Sugar Act

Sugar Act, též Plantation Act nebo Revenue Act, (1764), v koloniální historii USA britská legislativa, jejímž cílem bylo ukončit pašování cukru a melasy z francouzské a nizozemské Západní Indie a zajistit vyšší příjmy pro financování rozšířených povinností Britského impéria po francouzské a indické válce. Sugar Act, který byl vlastně oživením značně neúčinného zákona o melase z roku 1733, stanovil přísné celní vymáhání cla na rafinovaný cukr a melasu dovážené do kolonií z jiných než britských karibských zdrojů.

Z Ameriky přišly protesty proti vymáhání zákona o melase spolu s žádostí, aby bylo clo stanoveno na jeden penny za galon. Přestože byla vydána varování, že doprava více nesnese, vláda ministerského předsedy George Grenvilla odmítla poslechnout a do zákona (jehož preambule neomaleně prohlašovala, že jeho účelem je získat peníze na vojenské výdaje) vložila clo ve výši tří pencí na zahraniční melasu. Zákon tak poskytl britským plantážníkům cukrové třtiny v Západní Indii faktický monopol na americký trh. Dřívější koloniální protesty proti těmto clům byly ukončeny, když byla daň o dva roky později snížena.

Chráněná cena britského cukru byla ve skutečnosti výhodná pro novoanglické lihovarníky, i když ti si toho nevážili. Větší námitky vzbuzovaly u kolonistů přísnější celní předpisy pro rejdaře, jejichž náklad podléhal zabavení a konfiskaci britskými celními komisaři a kteří v případě porušení obchodních pravidel nebo nezaplacení cla podléhali pravomoci Viceadmiralitního soudu ve vzdáleném Novém Skotsku. V důsledku zákona o cukru byl vážně omezen dřívější tajný obchod se zahraničním cukrem, a tím i velká část koloniálního námořního obchodu.