The abscess that surprised this emergency physician

I carried it around with me the entire shift. I showed it to my E.R. colleagues, the internists, and even a couple of surgeons. I’d tell them the story. „Never,“ one of them said. „Not in twenty-eight years. Never seen that before.“

One of them held the small urine jar up to a light and began unscrewing the lid.

„Don’t!“ I said.

„Why not?“

„It stinks. You wouldn’t believe how much it stinks. We aerosolized the room and closed the door. You could still smell it for hours. It’s awful. Putrid.“

„Abscess“ was the presenting complaint. There’s something satisfying about draining an abscess. It’s one of the few procedures that can provide instant relief to the patient. Sandra Lee, dermatoložka známá také jako Dr. Pimple Popper vymačkávala, štípala, propichovala k radosti více než sta milionů diváků na YouTube.

Pacientovi bylo kolem třiceti let a přišel na naléhání své ženy v pátek večer. Dříve během dne si všiml malé bulky pod jazykem. Plánoval, že se o víkendu zastaví na klinice, ale jeho rodina už nemohla vydržet ten zápach. Sestra na třídírně mu změřila puls a krevní tlak, ale jen co otevřel ústa a zvedl jazyk, řekla: „To je dobré,“ mávla rukou a nadechla se ústy.

„Už léta mám problémy s pravou stranou úst,“ řekl.“

„Kolik let?“

„Přes dvacet. Na téhle straně mi to otéká pod jazykem,“ řekl s palcem zasazeným do spodní čelisti. „Přijde to a pak to zmizí.“

„Co vás dnes přivedlo?“

„Začalo to otékat a pak jsem pod jazykem ucítil bouli. Přesně uprostřed.“

Požádal jsem ho, aby zvedl jazyk. Na dně úst, přesně uprostřed, měl malou bílou hlavičku. „Vypadá to, že je to infikované,“ řekl jsem mu. „Potřebuji jen udělat malý řez.“ „Ano,“ řekl jsem. O několik vteřin později jsem do něj šťouchl špičkou skalpelu a očekával jsem příval hnisu, který by uvolnil tlak. Byla tvrdá jako skála. Když jsem do něj ťukl podruhé, pacient zavrávoral, jak se mu maso pod jazykem vyboulilo. „To není absces,“ řekl jsem pacientovi, když mě zasáhl zápach. Nebylo to cítit jako hnis – páchlo to ještě hůř. Byla to hnilobná štiplavost modrého sýra, jen bez sýra, jen modrá.

Vrátil jsem se s kleštěmi, dvěma maskami kolem rtů a nosu a kameramanem jménem Pez. Uchopil jsem špičku bílé hlavy a vytáhl ji. Hladce vyklouzl a vypadal jako malý šavlozub.

Byl to sialolit – kámen ve slinných cestách.

Odhadovaná četnost sialolitů v běžné dospělé populaci je 1,2 procenta. Stejně jako u tohoto pacienta se většina z nich vyskytuje v podčelistní žláze nebo jejím vývodu – Whartonově vývodu – a v případě symptomů je lze vidět na rentgenovém snímku. Většina kamenů je menší než 10 mm a zřídka jsou větší než 15 mm. Ty, které jsou větší než 15 mm, lze ve skutečnosti klasifikovat jako „obří“ kameny slinných žláz a v lékařské literatuře bylo v letech 1942-2002 popsáno pouze 14 dobře zdokumentovaných případů obřích kamenů.

Ačkoli po odstranění nebyly zjištěny žádné známky infekce, je pravděpodobné, že v samotném kameni se nacházely bakterie, které se na něm shlukly a vzhledem k příšernému zápachu hnisaly.

A pacient? Ulevilo se mu, když mu byl (obří) 23mm kámen konečně odstraněn. A po šesti měsících pacient nehlásil žádné zbytkové příznaky.

Raj Waghmare je lékař pohotovostní služby, který bloguje na stránkách ERTales.com.

Image credit: .com