The Everymom

Mým dvěma krásným chlapcům,

Je šílené, jak rychle se může život změnit a jak se vám může svět bez varování obrátit vzhůru nohama.

Můj život se změnil ve chvíli, kdy jste se každý z vás narodili, a v posledních několika letech se vyvíjel různým tempem v různých obdobích vašeho mladého života. Ale letos na jaře se během krátké doby život na celé naší planetě rychle posunul a my tu dnes sedíme, schováváme se na místě v našem domě a postupujeme vpřed tempem, které se zdá být pomalé jako hlemýždí.

Nepamatujete si jaro roku 2020, kdy byly Bodeovi teprve téměř tři roky a Otisovi 16 měsíců. A protože vy dva si to pamatovat nebudete, píšu to pro vás.

Jednou se budeme chtít ohlédnout za tím, jak jsme týden po týdnu, možná měsíc po měsíci, prožívali naše dny doma – jak jsme to zvládali a vytrvali. Tohle jsou moje myšlenky a vzpomínky na toto období, na které si nebudeš pamatovat, ale na které tvoje maminka a tatínek jen tak nezapomenou.

Je to období, kdy ti svět připadá opravdu děsivý. Svět byl vždycky děsivé místo, a když jsem se stala matkou, měly tyto obavy větší váhu. Ale v uplynulé zimě a na jaře se objevil nový strach, který nejenže přetrvával v temných zákoutích našich myslí, ale objevil se na celé naší zeměkouli.

Jednou se budeme chtít ohlédnout za tím, jak jsme týden po týdnu, možná měsíc po měsíci, prožívali své dny doma – jak jsme to zvládali a vytrvali. Tohle jsou mé myšlenky a vzpomínky na toto období, na které si nebudete pamatovat, ale na které vaše maminka a tatínek jen tak nezapomenou.

Koronavirus/COVID-19 se šířil jako požár a my jsme se brzy ocitli v sociální distanci, zůstali jsme doma a zůstali na místě. Tvůj táta, vědec, který nikdy nepřestane číst, nás na to včas připravil, když bádal o rychlém růstu a riziku viru. Připravovali jsme se fyzicky i psychicky o několik týdnů dříve než většina ostatních a jsem ráda, že jsme to udělali. Když bylo našemu regionu nařízeno zůstat doma, byli jsme tam už několik dní; to zmírnilo šok a můj strach, protože jsem měla čas začít si to všechno uvědomovat.

A zatímco se naše země snažila přizpůsobit, my už jsme se schovávali a zpohodlněli.

Ale já, vaše maminka, jsem se stále bála a bála jsem se hodně. Moje úzkost si našla novou potravu a přežírala se. A dělám si starosti i dnes, když doma překračujeme hranici jednoho měsíce. Mám strach z rizika, že onemocníme, že tahle pandemie bude trvat tak dlouho, že své rodiny na druhém konci země neuvidíme měsíce a měsíce. Bojím se, že se v zemi uvolní pravidla a lidé se vrátí ke svému normálnímu životu… a virus se vrátí. Mám strach o práci a finance přátel a členů rodiny. Bojím se, že pro vás dva kluky nedělám dost, že neposkytuji dostatek podnětů a obohacení pro vaše rostoucí těla a mozky.

Seznam je dlouhý a dlouhý.

Jsi sice malý, ale Bode, máš rád svou školku, ale teď žijeme v době, kdy jsou školy zavřené. Je mi líto, že své malé kamarády můžeš vídat jen prostřednictvím týdenního virtuálního kroužku; když se na obrazovce objeví jejich tváře, pištíš radostí. Říkáš mi, že se ti stýská po škole, a mě za tebe bolí srdce.

Mě bolí srdce za mé rodiče, kterým se po vnoučatech moc stýská a kteří chtěli být s Bodem na jeho nadcházejících narozeninách, které teď budeme slavit jen my čtyři doma. Bolí mě srdce a cítím vinu za to, že si dělám starosti kvůli takovým maličkostem ve srovnání s většími, děsivějšími a smutnějšími situacemi, které teď na světě jsou. Srdce mě bolí den co den za všechny děti v naší zemi, které jsou kromě vzdělání závislé i na školách, pokud jde o jídlo a bezpečí.

Moji milí chlapci, srdce vaší maminky bolí smutkem a zoufalstvím a hlava ji bolí neustálými starostmi.

Jste sice malí, ale Bode, vy máte svou školku rádi, ale nyní žijeme v době, kdy jsou školy zavřené. Je mi líto, že své malé kamarády můžeš vídat jen prostřednictvím týdenního virtuálního kroužku; když se na obrazovce objeví jejich tváře, pištíš radostí. Říkáte mi, že se vám stýská po škole, a mě za vás bolí srdce.

Ale pak jste vy, kluci, moji dva rozjívený, hloupoučký kluci, tady, přímo přede mnou, usmíváte se a křičíte a zaháníte tyhle starosti, alespoň prozatím. Pomáháte mi soustředit se na to, co je doslova přímo přede mnou, co se děje v tomto přítomném okamžiku, co vlastně mohu ovlivnit, a to způsobem, který bych kvalifikovala jako záchranu duše. Vy dva jste nejlepší připomínkou toho, že naše dny stále přicházejí a odcházejí a náš život pokračuje dál.

Jeden den za druhým je naše nové motto.

Život kráčí dál, s novými rutinami a vzorci. Jsme v bezpečí našeho domova 24 hodin denně, 7 dní v týdnu a tvůj tatínek pracuje hned vedle tvé dráhy Hot Wheels. Už nechodíme ven na hřiště nebo na pláž, ale snažíme se být co nejvíc kreativní a aktivní doma. Snažím se ze všech sil, aby se vaše mysl a tělo hýbaly a učily, a rychle si uvědomuji, že všechny ty rozkošné domácí projekty, které zaplavují sociální média, jsou super roztomilé a vůbec, ale vy prostě chcete jít hledat další šneky ven. Naše dny jsou volně rozvržené a nic kromě času na spaní se nevylučuje. Svačiny a čas u obrazovky jsou mírnější než dřív, a to je v pořádku.

Dále budu usilovat o úsměv a smích místo plánů hodin.

Když náš malý Otis spí, Bode, my dva pečeme, jednou nebo dvakrát týdně. Je to jedna z mých nejoblíbenějších věcí, které s tebou dělám. Vytvoříme pořádný nepořádek, ale ty mi pomáháš nabírat a míchat a sníme tolik výborného pečiva. Právě takhle strávená rána si chci navždy pamatovat.

Když se náš nejnovější výtvor upeče, uklízím rozsypanou mouku a cukr a často si všimnu, jak si sám tiše hraješ, organizuješ si autíčka a dinosaury, a na chvíli se právě v tu chvíli uklidním, že se máš dobře, že budeme v pořádku. Dokonce si dám pauzu, protože tomu říkám hvězdná samostatná hra, a to je pro mě maminkovská výhra.

Nevíme, jak dlouho to bude trvat, nevíme, jaký bude náš život, až to všechno bude zařízené, a kvůli tomu si pořád dělám starosti.

Mám dobré i těžké dny. V dobrých dnech se vezu na vlně pozitivity a naděje, soustředím se na úklid kuchyňských skříněk a pečení cukroví se svými chlapci. A v těžkých dnech se hodiny trápím a snažím se usnout, snažím se přežít den s úsměvem. Ale daří se mi to díky vám dvěma. Protože mi možná připadá, že se svět kolem nás hroutí, ale nemůžu dělat nic jiného než se smát a usmívat, když mi Bode vypráví nejnovější dobrodružný příběh, který se odehrává v jeho fantazii, nebo když hloupý Otis tančí v kuchyni dokola.

Moji milí kluci, vaši maminku bolí srdce smutkem a zoufalstvím a hlava nepřetržitými starostmi.

Myslím si, že není lehké mít děti doma 24 hodin denně, 7 dní v týdnu v takové situaci.

Všechny věkové kategorie a etapy mají svá pro a proti. A s téměř tříletým a šestnáctiměsíčním dítětem mohu s jistotou říct, že je to těžké. Od doby, kdy vstávají, až do doby, kdy jdou spát (Bode, proč sis vybral zrovna teď, abys přestal spát!?), není zákonitě žádná přestávka. Ale děkuji Bohu, že moji kluci nejsou starší a nekladou si další otázky. Přijímají mé jednoduché vysvětlení („Všem je trochu fuj, takže nemůžeme jít zpátky do školy nebo do parku, dokud se všichni nebudou cítit lépe.“) bez dalších otázek, bez dalších zvědavostí, které by vám mohly způsobit starosti, děsivé sny.

Jsem vděčný, že si tentokrát nebudete vzpomínat.

Rychle se učím, že když se život zvrtne, věci jsou jasnější i zamlženější. Do popředí se samozřejmě dostávají priority ve všech klišé (zdraví, přátelé a rodina), ale také drobnosti, které nám den co den přinášejí radost. Jak řekla Annie Dillardová ve své knize The Writing Life, to, jak trávíme své dny, je to, jak trávíme svůj život – a váha tohoto tvrzení je obzvláště naléhavá, když přemýšlíme o tom, jak bude náš život v určitém okamžiku „pokračovat“ a jak chceme, aby tento život vypadal.

Budoucnost se teď zdá být mlhavá, ale to neznamená, že si nemůžeme začít představovat, jak bychom chtěli, aby vypadala, až budeme na druhé straně.

Vím, že vy kluci si na tyto dny nebudete pamatovat, ale pokud se objeví záblesk roku 2020, když se vaše mysl po letech natáhne a vytáhne všechny možné vzpomínky vytvořené ze starých příběhů nebo společných fotografií vaší maminky a tatínka, doufám, že cítíte naději a lásku. Protože to je to, co jste mi vy dva v tomto období dali, co jste dali naší rodině a po čem nakonec toužil celý svět.

Láska navždy,

Tvá maminka