Takto undergroundový chemik Tim Scully plánoval zachránit svět pomocí LSD

Timu Scullymu bylo 20 let, když si poprvé vzal LSD, a ten zážitek „byl jako zásah bleskem“. Psal se rok 1965. Scully studoval matematiku a fyziku – měl nakročeno k vládnímu výzkumu – ale kyselina všechno změnila. Okamžitě se rozhodl, že jeho cílem je vyrobit co nejvíce LSD a rozdat ho každému, kdo bude chtít, aby „rozsvítil svět“.

To se rychle stalo nelegálním – a tak se Scully stal podzemním chemikem LSD. Spolu s dalšími chemiky Nickem Sandem a Owsleym „Medvědem“ Stanleym strávil roky otevíráním různých laboratoří, syntetizováním surovin pro výrobu milionů dávek a snahou vyhnout se federálům. Naučil se vyrábět Orange Sunshine, jedno z nejčistších LSD, jaké kdy bylo vyrobeno – 99,99 % čistoty. Tato populární látka byla kdysi považována za standard kvalitního LSD a dokonce byla zmíněna ve skeči SNL.

Dvě různé laboratoře byly zatčeny a Scully nakonec dostal dvacetiletý trest vězení, z něhož si odseděl tři roky. O Scullym, který nyní pracuje v oblasti elektronického designu, byl natočen dokumentární film Sunshine Makers, který režíroval Cosmo Feilding Mellen. Před uvedením dokumentu tento týden vedl The Verge se Scullym rozhovor o tom, jak se naučil vyrábět LSD, co mu stálo za tu práci a co ho přimělo odvrátit se od drog.

Tento rozhovor byl pro přehlednost upraven a zkrácen.

Řekněte mi, kdy jste si poprvé vzal LSD. Jak jste se od jednoho tripu dostal k rozhodnutí, že LSD spasí svět?“

Užívání LSD během několika hodin přesměrovalo můj život. Chtěl jsem se věnovat vládou podporovanému výzkumu, to pro mě a mého bratra chtěl můj otec. Bratr se řídil scénářem, ale já jsem se po užití LSD okamžitě rozhodl, že to nejdůležitější, co mohu ve svém životě udělat, co nejvíce pomůže ostatním lidem, je pokusit se o tuto zkušenost podělit.

Pokud by se mi to podařilo, byli bychom schopni vyrobit přibližně 200 kilogramů LSD, tedy asi 750 milionů dávek, a rozdat je zdarma každému, kdo by si je chtěl vzít. Mysleli jsme si, že když si lidé vezmou LSD, prohlédnou pokrytectví a nepoctivost. Byli by k sobě mírnější, protože by se cítili v jednotě se sebou navzájem, mírnější k životnímu prostředí, protože by se cítili v jednotě s životním prostředím. Všechna tato přesvědčení byla poněkud naivní. Nakonec to tak úplně nedopadlo, ale přesně to jsme chtěli.

Co se dělo dál? Vím, že jsi byl učedníkem Owsleyho „Beara“ Stanleyho, zvukového inženýra, který také hodně syntetizoval acid. Jak k tomu došlo?

Měsíce po prvním tripu jsem trávil čas v univerzitní knihovně a četl si o tom, jak využít suroviny k syntéze LSD, nejprve z nadzemních a později z podzemních zdrojů. Takže v době, kdy jsem se spojil s Medvědem, už jsem měl z publikované literatury přibližnou představu. Nakonec jsem zjistil, že to je jen kapka v moři. Ve skutečnosti jsou informace, které potřebujete k výrobě LSD, většinou laboratorní technika a triky z oboru. Sloučeniny kyseliny lysergové jsou velmi křehké a musí se s nimi zacházet mnohem opatrněji, než by si mnozí chemici mysleli. Takže někdo, kdo nemá zkušenosti s prací s těmito sloučeninami, pravděpodobně nebude mít příliš vysoké výtěžky a nedosáhne příliš dobré čistoty.

Zajímal jsem se o práci s elektronikou a Bear původně dělal elektroniku pro Grateful Dead, když cestovali. Takže jsme měli asi šest měsíců času, který jsme strávili společným užíváním LSD alespoň jednou týdně, zatímco jsem dělal tuto práci. Na konci té doby, když mu úplně došly peníze a kyselina a chtěl si založit laboratoř, rozhodl, že jsem prošel testem na kyselinu, a nechal mě stát se jeho učedníkem v další laboratoři.

Jaké věci tě naučili, nějaké „triky z oboru“?

Bear byl posedlý čistotou a výtěžností. Drtivá většina toho, co mě naučil, byla v podstatě laboratorní technika a jak zacházet s kyselinou lysergovou. Například, že musíte LSD chránit před UV světlem, protože pokud je LSD vystaveno UV světlu v přítomnosti vlhkosti, vlhkost se na něj naváže a vznikne z něj nežádoucí sloučenina, lumi-LSD, což by bylo plýtvání surovinou.

Takže laboratoř byla osvětlena štěnicemi, žárovkami s povlakem na vnitřní straně, takže světlo vypadá žlutě. Prodávají se proto, že nepřitahují hmyz. Ty jsme mohli snadno koupit v supermarketu, takže to bylo dobré řešení, jak LSD ochránit.

Další věc, kterou mě naučil, byla, že sloučeniny kyseliny lysergové nesmíte zahřívat nad pokojovou teplotu, pokud to není nezbytně nutné, a pokud to děláte, dělejte to co nejkratší dobu. Po celou dobu zahřívání se rozkládají. Proto jsme jako zdroj tepla použili studenou vodu z vodovodu, což znamenalo provést vakuové odpařování, což je způsob, jak přimět kapalinu, aby se odpařovala při nižší teplotě než obvykle. Bear navrhl vakuové odpařovače a také zkonstruoval důmyslný lapač na zachycení případného prášku, který by mohl s výparem přelétnout. Nechtěl, aby se cokoli z toho dobrého, z jakéhokoli materiálu, ztratilo nebo přišlo nazmar.

Byl jste zodpovědný za výrobu Orange Sunshine. Proč se tento druh LSD stal tak populární? Byla to jen čistota?

Myslím si, že Orange Sunshine se stal zčásti velmi populárním díky tomu, že ho distribuovalo Bratrstvo věčné lásky, a to byli velmi milí lidé, kteří odvedli dobrou práci. Byli to nenásilní duchovní lidé. John Griggs šel za Timem Learym a dostal radu, že by se měl založit jako náboženství, aby se právně chránil.

Založil Bratrstvo věčné lásky jako náboženskou organizaci a jejich cílem bylo šířit psychedelika. Kluci z Bratrstva začínali v mládí jako motorkářští gangsteři, ale přepadli filmového producenta, který měl u sebe LSD, se zbraní v ruce. Přepadli ho, vzali mu LSD, zahodili zbraně a rozhodli se, že budou nenásilnými dealery LSD. Ale měli problém sehnat tolik, kolik chtěli distribuovat, takže když jsem přišel a řekl: „Chtěl bych, abys distribuoval LSD, které vyrobím,“ byli velmi šťastní.

Když jsem pracoval s Bearem, tak jsme si jednoho dne v roce 1967 udělali s Richardem Alpertem acid trip, kde jsme plánovali strategii, jak se obrátit proti světu, jakkoli jsme byli skromní, a jedna z věcí, na které jsme se shodli, byla, že když se prostě obrátíme proti Spojeným státům, bude to jako jednostranné odzbrojení. Museli jsme se opravdu postarat o to, aby se zapnuly všechny země světa, zejména ty za železnou oponou, jinak by to bylo geopoliticky velmi špatné. A tak jsme mluvili s Bratrstvem a oni se snažili, aby se to rozšířilo po celém světě. A oni skutečně dostali naše LSD do Vietnamu a za železnou oponu a všude možně.

Pracoval jste celkem ve čtyřech laboratořích, z toho ve dvou v Denveru. Druhá denverská laboratoř byla zatčena. Co se tam stalo?

Druhá denverská laboratoř byla zatčena, když jsem byl mimo město a sháněl vybavení a materiál. Byla to komedie plná omylů. Přišel jsem o veškeré laboratorní vybavení, i když jsem naštěstí měl suroviny, protože v laboratoři nebyly. Měl jsem všechny suroviny a žádné peníze, protože jsem je utratil za kauci asistentů z vězení a za získání peněz na zaplacení jejich právních poplatků. Potřeboval jsem sehnat laboratorní vybavení a místo, kde bych mohl vařit. Tam jsem se nakonec dal dohromady s Nickem, protože měl peníze a souhlasil s financováním poslední laboratoře, Windsorské laboratoře v Kalifornii.

Přestože tě zatkli, pokračoval jsi v zakládání Windsorské laboratoře. Co vás přimělo k takové oddanosti?

Vždycky jsme věděli, že to nedopadne dobře, a věděli jsme, že federálové obvykle nakonec dostanou své muže. Už od začátku bylo těžké získat kyselinu lysergovou – surovinu k výrobě LSD – a my jsme věřili, že vlády budou proti. Jednou z věcí, kterou jsme díky užívání LSD oba velmi silně pocítili – a kterou pocítilo mnoho lidí – je hluboká skepse vůči velkým korporacím a vládám. A od prosince 1966 mě pokaždé, když jsem šel domů, sledovali federální agenti a musel jsem je ztratit, než jsem se někam důležitě vydal.

Mysleli jsme si, že záchrana světa stojí za to riziko, a pokud bychom nakonec strávili spoustu času ve vězení, byla by to cena, kterou bychom museli zaplatit za to, že jsme vykonali tuto veřejně prospěšnou práci. Věděli jsme, že se k nám blíží, když jsme zakládali tu windsorskou laboratoř, nebylo to tak, že bychom nevěděli, že se pravděpodobně stanou špatné věci.

Na rozdíl od Nicka a Beara ses nakonec od LSD odvrátil. Proč?

Na mnoha úrovních se staly věci, díky kterým jsem si uvědomil, že pouhé rozptýlení dalšího LSD do čtyř světových stran nemá reálnou šanci zachránit svět. Stávala se z ní párty droga – a já neříkám, že by párty měly být nelegální nebo že je to špatná věc, ale já bych se nerozhodl jít na dlouhou dobu do vězení, aby si víc lidí mohlo zapařit.

Přeskočme do roku 1968 a v Haightu bylo čím dál víc špatných drog. Scéna vypadala čím dál temněji. I když Bratrstvo špatné drogy neprodávalo, spousta jiných dealerů ano. Vláda se rozhodla šířit propagandu, která říkala, že „všechny drogy jsou stejně špatné, všechny stejně hrozné, nikdy se žádné z nich nedotýkejte, všechny vám zničí život“. Lidé, kteří brali LSD nebo kouřili trávu, většinou s názorem, že to nejsou špatné drogy, si mysleli, že vláda lže o jedné věci, takže možná lže o všem. Proto se rozhodli vyzkoušet jiné drogy. A spousta lidí, kteří to měli vědět lépe, se pustila do užívání kokainu, opiátů, amfetaminů.

Doufal jsem, že lidé, kteří zažili tuto zkušenost jednoty a vcítění se do všech a všeho, se k sobě potom budou chovat lépe v důsledku toho, že pocítili tuto blízkost. Ale bylo čím dál jasnější, že lidé na scéně, kteří si vzali hodně acidu – dokonce i lidé, se kterými jsem pracoval a dělal acid -, k sobě nebyli upřímní. Pořád tam byla nepoctivost, pokrytectví a dvojí hra. Moje víra dramaticky poklesla. Bylo načase přestat.

Co si myslíš o nedávném oživení výzkumu kolem LSD a dalších psychedelik? Co mikrodávkování neboli užívání malého množství psychedelika ke zvládnutí nálady?

Jsem nadšený, že se výzkum opět rozjíždí. Časem bych si opravdu přál, aby bylo legalizováno nejen lékařské využití LSD, ale také nějaký mechanismus, díky němuž by lidé mohli LSD užívat k sebezdokonalování pod nějakým dohledem.

Mikrodávkování je ještě bezpečnější. Při práci v laboratoři býváte LSD vystaveni neustále, takže si vybudujete toleranci. Zážitek, který máte z pouhého vystavení poměrně velkým dávkám, je analogický tomu, co získáte při mikrodávkování: změněný stav, ale velmi neškodný změněný stav, žádné halucinace. Takže ano, jsem rád, že vidím všechny tyto věci.