Těhotné ženy mají ty nejšílenější sny

Vždycky jsem byla vynalézavý snílek: Démoni, tesáky a postapokalyptičtí kříženci netopýra a kozy vyplňovali mé nejhorší noční můry. Moje nejlepší snová dobrodružství mě přiměla plavat v bazénech růžových makarónů a hledět na zamrzlé křišťálové ledové krajiny. Jakmile jsem však otěhotněla, všechny sázky padly; arktické vize a netopýří kozy byly dětskou záležitostí a nahradily je živé filmové iterace pekla hodné filmu Darrena Aronofského. V jednom z nich jsem byla neochotnou opatrovnicí sedmi vážně nemocných štěňat, která byla společně uvězněna ve studiu o velikosti krabice od bot. Jedno bylo velké jako housenka a používalo pohybové zařízení, ze kterého často vypadávalo, takže jsem křičel hrůzou a snažil se ho zachránit dřív, než ho zbylých šest štěňat ušlapalo. V jiném jsem bez obalu porodila, když se ze mě vyklubalo stvoření, které se vydávalo za člověka. Nebylo. Byla to panenka, přiznal slavnostně doktor snů, ale bylo mou povinností zajistit, aby to nikdo nepoznal. To byla ta snadnější část. Byla to také zombie. Na večírcích, v barech a na piknicích jsem byl nucen potají jíst její vytékající mozek, abych před zvědavými přihlížejícími skryl její zombie-panenku-pravdu. (Chutnaly jako humus, kdyby vás to zajímalo.) Pravidelně jsem se po těchto nočních můrách probouzela a svírala svého manžela, s vyschlými ústy a třesoucí se, víc než trochu žárlivá, že on nejspíš strávil noc sněním o něčem normálním, jako je sex nebo pozdní příchod do práce. Mezitím jsem se právě ocitla v psychologickém thrilleru, který si můj mozek sám vytvořil. Nešlo jen o to, že mé sny byly intenzivnější. Také jsem si je živěji pamatovala a zůstávala jsem jimi rozrušená po celý den. V obchodě Trader Joe’s jsem se ostražitě dívala na prodavače vzorků a přemýšlela, co by si o mně pomyslel, kdyby věděl, že se mi včera v noci zdálo o tom, jak jím mozek své dcery – zombie-panenky. I můj spánek byl narušený. Moje noční strašení mě tak zneklidňovalo, že jsem se někdy vyhýbala spánku úplně. Tělo těhotné osoby zřejmě „produkuje různé hormony, které ji učiní vnímavější a citlivější k novorozenci a novorozeneckým spánkovým cyklům – probouzí se každých několik hodin,“ říká Shanna Donhauserová, dětská a rodinná psychoterapeutka ze Seattlu. Spánek se mění u většiny těhotných žen, a to často předvídatelným způsobem. Tyto hormonální změny, jak naznačuje jedna studie v časopise Journal of Obstetric, Gynecologic and Neonatal Nursing, způsobují častější noční buzení, nespavost, neklidný spánek a větší potíže s usínáním i udržením spánku, zejména ve třetím trimestru. Jedna studie z oblasti spánkové medicíny uvádí časté noční buzení u 100 % zkoumaných těhotných žen. Vedle změn ve spánkových cyklech těhotné ženy pravidelně uvádějí, že jejich sny jsou živější a intenzivnější než před početím, že si pamatují více jejich obsahu a že bývají negativněji laděné než před těhotenstvím. Kromě toho, že jsou těhotenské sny barevnější a zapamatovatelnější, mají často společná témata: konflikt s druhým rodičem dítěte, ohrožení fyzické bezpečnosti a obavy z porodu. Těhotenství je z definice existenciální: přináší do života něco, co tu předtím nebylo. Není divu, že je naše psychika rozrušená.

Další informace z časopisu Tonic:

A i když byste ze snových symbolů neměli příliš číst – například sny o smrti jsou v těhotenství běžné – mohou vám potenciálně říci něco o tom, čeho se bojíte. Donhauser říká, že v nočních můrách „naše psychika zpracovává v podvědomí intenzivní emoce. Někdy jsou sny o tom, že nás někdo pronásleduje, zoufale hledáme něco, co se ztratilo, nebo se musíme bránit něčemu děsivému. Obvykle jsou sny intenzivní, živé a dlouhotrvající.“ Ačkoli většina těhotných žen hlásí zvýšený výskyt snů, častější vzpomínky na své sny po probuzení a poruchy spánku, ne každý během těhotenství zažívá noční můry nebo noční děsy. Nejvíce ohroženy jsou ženy, které již pociťují úzkost z těhotenství – ty, které již dříve zažily ztrátu těhotenství, mají za sebou trauma nebo mají rizikové těhotenství.

To zní asi tak. S depresemi a úzkostmi jsem se potýkala od dětství a během těhotenství jsem měla víc než dost starostí. Moje holčička měla CPAM – nízkorizikovou, ale vzácnou plicní vadu – a já jsem se měla deset dní po narození dítěte stěhovat kvůli manželově nové práci na univerzitě. Můj manžel je také vozíčkář a já měla obavy, jak zvládneme nové výzvy v našem životě (proto asi ta nešťastná štěňátka). Když pominu zombie-panenky, zdroje mých obav byly velmi reálné – a potřebovaly pozornost. Pochopit příčiny mých nočních můr nestačí. Potřebovala jsem přijít na to, jak je zvládnout, zejména proto, že jsem se snažila alespoň trochu kvalitně vyspat před příchodem miminka. Donhauser říká, že bych to dokázala jen tehdy, kdybych se naučila účinně zvládat svůj skutečný životní stres – vysoká sklenice, kterou je třeba naplnit. Ženy v USA mají, co se týče těhotenství a porodu, statisticky vzato hodně starostí. Zejména finanční stres novopečených rodičů je běžnou starostí v zemi, kde mnoho těhotných žen nemá přístup k odpovídající zdravotní péči a 6 % žen nedostává vůbec žádnou prenatální péči. A jako jediná „vyspělá“ země bez povinné placené mateřské dovolené si „mnoho žen nemůže dovolit vzít si po narození dítěte delší volno a vybírají si jen několik týdnů“, říká Donhauser. Navzdory tomu ženy stále vykonávají většinu péče o děti, takže toho máme na talíři hodně a nemáme mnoho prostředků, s nimiž bychom se s tím mohli vypořádat. Těhotenské noční můry mohou být absurdní – nazdar, štěňátka na kolečkách – ale mohou také signalizovat hlubší obavy z budoucnosti a rizikové faktory pro vznik poporodní deprese, říká Donhauserová. Pro novopečené rodiče a Američany obecně je běžná izolace (přirozený sklon uzavřít se do sebe a nežádat o pomoc). Osamělost zase zhoršuje pocity viny, studu a úzkosti, které mohou vést k dalším poruchám spánku.

Ironicky řečeno, byl to právě vystupňovaný neklid v těhotenství, který mě nakonec donutil udělat ze spánku prioritu. Mnozí novopečení rodiče považují extrémní nedostatek spánku za samozřejmost, ale já jsem věděla, že pro zachování svého duševního zdraví nemohu přijmout špatný spánek jako realitu.

Před porodem jsem proto vyhledala pomoc odborníka, který mi pomohl najít pomocný prostředek na spaní bezpečný při kojení. Jakmile se dcera narodila, opřela jsem se o svůj podpůrný systém – manžela a členy rodiny, kteří mi poskytli tolik pomoci, kolik jsem potřebovala k odpočinku a zotavení. Noční můry mě sice trápily, ale sloužily jako účinné varovné signály, které mi pomohly dekódovat a dokonce se smířit s podvědomými strachy ukrytými hluboko v mé psychice.

Přečtěte si další článek: Stres mi způsobuje halucinace, když usínám