Stručné dějiny překladu Bible | Překlad Bible | Wycliffe Bible Translators
V křesťanské éře sotva existuje století, kdy by někde neprobíhal nějaký překlad Bible. To je pozoruhodné.
Vskutku se zdá, že překlad Bible byl vždy nedílnou součástí Božího poslání. Nikde to není nápadnější než v rané syrské církvi. Církev, kterou chtěl Saul v 9. kapitole Skutků pronásledovat, se kupodivu stala centrem misie. První překlad Písma v křesťanské éře byl kolem roku 170 n. l. pořízen do syrštiny, kterou se mluvilo v Damašku!
Překladatelská činnost Bible se pak v následujících staletích rozšířila ze Sýrie do Arménie, Gruzie, Samarkandu a dalších zemí. Výchozím textem Starého zákona byla v této fázi téměř vždy Septuaginta. Jednalo se o překlad z hebrejštiny do řečtiny, dokončený kolem roku 130 př. n. l. pro řecky mluvící Židy. Pavel ji používal, když citoval Starý zákon. Víte, co se říká: „Když to bylo dost dobré pro Pavla, je to dost dobré i pro…“
Zpřístupnění Písma obyčejným lidem
Jedním z mužů, které tento argument nepřesvědčil, byl Jeroným. Kolem roku 382 n. l. pověřil papež svého sekretáře Jeronýma, aby vytvořil nový překlad do latiny, protože verze založené na Septuagintě byly, řekněme, poněkud chaotické. Jeroným se do úkolu pustil údajně s obavami, ale také s velkou vážností. Naučil se hebrejsky a díky Origenovu dílu měl přístup k textům Písma v hebrejštině i řečtině. Poznámka, která je mu připisována, že „neznalost Písma je neznalost Krista“, prozrazuje něco z jeho zaujetí.
Výsledný překlad, vytvořený v lidové latině, je nám znám jako Vulgáta. Sotva si uvědomujeme, kolik Jeronýmových klíčových termínů jsme převzali do češtiny. Slova jako Písmo, spása, ospravedlnění a regenerace se do češtiny dostala prostřednictvím své latinské podoby ve Vulgátě.
Překladatelství ve středověku
Mohlo by se zdát, že v „temném středověku“ nepracovalo mnoho překladatelů Bible. Byla to jistě doba, kdy islámská expanze způsobila, že se církev uzavřela do sebe a hleděla dovnitř. A přece to byla doba Cyrila a Metoděje, misionářů a překladatelů Bible pro Slovany. Také v Seville, Bagdádu a Damašku probíhala působivá činnost při překládání pasáží Písma do arabštiny. Víme také, že Beda přeložil Janovo evangelium do staré angličtiny. Podobně si počínal i Peter Waldo ve Francii.
John Wycliffe se v Anglii 14. století objevil jako vysoce postavený odpůrce privilegií a moci v církvi. Ke konci svého života dal výraz svému přesvědčení tím, že přeložil Písmo svaté z Vulgáty do střední angličtiny pro prostý lid. Po své smrti byl Viklef exkomunikován, jeho tělo exhumováno a spáleno. Na rozdíl od těch před ním však měl Viklef vliv, který se rozšířil po celé Evropě: Jan Hus a další v Praze vydali Písmo svaté v maďarštině a češtině. Hus byl prohlášen za kacíře a okamžitě upálen na hranici.
Nové zdroje
Dvě události v 15. století změnily směr překladu Bible jako máloco jiného. Gutenbergův vývoj knihtisku je dobře znám, ale pád Konstantinopole v roce 1453 je často přehlížen. V západní církvi vyschla znalost řeckých a hebrejských textů a přístup k nim. Právě východní církev uchovávala tyto staré znalosti, takže když Konstantinopol padla, učenci prchali na západ a v rukou svírali řecké a hebrejské texty. Skončili v Paříži, Londýně a Rotterdamu. Byl to právě Erasmus Rotterdamský, kdo v roce 1516 připravil vydání řeckého textu Nového zákona.
Tisk Bible vytvořil zcela nové možnosti distribuce a mít k dispozici řecký text znamenalo, že překlad byl mnohem přesnější. Zkombinujte tyto dva faktory s rostoucí touhou, kterou vzbudili takoví lidé jako Viklef, číst si Písmo pro sebe, a uvidíte, jak se změnila scéna překladu Bible. Do roku 1600 se objevily tištěné verze celé Bible v 15 evropských jazycích.
Přelomové dílo
Pro angličtináře vyniká překlad Bible do češtiny od Williama Tyndalea z 30. let 15. století. Vymyslel tolik výrazů, které působivě komunikují. Mistrovské bylo jeho použití lukostřeleckého výrazu pro netrefení terče, „to sin“. Stejně tak jeho geniální vynález „at-one-ment“. Mnoho dalších výrazů, jako například „země živých“, „rozdělení cest“, „zřítelnice mého oka“, je tak známých, že zapomínáme na jejich biblický původ. Verze krále Jakuba, vydaná v roce 1611, zachovala velkou část Tyndaleova průkopnického díla.
V následujících 200 letech tempo překládání Bible polevilo, ale po rozmachu misií na pobřeží Afriky a Indie se v první polovině 19. století opět zrychlilo. Henry Martyn zemřel vyčerpán v Arménii ve věku 31 let, ale ne dříve, než přeložil Nový zákon do tří jazyků! Na misii Williama Careyho v indickém Serampore se pracovalo ve 40 jazycích. V roce 1880 se jorubsky mluvící anglikánský biskup Samuel Ajayi Crowther stal prvním africkým překladatelem do mateřského jazyka. To vše se však zastavilo, když převládl koloniální přístup: „Evropské jazyky jsou dostačující“. Nastal nový temný věk!
Nadějná znamení
Ve 20. století se objevovala stále nadějnější znamení, jakmile pominulo krveprolití v letech 1914-1918. Organizace SIL, založená v roce 1934 Cameronem Townsendem, a následné organizace Wycliffe stály v centru rostoucího zájmu o skupiny lidí, kteří dosud neslyšeli evangelium.
V tomto století měly na úsilí o překlad Bible opět obrovský vliv nové technologie: počítač, mobilní telefon a internet způsobily revoluci v metodách, rychlosti a kvalitě překladu i v distribuci.
Ženy začaly být v čele biblických překladů. Pozoruhodným příkladem je Pandita Ramabai, indická konvertitka ke křesťanství z vysoké kasty. Ve svých 24 letech se ocitla v bídě: zchudlá, osiřelá vdova. Naučila se řecky a hebrejsky, aby mohla přeložit Písmo do maráthštiny, a překlad dokončila těsně před svou smrtí v roce 1922. Na třetím výcvikovém táboře SIL, který se konal v roce 1936, odjely Florrie Hansenová (později Cowanová) a Eunice Pikeová společně pracovat do Mexika – bez manželů!“
Na konci století vznikaly organizace pro překlad Bible v jedné zemi za druhou. To, co bylo dříve jen příležitostným přívalem překladatelských aktivit, se stalo celosvětovým hnutím!
Pokračující příběh
Dnes je celá Bible přeložena do téměř 700 různých jazyků a s více než 2 500 aktivními probíhajícími překladatelskými projekty je hnutí za překlad Bible silnější než kdy dříve.
Toto hnutí však není nezpochybnitelné. Vlády i církve nadále prosazují dostatečnost a efektivitu pouze několika světových jazyků na úkor ostatních a překladatelská agenda má tendenci odrážet spíše přání těch, kteří mají finanční moc, než těch, kteří mají vhled do místních poměrů.
Ale poučení z historie je, že hnutí za překlad Bible jen tak nezanikne. Pokud je, jak navrhl zesnulý historik gambijského původu Dr. Lamin Sanneh, největším překladatelským činem sám Kristus – Bůh přeložený do lidského jazyka – můžeme si být jisti, že příběh biblického překladu ještě neskončil!
David Morgan
David Morgan pracoval 16 let v různých funkcích ve střední Africe; poté 12 let vedl školicí program společnosti Wycliffe ve Velké Británii a nyní pracuje v řídící funkci podporující biblický překlad v Eurasii. Na Škole jazyka a písma každoročně přednáší o historii biblického překladu.