Stručné shrnutí třetí vlny feminismu
7 minut čtení
První část si přečtěte zde: A Brief Summary Of The First Wave Of Feminism a druhou část zde:
Jak se feminismus vyvíjel, rozvětvoval se do různých oblastí diskurzu. Stalo se obtížnějším definovat vlnu a vymezit časové období, v jehož rámci se činnost odehrává.
Feministické myšlení a kultura jsou stále více přítomny po celém světě, přičemž se přizpůsobují různým okolnostem. Je snazší vyprávět o boji za volební právo a o snaze druhé vlny prosadit Evropský parlamentní prostor než definovat třetí vlnu, novější a širší vlnu feministických aktivit.
Chceme-li pochopit třetí vlnu, musíme nejprve porozumět USA po „sexuálních válkách“ druhé vlny. ‚Sexuální války‘ byl název pro otevřenou debatu mezi skupinami uvnitř feminismu o pornografii a sexuální aktivitě. Feministky vystupující proti pornografii chtěly omezit pornografický průmysl, protože podle nich sloužil pouze mužům a podporoval násilí na ženách. Chtěly ukončit prostituci a považovaly ji za nejhorší možný scénář pro každou ženu.
Sex-pozitivní feministky naopak tvrdily, že sexuální osvobození je důležitou součástí rovnosti žen a že zákaz pornografie je represivní a nedemokratický. Domnívaly se, že existují ženy, které si zvolily sexuální práci, s níž je třeba počítat.
Třetí vlna feminismu začala v generaci, která s feminismem vyrostla a jako taková považovala těžce vydobyté úspěchy první a druhé vlny za samozřejmost. Feministky třetí vlny rychle kritizovaly dřívější feministky a poukazovaly na nedostatky jejich hnutí.
Často se argumentovalo exkluzivitou hnutí a marginalizací menšin v hlavním proudu. Třetí vlna se tak především snažila zapojit komunity, které byly dříve mimo feministické cíle, a uznat intersekcionalitu útlaku. Zaměřovala se na rasovou a genderovou problematiku a vyrůstala ze sex-pozitivních debat druhé vlny.
Často se vymezuje její počátek v roce 1991, kdy Anita Hillová obvinila kandidáta na soudce Nejvyššího soudu Clarence Thomase ze sexuálního obtěžování. Obě strany byly Afroameričanky a Thomas byl považován za populárního kandidáta na nominaci vzhledem k potřebě afroamerické přítomnosti u Nejvyššího soudu. Hillová vystoupila před senátem složeným výhradně z bílých mužů a Thomas se jí pomstil tím, že vše popřel a prohlásil, že se stal obětí „high-tech lynče“.
Hillová čelila obrovskému odporu a místo toho, aby se jejímu svědectví věřilo, byl napadán její charakter. Její soudní proces byl přenášen televizí a pohled na černošku, která nahlásila obtěžování zjevně zdaleka ne inkluzivnímu senátu, ovlivnil ženy po celé Americe.
Přes obvinění Hillové byl Thomas potvrzen. V reakci na to Rebecca Walkerová publikovala v časopise Ms Magazine, založeném Glorií Steinemovou, článek na podporu Hillové a předznamenala začátek třetí vlny. Slavně napsala: „Nejsem postfeministka. Jsem třetí vlna.“
V 90. letech 20. století došlo k výraznému zlepšení v oblasti politického zastoupení a rovnosti žen. Do roku 1993 se do amerického Senátu dostalo 5 žen a rok 1991 byl často nazýván „rokem ženy“.
První žena – generální prokurátorka a první žena – ministryně zahraničí se ujala úřadu. Hilary Clintonová pronesla v roce 1995 v OSN svůj slavný projev „Ženská práva jsou lidská práva“ a Ruth Bader Ginsburgová se v roce 1993 stala druhou ženou v Nejvyšším soudu.
V roce 1993 vstoupil v platnost zákon o rodinné zdravotní dovolené, který umožňoval zaměstnancům čerpat neplacené volno z rodinných a zdravotních důvodů. Zákon o násilí na ženách, který zlepšil spravedlnost pro ženy, které čelily zneužívání, byl přijat v roce 1995. Jednalo se o významné úspěchy třetí vlny a přelomová rozhodnutí v historii USA.
Třetí vlna feminismu se výrazně zaměřila na reprodukční práva žen. Feministky se zasazovaly o právo ženy rozhodovat o svém těle a prohlašovaly, že základním právem je mít přístup k antikoncepci a interrupci.
Když Nejvyšší soud potvrdil zákon o zákazu částečného porodu a omezení potratů, konal se v roce 2004 ve Washingtonu DC obrovský protestní pochod nazvaný „Pochod za životy žen“. Pochod, kterého se zúčastnily aktivistky, feministky druhé a třetí vlny a známé osobnosti, ukázal, jak důležitá je pro třetí vlnu otázka reprodukčních práv. Zákon nebyl zrušen a metody omezování přístupu k potratům, jako je souhlas rodičů nebo manžela, pokračovaly.
Třetí vlna se od První a Druhé vlny liší tím, že se více rozšířila do popkultury a médií a kladla důraz na hlasy mladých. Dívčí kapely jako Riot Grrrl šířily prostřednictvím punk rocku poselství o posílení postavení žen a mezi teenagery poslouchajícími jejich hudbu rozpoutaly diskuse o patriarchátu a tělesném vzhledu.
The Vagina Monologues od Eve Ensler se staly celonárodním hitem a kontroverzí a rozšířily dialog o násilí na ženách. V roce 1993 začal vycházet časopis BUST, který obohatil feministický tisk.
Filmy a televizní pořady ovlivnily vyprávění o třetí vlně, například Thelma a Louise, Buffy, přemožitelka upírů, 30 Rock a Parks and Recreation. Silné ženské feministické postavy se staly běžnějšími, když se dospívající dívky staly silnou demografickou skupinou v médiích a generace dívek vyrůstala v úplně jiném feministickém prostředí než jejich matky.
Třetí vlna se zabývala znovuzískáváním pojmů používaných patriarchátem k utlačování nebo označování žen a jejich používáním jako nástrojů osvobození. Termíny jako „děvka“, „coura“, „píča“ byly feministkami přijaty a prohlášeny za své. Kniha Bitch: V roce 1999 vydala Elizabeth Wurtzelová knihu In Praise of Difficult Women (Chvála obtížných žen), která je toho příkladem.
Dalším příkladem je znovuzískání slova „coura“ se vznikem SlutWalks. Cílem bylo vyslat zprávu o ospravedlnění znásilnění odkazem na ženské oblečení a vzhled a kulturu znásilnění jako celek.
Tyto procházky získaly širokou podporu, ale také kritiku za to, že jsou kontraproduktivní a škodí feministické věci. Ačkoli se zdá být lákavé zbavit tato slova moci nad ženami, dlouhá historie jejich násilných a hanlivých konotací by při tom neměla být zlehčována.
Transfeminismus se dostal více do hlavního proudu ve třetí vlně. Práva trans osob nebyla do nedávné doby do feminismu zahrnuta a potřeba uznat legitimitu jejich obav byla naléhavá. Diskuse o genderu, tělesném vzhledu a sexualitě, které definovaly Třetí vlnu feminismu, způsobily, že se do ní více zapojily i trans feministky. I dnes existuje mezi velkou částí společnosti neznalost identity trans osob, ale Třetí vlna byla důležitá v tom, že učinila první kroky k osvětě ostatních.
V Indii bylo zrovnoprávnění žen a jejich zrovnoprávnění zákonem dáno při získání nezávislosti. Hluboce zakořeněné kulturní a náboženské přesvědčení však bránilo naplnění snů o rovnosti pohlaví po nástupu britské nadvlády. Provádění zákona bylo slabé a sociální zlo a nespravedlnost byly stále z velké části neregulované.
Osmdesátá a devadesátá léta se vyznačovala celonárodními protesty proti znásilňování, které polarizovaly společnost a konfrontovaly pokrytectví zakořeněné v myšlení mnoha Indů. Časté byly debaty o vině ženy na vlastním znásilnění a o prevenci znásilnění omezením pohybu žen. Případy jako Hetal Parekh, Bhanwari Devi a Pratibha Murthy vyvolaly demonstrace po celé zemi, které vyústily v právní vítězství indických ženských skupin.
Zastoupení žen v politice se přece jen zlepšilo: Mayawati se v roce 1995 stala první hlavní ministryní za kastu a Sonia Gandhi v roce 1999 první ženou v čele opozice. Pratibha Patilová se v roce 2007 stala první indickou prezidentkou a Meira Kumárová v roce 2009 první předsedkyní Lok Sabhy.
I přes tato zlepšení se ženy v Indii stále potýkají s mnoha problémy, jako je nedostupnost vzdělání, malé právo na majetek, domácí násilí a sexuální obtěžování, a to je jen několik z nich. V indickém právu a politice došlo k zásadním změnám, ale problémy žen z nejrůznějších prostředí je stále třeba řešit.
Zatímco pojem „feminismus“ pochází ze Západu, Indie má za sebou dlouhou historii ženských hnutí v celé své historii. Dnešní indický feminismus může být účinný pouze tehdy, pokud bude vycházet z jedinečných historických a geografických zkušeností indických žen a nebude kopírovat aktivity Západu.
Třetí vlna feminismu čelí kritice na mnoha frontách – od přílišné radikality až po neúctu k práci svých předchůdkyň. Byla méně jednotná než první a druhá vlna. Její cíle byly méně jasné a příčiny spornější. Samotná potřeba feminismu v 21. století byla zpochybněna.
Jeho vliv na společenské vnímání a očekávání od žen byl však zásadní a přiblížil je rovnoprávnosti ve více oblastech než kdykoli předtím. Říká se, že tato vlna skončila v roce 2012, kdy začala „čtvrtá vlna“ zaměřená na sociální média.
Dnes je ještě obtížnější vysledovat příběh feminismu, jak se vyvíjí, aby řešil různé podmínky. Dnešní feministky mají povinnost učit se o těch, kteří utvářeli svět, v němž žijí, a také uznávat ty, kteří byli v minulosti marginalizováni, protože jejich práce je stále zásadní a feminismus má před sebou ještě dlouhou cestu.
- Wikipedia
- Nakladatelství Sense
- Being Feminist
- Feministing
- Colorado University
Poznámka autora: Tento článek se zaměřuje na třetí vlnu feminismu v USA. Autorka uznává výjimečný přínos a úspěchy feministek po celém světě a vědomě omezila rozsah článku.
Obrázek: Vice