The Song That Never Ends: Why Earth, Wind & Fire’s ‚September‘ Sustains

Pokud jste někdy byli na svatební hostině v USA, víte, že existuje jedna otázka, která dokáže dostat na parket celou rodinu: „Vzpomínáte si na 21. zářijovou noc?“

Earth, Wind & Fire „September“ se dokonce objevuje na fiktivních svatbách, jako například v úvodu filmu Soul Food z roku 1997. Dostala se i do televizních pořadů, reklam, sportovních událostí a videoher. HBO podle písně pojmenovala film. V roce 2008 zazněla na národních sjezdech republikánů i demokratů.

Příběh písně začíná v roce 1978. Allee Willisová se v Los Angeles potýkala s problémy jako skladatelka – až do noci, kdy jí zavolal Maurice White, lídr skupiny Earth, Wind & Fire. White jí nabídl životní šanci: aby se podílela na psaní dalšího alba kapely. Willisová druhý den dorazila do studia a doufala, že nejde o nějaký vesmírný žert.

„Když jsem otevřela dveře, právě psali intro k písni ‚September‘. A já si jen pomyslel: ‚Panebože, ať je to to, co chtějí, abych napsal! Protože to byla očividně ta nejšťastněji znějící píseň na světě,“ říká Willis.

Použili postup, který složil kytarista skupiny Earth, Wind & Fire Al McKay, White a Willis napsali píseň v průběhu jednoho měsíce a vyvolávali představy jasné oblohy a tance pod hvězdami. Willis říká, že má ráda písně, které vyprávějí příběhy, a že se v určitém okamžiku obávala, že text písně „September“ začne znít zjednodušeně. Zejména ji trápila jedna nesmyslná fráze.

„Fráze, kterou Maurice používal v každé své písni, byla ‚ba-dee-ya‘,“ říká. „Takže hned od začátku zpíval: ‚Ba-dee-ya, say, do you remember / Ba-dee-ya, dancing in September. A já jsem řekl: ‚Změníme ‚ba-dee-ya‘ na skutečná slova, že? „

Špatně. Willisová říká, že na závěrečném pěveckém sezení byla zoufalá a prosila Whitea, aby ten part přepsal.

„A nakonec, když už bylo tak zřejmé, že to neudělá, jsem prostě řekla: ‚Co do pr**le znamená ‚ba-dee-ya‘? A on v podstatě řekl: ‚Koho to kur*** zajímá?'“ říká. „Dostal jsem od něj největší lekci v psaní písní, a to, že text nikdy nesmí překážet groovu.“

Zeptal jsem se Jeffreyho Peretze, profesora hudební teorie na Clive Davis Institute na New York University, co dělá ten groove tak silným. Podle něj to hodně souvisí s tím, jak se hudba vyvíjí. Samotná struktura písně je nekonečným cyklem, který nás nutí tančit a chtít víc.

„V refrénu jsou čtyři akordy, které se stále posouvají kupředu a zdá se, že nikdy nikam nedojdou – podobně jako čtyři roční období,“ říká. „Je to konec léta, je to začátek podzimu, je to to babí léto, je to přechod z tepla do chladu.“

Spouštěčem tohoto toužebného pocitu je podle Peretze úvodní verš. White se ptá: „Vzpomínáte si?“ a my dodáváme vzpomínky. Je to píseň, která dokáže spojit všechny generace, a proto je ideální pro rodinná setkání. Skutečný význam je na nás – včetně, jak říká Allee Willisová, onoho podivně konkrétního data.

„Prošli jsme všechna data: ‚ a to, které se nám zdálo nejlepší, bylo 21.,“ vysvětluje Willisová. „Neustále za mnou chodí lidé a strašně je zajímá, jaký to mělo význam. A není v tom žádný význam kromě toho, že prostě zpívalo lépe než ostatní data. Takže… promiň!“

To je v pořádku, Allee. Maurice měl pravdu. Nezáleží na tom, co to znamená. Když to slyšíme, je 21. září a my znovu tančíme s naší rodinou v písni, která ve skutečnosti nikdy nekončí.