The Gifford Lectures
Edward Burnett Tylor se narodil 2. října 1832 Harriet Skipperové a Josephu Tylorovi, majiteli slévárny mosazi v jejich rodném městě Camberwell v hrabství Surrey. Oba rodiče patřili ke Společnosti přátel a rozhodli se dát svého syna vzdělávat do Grove House, kvakerské školy v Tottenhamu. Když bylo Edwardovi i jeho bratrovi, geologovi Alfredu Tylorovi, šestnáct let, byl jim kvůli jejich víře odepřen vstup na univerzitu. Místo toho se Edward stal úředníkem v rodinném podniku, kde pracoval sedm let. Jeho další kariéra měla být ovšem zcela jiná.
V roce 1855 se u Tylora objevily příznaky svědčící o počínající tuberkulóze. Aby se jeho plíce mohly zotavit, opustil Tylor práci a odcestoval do Spojených států. Na Kubě se v roce 1856 seznámil s etnologem Henrym Christym, s nímž odcestoval do Mexika. Snad právě Christyho vliv vedl Tylora k napsání jeho první knihy Anahuac, or, Mexico and the Mexicans, Ancient and Modern (1861), založené na jeho pozorováních z této výpravy. Tylorova kariéra se od té doby odvíjela podle tohoto vzoru a spojovala rozsáhlé cestování s průkopnickým antropologickým výzkumem. Později byl považován za „otce antropologie“ a jako první zastával katedru antropologie v Oxfordu (1896). Ještě předtím ho Oxford jmenoval lektorem antropologie (1884) a udělil mu titul doktora občanského práva (1875). Nakonec odešel do důchodu jako emeritní profesor v roce 1909.
Tylor je známý především díky dvěma dílům: Primitivní kultura: (1871) a Anthropology: Researches into the Development of Mythology, Philosophy, Religion, Art and Custom (1871): An Introduction to the Study of Man and Civilization (1881). První z nich nabídla první antropologickou definici kultury, která měla zásadní význam pro rozvoj myšlenky antropologie jako vědy. Známá je také jeho analýza primitivních kultur, rozvoj teorií týkajících se primitivní animistické víry a jeho pojem přežitků, který použil, aby ukázal, jak kulturní praktiky současnosti často vděčí za dávno zavržené primitivní pověry. Organizované tradiční náboženství, které Tylor za svého života opustil, bylo jednou z takových kulturních praktik, kterou z tohoto pohledu napadl.
Tylorova Antropologie se stala klasickou učebnicí tohoto oboru a poskytla rozsáhlý úvod do rozvíjejícího se oboru. Tato i další jeho práce měly velký vliv a v mnoha ohledech dobře zestárly. Mnohé z jeho prací jsou dodnes považovány za relativně moderní a pro obor relevantní. Byl samozřejmě nejen spisovatelem, ale i učitelem, a založil strukturu studia antropologie na Oxfordu. Ostatní univerzity ho rychle následovaly. O jeho úspěších svědčí i to, že se v roce 1891 stal prezidentem Antropologické společnosti.
Tylorovy Giffordovy přednášky byly první, které se konaly v Aberdeenu. V letech 1889 až 1891 přednesl dva soubory deseti přednášek. Měly být publikovány v knize s názvem The Natural History of Religion (Přírodní dějiny náboženství). Bohužel jeho selhávající duševní schopnosti v pozdějším věku mu zabránily v dokončení projektu.
Tylor byl v roce 1912 povýšen do rytířského stavu. Po zbývající léta žil ve Wellingtonu v Somersetu. Ačkoli byl fyzicky v pořádku, trpěl zhoršenou duševní kondicí. Zemřel ve věku 84 let 2. ledna 1917 po krátké nemoci, přežila ho manželka Anna. Byli spolu od roku 1858, ale nikdy neměli děti.
Tylorova díla zahrnují Anahuac, or, Mexico and the Mexicans, Ancient and Modern (1861),Researches into the Early History of Mankind and the Development of Civilization (1865), ‚The Religion of Savages‘ in The Fortnightly Review (1866), ‚The Survival of Savage Thought in Modern Civilization‘ in Proceedings of the Royal Institute (1869), Primitive Culture: (1871), „On a Method of Investigating the Development of Marriage“ v Journal of the Anthropological Institute (1889) a Anthropology: An Introduction to the Study of Man and Civilization (1881).