The Bias Beneath: Dvě desetiletí měření implicitních asociací

Za posledních 20 let použily miliony lidí online test k prozkoumání postojů, o kterých nevěděli, že je mají.

Od svého online debutu v roce 1998 umožnil Test implicitních asociací (IAT) lidem odhalit potenciální předsudky, které se skrývají pod jejich vědomím – a které by tedy výzkumníci prostřednictvím sebehodnocení účastníků nezjistili.

Zásadně IAT žádá účastníky, aby kategorizovali slova nebo obrázky, které se objeví na obrazovce, stisknutím určitých kláves na klávesnici. Předpokládá se, že doba, kterou účastníci potřebují k tomu, aby reagovali na různé kombinace podnětů, vrhá světlo na mentální asociace, které vytvářejí, i když si jich nejsou vědomi.

Na IAT pracuje člen APS William James Fellow Anthony Greenwald (University of Washington), který na něm začal spolupracovat s bývalým prezidentem APS Mahzarinem Banaji (Harvard University) a členem APS Brianem Noskem (University of Virginia) v polovině 90. let. Postupem času tento nástroj vedl ke zkoumání nevědomých a automatických myšlenkových procesů u lidí v různých kontextech, včetně zaměstnavatelů, policistů, porotců a voličů.

Snad nejvýraznější příklady implicitních předsudků se týkají rasy a pohlaví v různých vědeckých perspektivách. Minulá prezidentka APS Elizabeth Phelpsová významně spolupracovala s Banajiovou na výzkumech IAT s využitím funkční magnetické rezonance (fMRI) s cílem prozkoumat úlohu mozku při nevědomém hodnocení rasových skupin. Vývojoví výzkumníci upravili IAT pro použití s dětmi, aby odhalili některé meziskupinové asociace, které se formují v prvních letech života. (Viz související článek na straně 15.) A údaje z projektu Implicit odhalily, že 75 % lidí, kteří absolvovali test IAT, silněji korelovalo muže s pracovními rolemi a ženy s rodinnými pozicemi. Nedávná studie ukázala, že personalisté, jejichž výsledky v testu IAT naznačovaly genderovou zaujatost, měli při přijímání zaměstnanců tendenci upřednostňovat muže před ženami.

Ale test IAT také inspiroval řadu výzkumů implicitních předsudků souvisejících s věkem, hmotností, politickými sklony, zdravotním postižením a mnoha dalšími faktory.

Názory na test IAT se různí. Kontroverze ohledně testu se projevily v metaanalýze z roku 2013, kterou provedli členové APS Fred Oswald a Phillip E. Tetlock a jejich kolegové. Zjistili slabší korelaci mezi skóre IAT a diskriminačním chováním ve srovnání s tím, co zjistili Greenwald, Banaji a jejich kolegové v metaanalýze z roku 2009.

Jelikož vědci nadále zkoumají, jak používat a interpretovat výsledky IAT (připravuje se ke zveřejnění nová, rozsáhlejší metaanalýza), není pochyb o tom, že test ovlivnil veřejnou diskusi o rase a diskriminaci. Hillary Clintonová hovořila o implicitních předsudcích během jedné z debat v rámci prezidentské volební kampaně v roce 2016. Americké ministerstvo spravedlnosti (DOJ) začlenilo poznatky o implicitní předpojatosti do školících osnov pro více než 28 000 zaměstnanců ministerstva spravedlnosti jako způsob boje proti implicitní předpojatosti mezi agenty donucovacích orgánů a státními zástupci. A v historickém rozhodnutí týkajícím se spravedlivého bydlení z roku 2015 se Nejvyšší soud USA odvolal na implicitní předsudky v rozhodnutí, které umožňuje federální opatření proti politikám bydlení, které mají rozdílný dopad a zároveň jsou zjevně diskriminační.

„Výzkum Mahzarina, Tonyho a jejich spolupracovníků změnil národní a dokonce i mezinárodní konverzaci o rasismu, sexismu, třídním přístupu a dalších formách předsudků, a to velmi výrazně k lepšímu,“ říká člen APS John Jost, spoluředitel Centra pro sociální a politické chování na New York University a bývalý Banajiho student.

V tomto čísle Observeru si připomínáme 20. výročí debutu IAT a přinášíme příklady studií, které se díky němu objevily v mnoha oblastech psychologického studia.

Obezita

Studie využívaly IAT ke zkoumání toho, jak stereotypy o hmotnosti ovlivňují lidi s nadváhou nebo obezitou. V psychologickém terénním experimentu z roku 2011 například vědci z Linnaeusovy univerzity ve Švédsku zjistili důkazy o diskriminaci osob s vyšší hmotností při přijímání do zaměstnání. Experimentátoři rozeslali fiktivní žádosti o zaměstnání na velký počet skutečně inzerovaných pracovních míst. Všichni uchazeči přiložili své fotografie a měli stejné doklady, ale na některých fotografiích byli uchazeči o zaměstnání obézní a na jiných měli normální váhu. Výzkumníci pak porovnali počet zpětných telefonátů, které obdrželi uchazeči s normální hmotností a obézní uchazeči. Později byli personalisté, kteří obdrželi žádosti o zaměstnání, vyzváni, aby se podrobili testu IAT zaměřenému na obezitu a také měření svých jednoznačných preferencí při přijímání zaměstnanců. Výzkumníci zjistili, že personalisté, kteří vykazovali nejvíce implicitních versus explicitních negativních asociací s obezitou, s nejmenší pravděpodobností pozvali k pohovoru uchazeče s nadváhou.

Tyto předsudky ohledně hmotnosti mohou hrát roli i ve způsobu, jakým lékaři nahlížejí na své pacienty, vyplývá ze zjištění multidisciplinárního výzkumného týmu, jehož součástí byl i Nosek z UVA. Vědci testovali téměř 400 000 účastníků, včetně více než 2 000 doktorů medicíny. Zjistili, že lékaři jsou vůči obezitě stejně zaujatí jako široká veřejnost. Lékaři konkrétně uváděli, že v rámci měření explicitních i implicitních postojů výrazně upřednostňují štíhlé lidi před lidmi s nadváhou. Výsledky IAT však odhalily, že muži-lékaři mají ve srovnání se svými kolegyněmi podstatně silnější implicitní předsudky vůči osobám s nadváhou. Vědci uvedli, že výsledky vybízejí k dalšímu zkoumání případné souvislosti mezi předsudky poskytovatelů ohledně hmotnosti a zprávami pacientů o diskriminaci na základě hmotnosti v jejich zdravotní péči.

Riziko sebevraždy

I zkušený klinický úsudek často přehlédne známky sebevražedných myšlenek. V důsledku toho odborníci na sebevraždy dlouho doufali a hledali behaviorální marker rizika sebevraždy. S Banaji se harvardský psycholog Matthew Nock a další kliničtí výzkumníci rozhodli upravit IAT a prozkoumat, zda by test mohl odhalit implicitní známky sebevražedného rizika.

Nock a jeho kolegové testovali 157 psychiatrických pacientů, včetně těch, kteří byli přivezeni do nemocnice po pokusu o sebevraždu. Vědci chtěli zjistit, zda IAT dokáže rozlišit ty, kteří se pokusili o sebevraždu, od těch, kteří se o ni nepokusili.

Při pobytu na pohotovosti pacienti rychle klasifikovali slova týkající se „mě“ (např. já, mně) a „ne mě“ (např. oni, jim) a také „života“ (např. přežít, žít) a „smrti“ (např. mrtvý, umírající). Vědci zkoumali, jak rychle pacienti spojují slova související s identitou se slovy život nebo smrt. Zjistili, že pacienti, kteří se před přijetím pokusili o sebevraždu, reagovali rychleji na dvojice slov spojující sebe a smrt než na ostatní dvojice slov, což naznačuje, že nevědomá asociace mezi sebou a smrtí je u těchto pacientů silnější.

Nock sledoval pacienty po dobu 6 měsíců a zjistil, že u těch, kteří v nemocnici vykazovali relativně silnou asociaci sebe a smrti, byla výrazně vyšší pravděpodobnost, že se později pokusí o sebevraždu, ve srovnání s těmi, kteří vykazovali slabší asociaci sebe a smrti. Odpovědi na dotazník IAT předpovídaly pokusy o sebevraždu nad rámec účinků běžně používaných prediktorů, jako je diagnóza deprese, předchozí pokusy o sebevraždu nebo intuice ošetřujícího lékaře.

Romantická náklonnost

Většina výzkumů úspěšnosti vztahů se opírá o sebehodnocení, ale někteří vědci vyvinuli nástroje podobné dotazníku IAT k hodnocení implicitního hodnocení romantických partnerů. Například ve studii zveřejněné v roce 2010 výzkumníci z Rochesterské univerzity, včetně člena APS Harryho Reise, nabrali 222 dobrovolníků zapojených do romantických vztahů. Každý dobrovolník uvedl křestní jméno svého partnera a dvě další slova, například jméno domácího mazlíčka nebo charakteristickou vlastnost, která se k němu vztahovala. Poté sledovali na monitoru, jak se jim postupně zobrazují tři typy slov – „dobrá“ slova (např. mír, dovolená nebo sdílení), „špatná“ slova (např. smrt, tragédie a kritika) a slova související s partnerem (např. jména nebo vlastnosti).

V jednom druhu testu dobrovolníci stiskli mezerník, kdykoli viděli buď dobrá slova, nebo slova související s partnerem. Ve druhém reagovali, když viděli špatná slova spojená se slovy partnerskými. Očekávalo se, že účastníci, kteří mají obecně pozitivní asociace se svými partnery, by měli být schopni splnit první úkol snadněji než druhý.

Výsledky ukázaly, že dobrovolníci, kteří relativně rychle reagovali na dvojice špatných slov s partnerem a relativně pomalu reagovali na dvojice dobrých slov s partnerem, se během následujícího roku s větší pravděpodobností rozešli se svým partnerem. Výsledky testu byly navíc silnějším prediktorem pozdějšího rozchodu než vlastní hodnocení kvality vztahu dobrovolníky.

Při typickém testu IAT sedí člověk u obrazovky počítače a prohlíží si řadu slov a obrázků. Je jí řečeno, aby stiskla klávesu I na klávesnici, když uvidí povzbudivé slovo, jako je šťastný nebo příjemný, a klávesu E pro negativní slova, jako je nebezpečný nebo tragický. Dále je jí řečeno, aby stiskla klávesu I, když vidí tvář černocha, a klávesu E, když vidí tvář bělocha. Dále stiskne I, když vidí pozitivní slovo nebo tvář černocha, a E, když vidí negativní slovo nebo tvář bělocha. Poté se proces obrátí na Černý obličej/záporné slovo versus Bílý obličej/pozitivní slovo. Po celou dobu počítač zaznamenává časy reakcí osoby na jednotlivé podněty a na závěr testu na základě těchto údajů vypočítá skóre IAT.

Postoj k sexualitě

Výzkumníci také dokázali pomocí dat IAT sledovat změny v implicitních meziskupinových postojích v průběhu času, včetně postojů k homosexualitě. Průzkumy veřejného mínění ukázaly, že akceptace homosexuálů a homosexuálních žen se zvýšila s tím, jak získali více zákonných práv a ochrany, ale tyto průzkumy zachycují pouze explicitní postoje. Spolutvůrce IAT Nosek a psycholožka Erin Westgateová z UVA spolu s Rachel Riskindovou z Guilford College v Severní Karolíně zkoumali, jak se změnily implicitní předsudky vůči homosexuálům.

Vědci zkoumali údaje z testů téměř 684 000 návštěvníků stránek Project Implicit v období od února 2006 do srpna 2013. Osmdesát procent účastníků se identifikovalo jako heterosexuálové.

Při vyplňování testu IAT měli účastníci za úkol zařadit pozitivní slova (např. krásný, dobrý) do kategorie „dobrý“ a negativní slova (např. špatný, hrozný) do kategorie „špatný“. Stejný druh třídění pak prováděli u slov a obrázků týkajících se homosexuálů (např. obrázky svatebních dortů stejného pohlaví nebo slovo homosexuál) a heterosexuálů (např. slovo heterosexuál). Účastníci, kteří měli negativní implicitní asociace s homosexuály, reagovali pomaleji, když byla pozitivní slova spojena se slovy týkajícími se homosexuálů, než ti, kteří měli pozitivní implicitní asociace s homosexuály.

Výzkumníci zjistili, že nejenže explicitní preference heterosexuálů oproti homosexuálům klesly během 7,5 roku o 26 %, ale implicitní preference klesly během stejného období o více než 13 %. Tato změna byla největší u lidí mladších, bělochů nebo Hispánců a liberálů. Téměř každá demografická skupina ve vzorku však vykazovala známky změny postojů.

Politické preference

Voliči se stále častěji vyhýbají nálepkám demokratů a republikánů a raději se označují za nezávislé. Nosek a psycholožka z UVA Carlee Beth Hawkinsová se však rozhodli pomocí testu IAT prozkoumat asociace, které se honí v mysli Nezávislých.

V jedné studii se náhodný vzorek více než 1 800 dobrovolníků zúčastnil webové stránky Project Implicit, kde si přečetli falešný novinový článek porovnávající dva konkurenční návrhy na sociální dávky. Jeden plán byl štědrý ve svých dávkách, druhý byl mnohem přísnější. Někteří dobrovolníci si přečetli článek, v němž bylo uvedeno, že demokraté podporují štědrý plán, republikáni plán přísný. Jiní účastníci četli stejný článek, ale s prohozenými stranami.

Výzkumníci poté požádali dobrovolníky, aby zaznamenali, kterému návrhu dávají přednost, a popsali svou politickou ideologii a stranickou identifikaci; ti, kteří zvolili možnost Nezávislí, byli dotázáni, zda se přiklánějí k některé z obou hlavních stran. Poté dobrovolníci vyplnili verzi testu IAT určenou k měření stranické identity a politických preferencí.

Účastníci, kteří se označili za Nezávislé, se značně lišili v implicitních asociacích, které vykazovali, a v souladu s těmito implicitními asociacemi činili politické soudy. Nezávislí, kteří se implicitně identifikovali s demokraty, dávali přednost liberálnímu plánu sociálního zabezpečení, zatímco ti, kteří se implicitně identifikovali s republikány, dávali přednost přísnému plánu. Nezávislí, kteří vykazovali implicitní asociace upřednostňující republikánskou politiku, navíc dávali přednost jakémukoli plánu navrženému republikány – bez ohledu na hodnoty, z nichž tento plán vycházel – více než jakémukoli plánu navrženému demokraty. Totéž platilo pro ty, kteří vykazovali implicitní preference pro demokraty.

Zjištění naznačují, že sebeidentifikovaní Nezávislí jsou zřejmě ovlivněni jak ideologií, tak stranickou příslušností, uzavřeli výzkumníci.

Agerström, J., & Rooth, D. O. (2011). Úloha automatických stereotypů o obezitě při skutečné diskriminaci při přijímání do zaměstnání. Journal of Applied Psychology, 96, 790-805. doi:10.1037/a0021594.

Banaji, M. A., & Greenwald, A. G. (2013). Slepá skvrna: Skryté předsudky dobrých lidí. New York, NY: Delacorte Press.

Greenwald, A. G., & Banaji, M. R. (1995). Implicitní sociální poznávání: Postoje, sebehodnocení a stereotypy. Psychological Review, 102, 4-27.

Greenwald, A. G., Banaji, M. R., & Nosek, B. A. (2015). Statisticky malé účinky testu implicitních asociací mohou mít společensky velké dopady. Journal of Personality and Social Psychology, 108, 553-561.

Greenwald, A. G., McGhee, D. E., & Schwartz, J. L. (1998). Měření individuálních rozdílů v implicitním poznávání: Test implicitních asociací. Journal of Personality and Social Psychology, 74, 1464-1480.

Greenwald, A. G., Poehlman, T. A., Uhlmann, E. L., & Banaji, M. J. (2009). Porozumění a používání testu implicitních asociací: III. Metaanalýza prediktivní validity. Journal of Personality and Social Psychology, 97, 17-41. doi:10.1037/a0015575.

Hawkins, C.B., & Nosek, B.A. (2012). Motivovaná nezávislost? Implicitní stranická identita předpovídá politické úsudky u samozvaných nezávislých. Personality and Social Psychology Bulletin, 38, 1441-1455, doi: 10.1177/0146167212452313.

Lee, S., Rogge, R.D., Reis, H.T. (2010). Posuzování zárodků rozpadu vztahů: Využití implicitních hodnocení k odhalení raných stadií rozčarování. Psychological Science, 21, 857-864. doi.org/10.1177/0956797610371342

Nock, M.K., Park, J.M., Finn, C.T., Deliberto, T.L., Dour, H.J., Banaji, M.R. (2010). Měření sebevražedné mysli: implicitní kognice předpovídá sebevražedné chování. Psychological Science, 21(4), 511-517, doi:10.1177/0956797610364762.

Oswald, F. L., Mitchell, G., Blanton, H., Jaccard, J., & Tetlock, P. E. (2013). Predikce etnické a rasové diskriminace: A meta-analysis of IAT criterion studies (Metaanalýza studií kritérií IAT). Journal of Personality and Social Psychology, 105, 171-92. doi:10.1037/a0032734.

Sabin, J. A., Marini, M., & Nosek, B. A. (2012). Implicitní a explicitní zaujatost proti tloušťce u velkého vzorku lékařů podle BMI, rasy/etnika a pohlaví. PLoS ONE, 7(11), e48448. doi: 10.1371/journal.pone.0048448.

Reuben, E., Sapienza, P., & Zingales, L. (2014). Jak stereotypy zhoršují kariéru žen ve vědě. Proceedings of the National Academy of Sciences, 111, 4403-4408. doi:10.1073/pnas.1314788111