Testování na zvířatech je týrání zvířat

Každý rok je kvůli testování na zvířatech poškozeno 100 milionů nebo více zvířat („Top Five“). Navzdory technologickému pokroku se tato metoda testování bezpečnosti výrobků stále používá v zemích po celém světě. Přestože Spojené státy jsou světovým lídrem v oblasti inovativního výzkumu a metod, mnoho společností zde stále používá zastaralé a barbarské praktiky testování na zvířatech, které mohou vést k upalování, mrzačení a trávení zvířat. Toto téma se mě dotklo, protože mám zvířata velmi rád. Toto téma je důležité, protože lidé zapomněli, jak naše jednání negativně ovlivňuje zvířata. Testování na zvířatech je kruté a musí se zastavit, protože má příliš mnoho škodlivých důsledků pro zvířata, lidi i životní prostředí.

Testování na zvířatech existuje již mnoho let a slouží k různým účelům. Podle Emmy Lloydové „první pozorování významná pro moderní vědu byla učiněna v roce 1600, kdy William Harvey použil zvířata k pozorování a popisu krevního oběhového systému“ (2008). Druhou významnou událostí v historii testování na zvířatech bylo, když John H. Draize vytvořil Draizeho test, který se používá na kůži a očích zvířat, například králíků, k testování účinků výrobku. Dalším příkladem je test LD-50 (Lethal Dose-50), který byl vytvořen v polovině 20. století. LD-50 se používá ke stanovení maximální dávky látky, která by usmrtila polovinu zvířat v testovací skupině. Používal se při pokusech s výrobky pro domácnost, pesticidy a léky. Přestože se tyto specifické testy dnes již tak běžně nepoužívají, ukazují, jak strašnému zacházení zvířata čelila.

Dnes se v mnoha průmyslových odvětvích používají testy na zvířatech pro různé výrobky, včetně kosmetiky, léků, domácích potřeb a pesticidů. Podle informačního listu Humane Society o testování kosmetiky jsou při pokusech „chemické látky potírány na oholenou kůži nebo kapány do očí bez úlevy od bolesti“. Při jiných testech, například testech na potenciální karcinogeny, dochází k poškozování březích zvířat a jejich plodů, zatímco při jiných se stejná zvířata používají opakovaně po delší dobu („11 Facts about Animal Testing“). Navíc „podle Humane Society vyžaduje registrace jediného pesticidu více než 50 pokusů a použití až 12 000 zvířat“(Moxley). Toto nadměrné zneužívání zvířat jasně ukazuje, jak negativně na ně testování působí.

Kromě zbytečného poškozování zvířat je testování na zvířatech špatné také pro lidi a životní prostředí. Každý rok jsou vyřazeny miliony zvířat použitých při testování. Podle zpráv o sběru odpadu z oddělení Intramurálních výzkumných laboratoří Národních institutů zdraví (NIH) vyprodukovaly jen tyto laboratoře za pouhých 18 měsíců, od roku 2011 do roku 2013, více než 1,5 milionu kilogramů odpadu z chovu zvířat, exkrementů a přebytečného jídla. Tento živočišný odpad je kontaminován toxickými nebo nebezpečnými chemickými látkami, viry a infekčními chorobami. Spalování je jedním z nejběžnějších způsobů likvidace v amerických laboratořích. Když společnosti spalují zvířata a zásoby, při tomto procesu se do ovzduší uvolňují plyny a jemné částice. Společnost NEAVS (New England Anti-Vivisection Society) uvádí, že: „nedávná studie zjistila, že 2,1 milionu úmrtí je spojeno s jemnými prachovými částicemi produkovanými lidmi – hlavní složkou smogu“ („Alternativy v testování“). Zní to jako bezpečný způsob testování výrobků? I když nám testování na zvířatech může napovědět, jaký vliv může mít používání těchto výrobků na člověka, samotný proces testování způsobuje nadměrné škody lidem a životnímu prostředí.

Testování na zvířatech není vždy tou nejlepší metodou pro testování výrobků, které budou později použity na lidech. Dvěma nejčastěji používanými zvířaty jsou šimpanzi, kteří sdílejí 99 % DNA s lidmi, a myši, které mají 98 % genetické podobnosti s lidmi. Tato zvířata však mají ve skutečnosti jinou anatomickou, metabolickou a buněčnou strukturu než lidé, což z nich činí špatné testovací subjekty pro lidské výrobky: „Je velmi těžké vytvořit zvířecí model, který by se alespoň přibližně rovnal tomu, čeho se snažíme dosáhnout u člověka“ („Should Animals Be Used“). Pokud tedy existují tyto významné rozdíly, proč v této zbytečné praxi pokračovat?

Podle FDA 92 % léků schválených pro testování na lidech nezíská schválení pro použití u lidí („Alternatives In Testing“). Některé věci, které jsou škodlivé pro zvířata, se ukážou být cenné u lidí a naopak. Více než polovina léků schválených pro použití u lidí je později stažena nebo přeznačena z důvodu nežádoucích nebo smrtelných účinků u lidí. Například lék Vioxx, který se používá k léčbě artritidy, byl stažen z trhu poté, co jen v USA způsobil více než 60 000 úmrtí. Tento lék byl úspěšný u zvířat, ale u lidí se ukázal jako smrtelný. Kromě toho více než 100 léků na mrtvici, které byly účinné při testování na zvířatech, u lidí selhalo a více než 85 vakcín proti HIV u lidí selhalo poté, co dobře fungovaly u primátů („Should Animals Be Used“). Zvířatům je tedy nesmyslně ubližováno a vážnými následky trpí i lidé.

Někteří lidé se mohou domnívat, že existují zákony na ochranu zvířat před špatným zacházením. V některých případech je to pravda. Zvířata jsou chráněna, a to zákonem zvaným Animal Welfare Act (AWA), což je federální zákon, který upravuje zacházení se zvířaty při výzkumu a výstavách. Zvířata, jako jsou krysy, myši, ryby a ptáci, však zákonem AWA chráněna nejsou. „Ve skutečnosti 95 % zvířat používaných při pokusech není chráněno zákonem na ochranu zvířat“ („Should Animals Be Used“). Zákon o ochraně zvířat by měl být upraven tak, aby chránil všechna zvířata používaná k vědeckému výzkumu.

Kromě vytváření zákonů na ochranu práv zvířat bychom měli věnovat více úsilí používání jiných způsobů testování výrobků, které nevyžadují používání zvířat a nezpůsobují jim újmu. Jednou z alternativ k testování na zvířatech je odběr lidských buněk a zkoumání účinků léků a výrobků na tyto buňky v Petriho misce. Tato metoda by odstranila nutnost používat k testování výrobků zvířata a může být dokonce přesnější. Tento způsob testování je prospěšný nejen pro lidi, ale i pro zvířata: „Zvířata jsou držena mimo laboratoř a vědci mají k dispozici mnohem jednodušší způsob screeningu léků a analýzy, které z nich jsou bezpečnější pro použití u lidí. To může pomoci vyléčit mnoho nemocí. A zachrání více životů a zároveň umožní, aby zvířata byla spíše domácími mazlíčky než vědeckými experimenty.“ („Alternativy testování na zvířatech“)

Další metoda testování výrobků zahrnuje použití umělé kůže. Ta se ukázala být přesnější než použití zvířat, protože se podobá skutečné lidské kůži: „Dokonale replikované modely kůže složené z lidských kožních buněk – například z chirurgického odpadu – mají stejné vlastnosti a funkce jako normální lidská kůže“ („Umělá kůže místo testování na zvířatech“). Tato metoda je lepší než použití zvířat, protože umělá kůže má stejnou strukturu DNA, jaká by byla přítomna, kdyby výrobek testoval skutečný člověk.

Třetí způsob, jak se vyhnout testování na zvířatech, zahrnuje použití lidí k testování výrobků. Abigail Greerová ve svém článku „Proč bychom měli testovat na lidech, a ne na zvířatech“ vysvětluje, že tato metoda by mohla být přesnější, protože „9 z 10 léků, které se ve studiích na zvířatech jeví jako slibné, v klinických testech na lidech selže, protože není možné přesně předpovědět, jak se budou chovat u lidí“. Testování na lidech by také mohlo vést k rychlejšímu vyléčení nemocí, protože, jak uvádí Greerová, „spoléhání se na pokusy na zvířatech v některých případech brání a zdržuje objevování léků a postupů, které mohou být pro člověka prospěšné, protože při testování na zvířatech selhávají“. Pokud existují jiné, přesnější alternativní metody k testování na zvířatech, proč stále testujeme na zvířatech?

Pokud v určitých situacích neexistuje jasná alternativa k testování na zvířatech, řešením by mohla být úprava postupu tak, aby se snížila bolest, kterou zvíře pociťuje. Pokud by vědci použili mírnější dávku výrobku nebo by během postupu podali lék proti bolesti, snížilo by to bolest a stres, kterému je zvíře během postupu vystaveno, a mohlo by to přinést lepší a přesnější výsledky. Pokud by se také snížil počet zvířat použitých v pokusu, snížil by se i počet zvířat, kterým bylo během pokusu ublíženo. A konečně, pokud by společnosti při výrobě nových výrobků používaly produkty, které již byly testovány a prokázaly svou bezpečnost pro lidské použití, potřeba zvířat při pokusech by se dále snížila.

Amerika by se měla připojit ke klubu zemí, které zakázaly pokusy na zvířatech. Evropská unie byla jednou z prvních zemí, která zakázala dovoz a prodej kosmetiky testované na zvířatech. Norsko zastavilo používání nových výrobků testovaných na zvířatech, ale léky a léčiva, které již byly na pultech, zůstanou. Izrael je třetí zemí, která zakázala kosmetiku, toaletní potřeby, čisticí prostředky a další výrobky, při jejichž výrobě byly prováděny testy na zvířatech. Indie se stala první asijskou zemí, která zakázala kosmetiku a zavedla povinné alternativní testy bez použití zvířat. Země jako USA, Austrálie a Nový Zéland podnikají kroky k úplnému zákazu testování na zvířatech. (Thew) Kromě toho bychom se měli aktivně zapojit do snah o záchranu nevinných zvířat zde v USA. Kroky na ochranu zvířat může podniknout nejen vláda, ale i jednotlivci. Kdybychom například všichni bojkotovali výrobky, které používají testování na zvířatech, ve prospěch výrobků bez krutosti, společnosti, které testování na zvířatech stále používají, by přišly o zisky a jejich akcie by klesly. To by mohlo přimět mnoho společností, aby se snažily najít alternativy, čímž bychom se přiblížili k tomu, aby se testování na zvířatech stalo minulostí.

Při 100 a více milionech zvířat, kterým je každoročně ubližováno v důsledku testování na zvířatech, je nutná změna. Testování na zvířatech neškodí pouze zvířatům, ale také životnímu prostředí. Postavte se za ukončení testování na zvířatech tím, že budete používat alternativní metody a bojkotovat výrobky testované na zvířatech. Společně můžeme s testováním na zvířatech nadobro skoncovat.

Citované dílo

„11 faktů o testování na zvířatech“. Udělej něco. Do Something, n.d. Web. 14. 3. 2016.

„Alternativy v testování“. NEAVS. NEAVS, b.d. Web. 25. 2. 2016.

„Alternativy k testování na zvířatech.“ NEAVS. PETA. PETA, b.d. Web. 10. 3. 2016″Vymezení testování na zvířatech“. Dictionary.com Web. 10. 3. 2016.

„Umělá kůže místo testování na zvířatech“. Lab Bulletin. Lab Bulletin, 11. července 2013. Web. 29. 3. 2016

„Fact Sheet: Testování kosmetiky.“ Humane Society. Humane Society, 13. března 2014. Web. 25. 3. 2016

Greer, Abigail. „Proč bychom měli testovat na lidech, ne na zvířatech“. Care2. Care2, 6. listopadu 2013. Web. 17. 3. 2016.

Llyod, Emma. „Historie toho, jak vědci využívali testování na zvířatech k dosažení pokroku v medicíně“. Brighthub. Bright Hub, 23. listopadu 2008. Web. 19. 3. 2016.

Marlawinstead . „Testování na zvířatech vs. výzkum kmenových buněk: Souboj kontroverzí“. Marla Winstead Blogspot. Marla Winstead Blogspot, 5. listopadu 2012. Web. 10. března 2016

Moxley, Angela. „The End of Animal Testing.“ The Humane Society. 25 Feb. 2010. Web. 10 May 2016.

„Should Animals Be Used for Scientific or Commercial Testing?“ ProCon.org. ProCon.org, 10 Dec. 2015. Web. 15 Feb. 2016.

Thew, Michelle. „How Bans on Animal Testing Open Up New Markets and Change the World for the Better.“ One Green Planet. One Green Plant, 13 May 2014. Web. 10 Mar. 2016.

„Top Five Shocking Animal Experimentation Facts. Peta. Peta, n.d. Web. 10 Mar. 2016