The Clueless Gardeners – Zahradní blog:

Včera večer jsem sledovala, jak během deseti minut napadlo půl centimetru sněhu. Bylo to, jako by někdo zapnul a zase vypnul vypínač sněhové bouře.
Trochu se mi ulevilo, že jsem půdu bezpečně uložil pod sněhovou pokrývku. Když vidím hlínu, toužím něco pěstovat. Taková touha uprostřed zimy je nepraktická a vede k nebezpečně improvizovaným objednávkám semen a rostlin.
Takže zpět ke vzpomínkám na minulou vegetační sezónu.
Tato rostlina je mana od bohů. Je to druh zemní třešně. Konkrétně „zemní třešeň šplhavá, neboli Physalis heterophylla. Třešeň zemní patří do čeledi nočních rostlin; tj. rajčat, brambor, smrtelně jedovatých nočních rostlin. . …řekl jsem smrtelně jedovatý lilek? Překvapivě, mnoho našich standardních zahradních zelenin je příbuzných se smrtícím nočkem (který je mimochodem u nás nepůvodním plevelem). Všechny rostliny z této čeledi jsou jedovaté, jedlé části zahradních odrůd jsou výjimkou. (Takže lidi, nedělejte si salát z rajčatových listů.)
Třešeň zemní je nejblíže příbuzná rajčatům a stejně jako rajčata jsou plody bobule, které rostou uvnitř papírové slupky.

Takto vypadala rostlina na začátku října, když byla obtěžkána plody.
Sama rostlina neroste výše než po kolena. Má ochmýřené listy připomínající brambory. Není jasné, zda byl plácek na našem dvoře vysazen předchozím majitelem, nebo zda se přihlásil dobrovolně.

Zapomněl jsem zmínit, že tato rostlina je původní? Je to jedna z mála původních rostlin hodných zeleninové zahrady, se kterými jsem se zatím setkal. *A* je to trvalka! Na tom úzkém místě, kde se mohou shodnout ekosystémoví zahradníci a permakulturisté, je tato rostlina vítězem.

Z obavy, že bych mohl přehánět úžasnost této rostliny, upozorním na její nevýhody. Tou největší je, že třešeň ptačí je trvalka. Jakmile ji jednou zasadíte, těžko se jí zbavíte. Rozšiřuje se široko daleko, a ať ji vytrháváte sebevíc, stále se objevuje, a to i desítky metrů daleko. Kromě toho to není zrovna hezká rostlina, kterou byste pravděpodobně chtěli mít mezi nápadnými květinami. Experimentálně jsem jich několik vysadila na záhon před domem a jsem si jistá, že je budu ještě několik let vytrhávat. Několik jich ale také přesadím na louku s trávníkem, kde bude jejich nezničitelnost výhodou.

Nakonec, nezralé plody mohou být jedovaté, takže byste měli dbát na to, abyste je jedli, až když jsou žluté.

Ale zpět k tomu dobrému! Tady je moje sklizeň z konce října:

Zmínil jsem se, že tuto rostlinu je těžké zabít? Tato sklizeň byla sklizena po letním vytrhávání přízemních třešní. Předpokládal jsem, že stejně jako loni bude celá úroda uschlá a shnilá uvnitř jejich slupek. Na třešně jsem rezignovala a místo toho jsem se snažila zabránit těmto rostlinám ve válce s chřestem a rajčaty. Výše uvedená úroda pochází z překvapivě malého počtu rostlin.

Oh, z těch plodů se mi teď sbíhají sliny! Mají chuť, která je někde mezi rajčaty a ananasem. Vnější strana žlutých bobulí je na dotek trochu lepkavá, odtud pochází jejich název „škeble“. Plody zůstaly ve slupce čerstvé ještě několik týdnů poté, co jsem je nasbírala, a skutečně se zdálo, že ty nezralé za tu dobu dozrály.

Povídá se, že z těchto bobulí se dělá výborný koláč. Ale to já nevím, protože jsem je všechny snědl.