Sukitte Ii na yo.

Say ‚I Love You.‘
Where do I even start with this anime. The title even gives off an exceedingly romantic, unrealistic atmosphere. If there was ever a competition for „The Most Generic Shoujo,“ Say ‚I Love You‘ would take the cake.
Let’s start off with a brief summarization. A reserved young girl who has no social connection whatsoever plays as the object of desire for the most popular, handsome boy in the school. They eventually establish an awkward relationship filled with uncomfortable dialogue and well, there you have it. There really isn’t much else to say about this anime. Je zjednodušené, nesnaží se překonávat žádné hranice a je tak monotónní, že vás pravděpodobně donutí zívat a usínat. Splnilo to, o co se kdy pokoušelo každé romantické komediální anime. Mohu vám zaručit, že stejnou šablonu jste už viděli mnohokrát, a mohu vám také slíbit, že jste viděli lepší.
Příběh – 4 / 10
Příběh je generický a monotónní. Nepřináší nic nového, čím by se zapsal do dějin a zanechal za sebou nějakou stopu. Příběh se dá shrnout do jedné věty a čtenář by mohl předvídat vše, co se kdy v anime stane. Je zde nějaký zcela nečekaný dějový zvrat? Je tam nějaký cliffhanger, který vás nechá na pokraji sil? Nebo je v něm nějaká symbolika či podtext, který se snaží vykreslit. Odpověď na všechny vaše otázky zní „ne“. Příběh je v podstatě hloupoučká, happyendová, zjednodušená romance, která se už příliš mnohokrát opakovala a nemá absolutně žádnou hloubku. Také tempo mi bylo nepříjemné. První díl se seznámí, druhý se políbí a třetí se z nich automaticky stane přítel a přítelkyně. Je to nedospělé a dětinské a rozhodně to nepředstavuje jediné téma, které v celém anime zdůrazňují, a tím je skutečně „láska“. Dějová linie byla jen dalším příspěvkem k tomu, proč mi přijde Say ‚I Love You‘ tak nevýrazné.
Výtvarná stránka – 5 / 10
Výtvarná stránka je uspokojivá. Nepředvádí nic výjimečného, ale rozhodně není odporné. Poněkud sympatický design postav a rozjasňující barvy, které byly zakomponovány do kulis na pozadí, byly tím, co dalo jeho animaci poloslušnou známku a bohužel musím říct, že je vrcholem úspěchu tohoto anime. Kromě jiskření a třpytu, kterým jsou posypána a pocukrována všechna shoujo anime, nepřevyšuje Say ‚I Love You‘ svým uměním žádné jiné anime. Abych to shrnul, odvádí svou práci a vzhledem k širokému spektru, do kterého se animační studio pouští, když toto anime přivádí k životu, se mi nechce skládat poklonu, ale udělám ji právě pro zmíněnou práci anime.

Zvuk – 4 / 10
Soundtrack filmu Say ‚I Love You‘ je téměř jako ukolébavka. Uvádí vás do dřímoty a nutí vás přemýšlet, zda vás Say ‚I Love You‘ má přimět k usínání, nebo k chichotání a smíchu nad chemií prožitou během dospívání. Úvodní znělka je srdceryvnou hymnou, ale rozhodně není ničím výjimečná. Je klidné, vyrovnané, ale rozhodně nepředstavuje romantický aspekt Say ‚I Love You‘, nýbrž vám nabídne spíše zádumčivě komponovanou orchestrální skladbu. Tiché klavírní a houslové vybrnkávání v pozadí je uklidňující a jemné, ale pro mě prostě neprolomilo bariéru ani nezbořilo zeď. Závěrečné téma je prakticky identickým dvojčetem svého úvodního protějšku. OST? Více rozmarného zpěvu, díky kterému si ho představuji spíše jako dětskou říkanku než milostnou píseň. Závěrem, zvuk? Nic pozoruhodného. Ale stále snesitelný.
Postavy – 3 / 10
Postavy v celém Say ‚I Love You‘ jsou s největší pravděpodobností nejhorší částí tohoto anime. Hlavní ženskou hrdinkou je nesmělá, rezervovaná Mei Tačibana. Její představení mě vlastně trochu vtáhlo – asociální, pesimistická studentka, která nevěří v navazování vztahů se spolužáky. To mě opravdu zaujalo – chtěla jsem se dozvědět víc o jejím pohledu na každodenní hranice školního života a o jejích myšlenkách/názorech na společenskou hierarchii, vzájemné vztahy atd. Také se mi moc líbilo, když jsem si všimla její odvahy, když dala nejoblíbenějšímu klukovi na škole kopanec do obličeje! Ale pak se tato bystrá, inteligentní a odvážná mladá žena, které jsem věřila, že má tak zajímavý pohled na svět, najednou proměnila v obyčejnou tsundere postavu, která by nikdy neodpověděla na náklonnost mužského protagonisty, Yamata Kurosawy. Což mě přivádí k dalšímu bodu. Yamato Kurosawa musí být jednou z mých nejméně oblíbených postav ve filmu Řekni „Miluji tě“. Je dokonalý, až roboticky. Yamato Kurosawa, akademická hvězda, atletický šampion, bohatý syn z úspěšné rodiny, a ke všemu má krásnou tvář a společenský život. Právě proto je jeho pozorování jako postavy tak monotónní. Nelíbilo se mi, jak na něm nebylo nic špatného. Je to člověk, ne mimozemský polobůh, který vyniká ve všem, co dělá. Také se mi nelíbilo náhlé kolísání mezi jeho zájmem o Mei. Nejdřív je do ní celý žhavý, je to jeho hlavní priorita, jediná osoba, kterou chtěl vidět a trávit s ní čas, a pak na ni najednou skoro zapomene. Proces se oplachuje a opakuje jako koloběh. Ani Mei Tačibana, ani Jamato Kurosawa se své role hlavního hrdiny nezhostili spravedlivě, dokonce ani slušně, a proto je jejich hodnocení tak dlouhé. Bylo by ještě nižší, kdyby úvod Mei Tačibany nebyl tak solidní. Tento aspekt Say ‚I Love You‘ byl dalším faktorem, kvůli kterému bylo toto anime takovým zklamáním.
Zábavnost – 3 / 10
Pravda, přiznám se. Obvykle se na shoujo anime nedívám. Ano, viděla jsem spoustu výborných shoujo anime a viděla jsem i spoustu naprosto gagů hodných shoujo anime. Say ‚I Love You‘ je pro mě jen průměrný telenovelový úlet. Je to slušné anime, na které se dá dívat, pokud chcete úplně vypnout svůj konstruktivně kritický mozek a jen si užít romantickou komedii. To však neodpouští anglickou otrubovou bábovku v podobě děje a katastrofální charakterizaci postav. Řekni, že tě miluju udělalo všechno, co už tu bylo, a ne-li ještě hůř. Tohle anime mě rozhodně NEbavilo, a to říká dospívající žena, která je podle mě cílovou skupinou Say ‚I Love You‘. Tvrdí o sobě, že je to romantická komedie slice-of-life. Ale vztah, který Mei a Yamato sdíleli, mi přišel sice romantický, ale spíš trapný, předpubertální a dospívající. Mei a Yamato se maximálně drželi v nepříjemném objetí nebo se tu a tam náhle políbili. Podle mého názoru pubertální přitažlivost není to, co je láska, a pokud jste si toho nevšimli už z názvu, je to to, co se toto anime tak moc snaží zdůraznit. Tvrdí o sobě, že disponuje komediálními vlastnostmi, a bude slibovat smích. Ale vtipy, které byly předvedeny, mi na tváři vyloudily jen polovičatý úsměv, protože no, nemůžu to říct jinak než, že to nebylo vtipné a rozhodně to neposkytlo žádnou zábavu pro mě jako diváka. Dělá to to, co se od něj očekává v rámci žánru slice of life, který stejně není příliš zajímavý na to, aby byl svědkem. Máte svou střední školu, identické uniformy a pohledné/krásné kluky a holky. Nic se nedělo, neděje a dít nebude. Say ‚I Love You‘ prostě nebylo nic pro mě.
A s tím dávám celkové hodnocení 4/10. A to se mi líbí.
Sorry. :/
číst dál