Tikové poruchy u dospělých | Časopis pro neurologii, neurochirurgii a psychiatrii

Výsledky

Z 411 pacientů s tikovými poruchami v naší databázi se 22 (5,4 %) dostavilo k vyšetření tiků po 21. roce věku. U 20 pacientů byly k dispozici videozáznamy vyšetření pro potvrzení diagnózy. Jednalo se o 17 mužů a pět žen. Průměrný věk začátku onemocnění byl 40 let, v rozmezí od 24 do 63 let. Devět pacientů mělo v anamnéze tiky v dětství, ale u 13 pacientů, pokud to bylo možné zjistit z rozhovoru s pacientem a rodinnými příslušníky, se tiky v minulosti nevyskytovaly.

U 16 pacientů byla etiologie tikové poruchy považována za idiopatickou, ale u šesti, u všech s nově vzniklou tikovou poruchou, se zdálo, že existuje kauzální vztah mezi tikovou poruchou a faktorem prostředí. U jednoho pacienta s nově vzniklými tiky v dospělosti se porucha rozvinula během delšího kokainového opojení. U dvou pacientů se nová tiková porucha rozvinula po úrazu hlavy, který utrpěli při autonehodě. Čtvrtá pacientka popsala vznik krčních tiků po namáhání krku při zvedání závaží. U pátého pacienta se objevily tardivní tiky v důsledku expozice neuroleptikům. U šesté pacientky se po těžkém zánětu hltanu objevil výrazný tik při vyklízení hrdla. Symptomatické nebo sekundární tikové poruchy se vždy projevily jako nově vzniklá tiková porucha u dospělých a nikdy jako recidivující tiky v dětství, přičemž tento vztah byl statisticky významný (p<0,05, Fisherův přesný test).

Klinické charakteristiky našich pacientů s nově vzniklými tiky u dospělých jsou uvedeny v tabulce 1. Ze 13 pacientů s nově vzniklými tiky u dospělých měli tři pacienti izolované motorické tiky, pět pacientů mělo více motorických tiků, tři pacienti měli více motorických a vokálních tiků, jeden pacient měl izolovaný vokální tik a u jednoho pacienta se vyskytovaly vícečetné vokální tiky. U devíti pacientů byla zaznamenána potlačitelnost tiků a u osmi pacientů se před tiky objevil premonitorní senzorický příznak. Rodinná anamnéza tikové poruchy byla přítomna u pěti pacientů a pět pacientů mělo příznaky obsedantně-kompulzivní poruchy. Délka trvání onemocnění u pacientů s nově vzniklými tiky v dospělosti byla v době posledního sledování v průměru 10,5 roku a pohybovala se od 1,5 do 45 let. Devět pacientů se rozhodlo pro léčbu a u čtyř došlo k mírnému zlepšení. V průběhu onemocnění neměly tiky tendenci měnit repertoár a izolované tiky zůstávaly beze změny. Závažnost tiků měla tendenci klesat a klesat a u žádného pacienta nedošlo k dlouhodobé remisi příznaků.

Klinické charakteristiky pacientů s recidivující tikovou poruchou v dětství během dospělosti jsou uvedeny v tabulce 2. U devíti pacientů s recidivujícími tiky v dětství byl průměrný věk recidivy 47 let, v rozmezí od 25 do 63 let. Všichni pacienti prodělali v dětství přechodné tiky mírného stupně a průměrný hiát bez příznaků byl u těchto pacientů přibližně 32 let, v rozmezí od 12 do 56 let. U pěti pacientů se vyskytovaly vícečetné motorické tiky, u tří pacientů vícečetné motorické a fónické tiky a u jednoho izolovaný motorický tik. Žádný pacient neměl verbální tiky. Všichni pacienti popisovali premonitorní senzorický příznak a byli schopni tiky potlačit. Dětské tiky spočívaly v obličejových tikách nebo mrkání u sedmi pacientů a u dvou pacientů nebyl výskyt dětských tiků specifikován. Žádný pacient nepodstoupil v dětství vyšetření nebo léčbu. Čtyři pacienti měli příznaky obsedantně-kompulzivní poruchy. Pozitivní rodinná anamnéza pro tikovou poruchu byla přítomna u čtyř pacientů a dva pacienti měli v rodinné anamnéze obsedantně-kompulzivní poruchu. Průměrná doba trvání onemocnění od recidivy tiků do posledního sledování byla 13 let, v rozmezí od 3 do 20 let. Sedm pacientů podstoupilo léčbu tiků, z nichž tři zaznamenali určité zlepšení. U žádného pacienta nedošlo v dospělosti k úplné nebo trvalé remisi.

PŘÍPADY

Nový výskyt tiků v dospělosti

Případ 2 – U tohoto pacienta se ve 30 letech objevil sklon k chrčení. Postupem času se chrčení stalo častějším a vtíravějším a přidalo se k němu několik dalších stereotypních zvuků a vokalizací, včetně častých krátkých slovních výroků: „jo“, „hej, hej“, „já taky“. Vokalizace začala narušovat pacientův společenský život a bránila mu v návštěvě kina nebo společenských setkání. Pacient popisoval pocit předtuchy, ale byl bezmocný, aby vokalizace ovládl. Léčba haloperidolem, benztropinem, klonidinem a klonazepamem nepomohla a při léčbě haloperidolem se u něj objevila akatizie. Tiky se zlepšily při léčbě verapamilem. V anamnéze nebyly žádné předchozí tiky ani psychopatologie, ale rodinná anamnéza byla pozitivní na tikové poruchy. Při vyšetření se u pacienta projevovaly jeho stereotypní verbalisace a také hlasitý křiklavý tik, grimasy v obličeji a pohyby paží.

Případ 5 – Tento 63letý muž byl odeslán k vyšetření abnormálních pohybů v obličeji. Od svých 40 let si uvědomoval mimovolné mrkání, kývání hlavou a trhavé pohyby krku. V anamnéze nebyla zaznamenána žádná abnormální vokalizace. Popisoval, že je schopen částečně potlačit pohyby, kterým předcházel vnitřní pocit. Léčba haloperidolem, pimozidem, tetrabenazinem a diazepamem nepřinesla žádnou úlevu. V anamnéze nebyly žádné tiky ani obsedantně-kompulzivní porucha, ani rodinná anamnéza tikových poruch nebo obsedantně-kompulzivní poruchy. Prohlídka videozáznamu pořízeného při prvním vyšetření ukázala četné drobné tiky sestávající z mrkání, anterokolických záškubů, záškubů ramen a grimas v dolní části obličeje. Při nedávném kontrolním vyšetření pacient popsal, že jeho tiky jsou stále přítomny, ale v průběhu let kolísají.

Případ 9 – U této 72leté ženy se před 3 lety v souvislosti s faryngitidou objevila stereotypní sociálně invalidizující vokalizace. Vyvinul se u ní drsný expektorační zvuk, jako když si člověk násilně pročistí hrdlo. Časem se vokalizace stala častější, stereotypnější a při stresu výraznější. Problém popsala jako „namáhavé vydechování“. Zvuk často chyběl, zejména když byla v klidu, uvolněná, soustředěná na nějaký úkol nebo spala. Při neurologickém vyšetření byla hlavní abnormalitou samotná vokalizace, která zněla jako přehnané, chraplavé, výbušné pročištění hrdla. Vokalizace nepřerušovala řeč, žvýkání ani polykání. Vokalizaci bylo možné potlačit, když mluvila, počítala, nebo dokonce v duchu odříkávala čísla, aniž by mluvila. Ačkoli se pacientka nikdy neléčila pro obsedantně-kompulzivní poruchu, měla celoživotní nutkavou tendenci vést si poznámky, které pečlivě katalogizovala, ukládala a pravidelně revidovala. Zvláště ji zajímal akt zaznamenávání a opakování detailů. Před vokalizací nebyla v anamnéze žádná expozice neuroleptikům nebo úraz hlavy, ani žádné tiky v dětství. Podstoupila pokusy s fenytoinem, haloperidolem, klonidinem, trihexifenidilem, klonazepamem, pimozidem a baklofenem, všechny v nízkých dávkách a bez přínosu.

Případ 10 – U tohoto 46letého muže se během dvouletého období každodenního intranazálního užívání kokainu vyvinuly stereotypní grimasy v obličeji. Byl si vědom kroutících se pohybů obličeje, které se přechodně objevovaly během intoxikace kokainem, ale pohyby vždy odezněly s odezněním účinku drogy. V jednom okamžiku během období užívání kokainu si uvědomil, že jeho pohyby přetrvávají i po vysazení drogy. Časem se u něj vyvinul výrazný komplexní tik sestávající ze stereotypního otáčení hlavy a rotačních pohybů ramen. Tyto pohyby byly jen krátce potlačitelné, a to do 10 sekund. V anamnéze nebyly žádné předchozí tiky, expozice neuroleptikům, úraz hlavy, anoxie ani encefalitida. Pacientova sestra měla pohyby v obličeji, ale jejich přesnou povahu nebylo možné určit, protože žila mimo zemi. Tiky pomohl potlačit klonazepam. Během několika měsíců ustoupily obličejové grimasy a pohyby ramen, ale objevily se stereotypní mrskací pohyby levé ruky.

Případ 12 – 46letý muž s obsedantně-kompulzivní poruchou byl odeslán svým psychiatrem kvůli častým záchvatům zívání. Brzy se ukázalo, že jeho pohyby, povrchně připomínající zívání, se liší od normálního zívání. Zívacím pohybům předcházel pocit tonutí nebo dušení, který se mohl zmírnit pouze tehdy, když byl zívací pohyb „tak akorát: potřebuji ten dobrý dech“. Zívání bylo dočasně potlačitelné a nedocházelo k němu, pokud byl pacient rozptýlen. Zívání bylo možné nahradit povzdechem, který rovněž zrušil pocit dušení. Diazepam pomáhal omezit pohyby. V anamnéze byly předchozí tiky a v rodinné anamnéze byla nápadná Parkinsonova choroba. V dětství měl pacient obsedantní rituály, které ho nezhoršovaly.

Případ 13 – U 25letého spisovatele se objevily mimovolně se opakující vokalizace, včetně koprolálie. Tyto vokalizace byly většinou potlačitelné, ale občas se objevily při stresu nebo úzkosti. Uvedl, že se vokalizace často objevovala bez varování, vyvolaná náhlou vzpomínkou na nepříjemnou událost. Sám často zažíval delší záchvaty nadávek a jiných vokalizací. Měl také tendenci nadměrně přežvykovat a představovat si, jak se účastní složitých záchranných misí pro členy své rodiny v nebezpečí. V anamnéze nebyly zaznamenány žádné motorické tiky ani tiky z předchozího dětství. Strýc z otcovy strany měl stereotypní mrkání obličejem. Pacient odmítl léčbu tiků nebo obsedantního prožívání.

Recurrent childhood tics

Případ 20 – U této 62leté ženy se objevilo náhlé krátké stereotypní otevírání čelisti, kterému předcházel senzorický prodrom napětí kůže kolem úst. Povolením pohybu otevírání čelisti se pocit napětí dočasně zmírnil. Pohyb bylo možné potlačit pevným sevřením zubů k sobě. Denně zažila asi 10 příhod, bez větších změn v průběhu času. Nebyla vystavena působení neuroleptik. Vzpomíná si, že jako dvanáctileté dítě byla jednou v létě poslána domů z tábora kvůli častému mrkání očima přisuzovanému nervozitě, která odezněla.

Případ 21 – Tento 79letý muž byl odeslán pro 16 let trvající potíže s dýcháním. Stěžoval si na dušnost přisuzovanou záškubům v břiše. Při vyšetření měl častou tendenci vypuzovat vzduch proti uzavřené glottis, což vyvolávalo tlumený kašel. Kromě toho často smrkal, smrkal, smrkal a lapal po dechu, přičemž všechny tyto projevy bylo možné dočasně potlačit nebo odvést pozornost. Měl také stereotypní tendenci mrkat s těsným zavíráním víček a šroubováním levé tváře. V dětství se v obličeji objevovaly grimasy, které však ustoupily. V rodinné anamnéze se u synovce vyskytoval invalidizující Tourettův syndrom s četnými motorickými tiky a vokalizacemi, včetně koprolalie.

Případ 22 – U této pacientky se ve věku 29 let během zvláště stresujícího období jejího života objevily stereotypní pohyby jazyka. Její pohyb spočíval v tendenci jazyka stáčet se dozadu a tisknout se k horním zubům. Pohyby jazyka zmírňoval zubní aparát, ale ten byl natolik nepohodlný, že jej nakonec přestala nosit. Pohyby ustaly asi na jeden rok od začátku, ale pak se znovu objevily a přetrvávaly dalších 10 let. Pacientka popisovala pohyby jazyka jako přechodně potlačitelné za cenu pocitu rostoucího vnitřního napětí. Při každém pohybu jazyka došlo k přechodné úlevě. Při vyšetření se špička jazyka rychle zvedla a jazyk se stereotypně vtahoval a stahoval zpět na levou stranu úst. K pohybu nedocházelo během mluvení a nebyla zjištěna žádná dysartrie ani jiná porucha řeči. Někdy se během rozhovoru objevilo rychlé stereotypní vychýlení laterální čelisti doleva, ale žádné jiné opakované nebo stereotypní pohyby, jako je vysunutí jazyka, trvalé držení těla, patrový myoklonus nebo pohyby hltanu. Když bylo pacientce 5 let, měla motorické tiky spočívající v mrkání, které během několika měsíců spontánně odezněly. V anamnéze nebyly zaznamenány žádné vokalizace, opakované rituály, obsese ani jiné související příznaky.