jehož autorem je Ježíš Kristus, který zastává Van Hengel, Ep. ad Romans 1, s. 314 a násl. a H. P. Berlage, Disquisitio de formulae Paulinae ψιτις Ἰησοῦ Χριστοῦ signifieatione. Lugd. Bat. 1856); τοῦ εὐαγγελίου, Flp 1,27; ἀληθείας, 2 Sol 2,13, s předložkami: εἰς (k (srov. εἰς, B. II. 2 a.)) τόν κύριον ἡμῶν Ἰησοῦν, Sk 20,21; εἰς Χριστόν, Sk 24,24; Sk 26,18; ἡ εἰς Χριστόν πίστις ὑμῶν, Kol 2. list Koloským:5; (πίστιν ἔχειν εἰς ἐμέ, Mk 9, 42 Tr okrajové čtení); πρός τόν κύριον, Filemon 1, 5 (L Tr WH εἰς) ((viz πρός, L 1 c.; srov. Lightfoot u tohoto úryvku); ledaže bychom zde raději vykládali πίστιν věrnost (viz 2 níže); srov. Meyer u úryvku a Winerova gramatika, § 50, 2); ἐν πίστει τῇ ἐν Χριστῷ Ἰησοῦ, spočívající v Kristu Ježíši, 1 Timoteovi 3:13; 2 Timoteovi 3, 15; τήν πίστιν ὑμῶν ἐν Χριστῷ Ἰησοῦ, Koloským 1, 4; ἡ κατά τινα (viz κατά, II. 1 e.) πίστις ἐν τῷ κυρίῳ, Ef 1,15; ἐν τῷ αἵματι αὐτοῦ, Římanům 3,25 (přesto srov. Meyer). πίστις (srov. Winerova gramatika, 120 (114)) a ἡ πίστις prostě: Lk 18,8; Sk 13,8; Sk 14,22.27; Sk 15,9; Sk 17,31; Řím ( (o tom viz νόμος, 3)), Řím 3,31; Řím 4,14; Řím 5,2 (L Tr WH v závorce τῇ πίστει); ; 1 Kor 5,2 (L Tr WH v závorce τῇ πίστει). ( (zde o charismatu)); ; 2 Kor 4,13; (); ; Gal 3,14.23.25; Gal 5,5; Gal 6,10; Ef 2,8; Ef 3,17; Ef 4. (zde o charismatu):5; Ef 6,16; 2 Tes 1,4; 1 Tim 1,2.4 (o posledním pasivu viz οἰκονομία), ; (o němž viz ἀλήθεια, I. 2 c.); ; 2 Tim 1,5; 2 Tim 2,18; 2 Tim 3,8.10; 2 Tim 4,7; Tit 1,1.4.13; Tit 2,2; Tit 3,15; Jak 2,5; 1 Petr 1,5; 2 Petr 1,1.5. s genitivem subjektu: L 22,32; Římanům 1,8.12; 1 Kor 2,5; 1 Kor 15,14.17; 2 Kor 1,24; Filipským 1,25; Filipským 2,17; 1 Tes 3,2.5-7.10; 2 Tes 1,3; 2 Tes 3,2; Filemon 1,6; Jakub 1,3; 1 Petr 1,1:7, 9 (zde WH vynechává genitiv); 1 Jan 5, 4; Zjevení 13, 10; πλήρης πιστέω καί πνεύματος, Sk 6, 5; πνεύματος καί πίστεως, Sk 11, 24; πίστεως καί δυνάμεως, Sk 6, 8 Rec.; τῇ πίστει ἑστηκεναι, Římanům 11:20; 2 Korintským 1:24; stojí ve víře, 1. Korintským 16:13; je, 2. Korintským 13:5; zůstává, 1. Timoteovi 2:15; vytrvává ve víře, Skutky 14:22; vytrvá, Koloským 1:23; pevný ve víře, 1 Petr 5,9; pevný ve víře, Sk 16,5; jistý ve víře, Kol 2,7. Protože víra je síla, která se zmocňuje duše, říká se o tom, kdo se jí poddává, υπακούειν τη πίστει, Sk 6:7; odtud υπακοή της πίστεως, poslušnost prokazovaná víře (Winerova gramatika, 186 (175)), Římanům 1,5; Římanům 16,26; ο εκ πίστεως totiž ων, závislý na víře, ekvivalent πιστεύων (viz εκ, II. 7), Římanům 3,26; množné číslo, Galatským 3,7.9; εκ πίστεως ειναι, být příbuzný, podobný víře (srov. εκ, jako výše), Galatským 3,12. spravedlivý z víry, Římanům 1,17; Galatským 3,11; spravedlnost z víry, Římanům 9,30; … spravedlnost z víry, Římanům 10,6; spravedlnost …. od víry k víře, pramenící z víry (a působící) k (probuzení) víry (v těch, kdo ji ještě nemají), Římanům 1,17; spravedlnost z víry v Krista, … spravedlnost z Boha skrze víru, Filipským 3,9; pasivum, δικαιουσθαι πίστει, Římanům 3:28; ospravedlnit tena vírou v Krista, Galatským 2,16; vírou, Římanům 3,30; δικαιουσθαι tena vírou, tamtéž.; Gal 3,8; pasivum, Řím 5,1; Gal 3,24; ευαγγελίζομαι τήν πίστιν, hlásat radostnou zvěst o víře v Krista, Gal 1,23; ακοή πίστεως, poučení o nutnosti víry (viz ακοή, 3 a.), Galatským 3,2.5; πίστις je spojeno s η αγάπη: 1 Tesalonickým 3,6; 1 Tesalonickým 5,8; 1 Timoteovi 1,14; 1 Timoteovi 2,15; 1 Timoteovi 4,12; 1 Timoteovi 6,11; 2 Timoteovi 2,22; se substantivním genitivem Zjevení 2:19; πίστις δι αγάπης ενεργουμένη, Galatským 5,6; láska podle πίστεως, Efezským 6:23; ἀγάπη ἐκ πίστεως ἀνυποκρίτου, 1 Timoteovi 1:5; πίστις καί ἀγάπη ἡ ἐν Χριστῷ Ἰησοῦ, 2 Timoteovi 1:13; φιλεῖν τινα πίστει, Titovi 3:15 (kde viz DeWette); ἔργον πίστεως (srov. ἔργον, 3, s. 248{b} dole), 1 Sol 1,3; 2 Sol 1,11. β. v etickém smyslu přesvědčení nebo přesvědčení (které pramení z víry v Krista jako jediného původce spásy; srov. πιστεύω, 1 b. γ. na konci) o věcech, které jsou pro křesťana zákonité: Římanům 14,1.23; πίστιν ἔχειν, Římanům 14,22.
c. všeobecně, náboženská víra křesťanů; α. subjektivně: Ef 4,13, kde srov. Meyer; ve smyslu pouhého uznání božských věcí a nároků křesťanství: Jak 2,14.17f.20.22.24.26. β. objektivně, podstata křesťanské víry nebo to, čemu křesťané věří: τῇ ἅπαξ παραδοθείσῃ … πίστει Juda 1,3; ἡ ἁγιωτάτῃ ὑμῶν πίστις, Juda 1,20. Někteří se domnívají, že tento význam slova je třeba rozpoznat také v 1 Timoteovi 1,4.19; 1 Timoteovi 2,7; 1 Timoteovi 3,9; 1 Timoteovi 4,1.6; 1 Timoteovi 5,8; 1 Timoteovi 6,10.21 (srov. Pfleiderer, Paulinismus, s. 468 (český překlad, II.), s. 200)); Weiss (Biblical Theol. d. N. T. § 107 a pozn.) však správně namítá, že „πίστις je spíše forma, v níž je pravda (jako podstata správného učení) subjektivně přivlastněna“; (srov. Meyer k Římanům 1,5 (a doplňující poznámku prof. Dwighta); Ellicott ke Galatským 1,23; Lightfoot ke Galatským, s. 157).
d. s převažující myšlenkou důvěry (nebo důvěry) ať už v Boha nebo v Krista, pramenící z víry v něho: Mt 8,10; Mt 15,28; Lk 7,9.50; Lk 17,5; Žid 9,28; Lachmannovo stereotypní vydání; Žid 10,22; Jak 1,6; s genitivem subjektu: Matouš 9,2.22.29; Matouš 15,28; Marek 2,5; Marek 5,34; Marek 10,52; (Lukáš 5,20); ; s genitivem předmětu, v nějž je vložena důvěra: τοῦ ὀνόματος αὐτοῦ, Skutky 3,16; πίστιν ἔχειν (Matouš 17,20); ; Marek 4,40; Lukáš 17:6; πᾶσαν τήν πίστιν (`veškerá víra‘, na kterou lze pomyslet), 1 Kor 13, 2; ἔχειν πίστιν Θεοῦ, důvěřovat Bohu, Mk 11, 22; ἔχειν πίστιν τοῦ σωθῆναι, být uzdraven (viz Fritzsche o Matoušovi, str. 843f; (srov. Winers Grammar, § 44,4{a}; Buttmann, 268 (230)), Sk 14,9; ἡ πίστις δἰ αὐτοῦ, probuzený skrze něj, Sk 3,16; εὐχή τῆς πίστεως, který vychází z víry, Jak 5,15; o důvěře v Boží zaslíbení, Řím 4. (srov:9, 16, 19; Žid 4, 2; Žid 6, 12; Žid 10, 38f; s genitivem podmětu, Řím 4, 5, 12; πίστις ἐπί Θεόν, víra, která spoléhá na Boha, jenž kajícníkovi uděluje odpuštění hříchů (viz ἐπί, C. I. 2 g. α.), Žid 6,1; δικαιοσύνη τῆς πίστεως (srov. Winerova gramatika, 186 (175)), Římanům 4,11.13; ἡ κατά πίστιν δικαιοσύνη, Žid 11,7.
2. věrnost, věrnost, tj. charakter toho, na koho se lze spolehnout: Mt 23,23; Gal 5,22; Filemonovi 1,5 (? viz výše v b. α.); Titovi 2,10. toho, kdo plní své sliby: ἡ πίστις τοῦ Θεοῦ, genitiv subjunktivu, Římanům 3,3. ἡ πίστις τοῦ Θεοῦ. objektivně, přislíbená víra (často se tak děje v attických spisech od Aischyla dolů): ἀθετεῖν (viz ἀθετέω, a.) τήν πίστιν, 1 Timoteovi 5,12. Srov. zejména Koolhaas, Diss. philol. I. et II.de ratio usu et constructione vocum πίστις, πιστόςet πιστεύειν in N. T. (Traj. ad Rhen. 1733, 4to.); Dav. Schulz, Was heisst Glauben atd. (Leipz. 1830), s. 62ff; Rückert, Com. üb.
d. Röm. 2. vydání, i., s. 51ff; Lutz, Biblical Dogmatik, s. 312ff; Huther, Ueber ζωή u. πιστεύειν im N. T., in Jahrbb. f. deutsch. Theol. za rok 1872, s. 1-33; (Lightfoot’s Commentary on Galatians, s. 154ff). K Pavlovu pojetí πίστις srovnej Lipsius, Paulin. Rechtfertigungslehre, s. 94ff; Weiss, Biblical Theol. d. N. T., § 82 c. d. (srov. rejstřík pod slovem Glaube); Pfleiderer, Paulinismus, s. 162ff (český překlad, i., s. 161ff; Schnedermann, De fidel notione ethica Paulina. (Lipsius 1880)). K pojetí víry v Listu Židům viz Riehm, Lehrbegr. des Hebrew-Br., s. 700ff; Weiss, jako výše § 125 b. c. K Janovu pojetí viz Reuss, die Johann. Theol. § 10 v Beiträge zu d. theol. Wissensch. i., s. 56ff (srov. jeho Histoire de la Theol. Chretienne etc., 3me edition, ii., s. 508ff (český překlad, ii. 455ff)); Weiss, jak je uvedeno výše § 149, a téhož autora Johann. Lehrbegriff, s. 18ff