Tony Curtis zemřel ve věku 85 let; herec byl hvězdou filmů „Někdo to rád horké“ a „Sladká vůně úspěchu“
Tony Curtis byl nápadně pohledný 23letý rodák z New Yorku, který hrál hlavní roli v mimobroadwayské inscenaci „Golden Boy“ v roce 1948, když si ho všiml hledač talentů společnosti Universal Pictures. Poslal ho na západ na kamerové zkoušky a on podepsal sedmiletou smlouvu na 75 dolarů týdně.
„K filmu jsem se dostal tak snadno, až to bylo děsivé,“ řekl Curtis v roce 1996 listu Denver Post.
Bývalý Bernie Schwartz se stal jednou z největších hollywoodských hvězd 50. a 60. let, jehož raná pověst „hezouna“ spíše zastírala uznání jeho hereckého růstu a rozsahu, který hrál v některých přelomových filmech své éry.
Curtis, který zemřel na zástavu srdce a plic ve středu večer ve svém domě v Hendersonu ve státě Nev., ve věku 85 let, podal nezapomenutelné výkony ve filmech, jako je klasická komedie Billyho Wildera „Někdo to rád horké“ a dramatické role ve filmech „Vzdorovití“ a „Sladká vůně úspěchu“.
V roce 1959 získal nominaci na Oscara za nejlepší mužský herecký výkon ve filmu „Vzdorovití“, filmu o útěku z vězení, ve kterém byl připoután ke kostýmu Sidneyho Poitiera.
Žil také jako filmová hvězda a byl pětkrát ženatý, především s herečkou Janet Leighovou, z tohoto svazku vzešla další filmová hvězda, Jamie Lee Curtisová.
„Můj otec po sobě zanechává odkaz skvělých výkonů ve filmech i ve svých obrazech a asamblážích,“ uvedla Jamie Lee Curtisová v prohlášení. „Zanechává po sobě děti a jejich rodiny, které ho milovaly a vážily si ho, a manželku a tchyni, kteří mu byli oddaní. Zanechává za sebou také fanoušky po celém světě.“
Herec Kirk Douglas ve čtvrtečním prohlášení popsal Curtisovu smrt jako „osobní ztrátu pro mě“: „Tony a já jsme byli dvě židovské děti z chudých rodin, které nemohly uvěřit svému štěstí, že se prosadily jako velké hollywoodské hvězdy….. Natočil jsem s ním tři filmy a byl mnohem lepší herec, než si lidé uvědomují: Podívejte se na ‚Někdo to rád horké‘ nebo ‚Vzdorující‘.“
Poitier ve čtvrtek řekl deníku The Times: „Tony Curtis miloval život a život miloval jeho. Takový mi připadal během celého natáčení i ve všech následujících letech.“
„Myslím, že po sobě zanechal stopu jako osobnost i jako člověk. A jsem si jistý, že mnoho mužů po celém světě v něm vidělo něco jako svůj vzor. Byl mladý, pohledný a plný života. A byl lidem k dispozici. Ale to patřilo k jeho povaze.“
Curtisovi se nepodařilo získat nominaci na Oscara za další silnou roli, o které si byl jistý, že mu nakonec Oscara přinese: Tento stejnojmenný film z roku 1968 poskytl Curtisovi poslední z jeho hlavních rolí.
„Potom už mě filmy, které jsem dostal, nijak zvlášť nezaujaly,“ řekl v roce 2000 deníku Seattle Times, „ale dostával jsem spoustu přídavků na děti.“
Pro mnoho filmových fanoušků byla Curtisova nejpamátnější role ve filmu „Někdo to rád horké“ z roku 1959, kde spolu s Jackem Lemmonem hráli drobné jazzové muzikanty, kteří byli svědky událostí v St. Valentýna v Chicagu a pronásledováni gangstery se vydávali za ženy, aby unikli s čistě ženskou jazzovou kapelou mířící do Miami.
V roce 2000 Americký filmový institut označil film „Někdo to rád horké“ za nejlepší komedii 20. století.
„Mám pocit, že je to největší fraška své generace,“ řekl bývalý filmový recenzent deníku Times Kevin Thomas a citoval mnoho Curtisových komediálních rolí. Podle Thomase však jako herec „rozvinul obrovský herecký rozsah“.
Po „Bostonském škrtiči“ natočil Curtis více než 60 celovečerních a televizních filmů, včetně „Rozbitého zrcadla“ z roku 1980 s Angelou Lansbury a řady zapomenutelných filmů, jako „Humří muž z Marsu“ a „Mumie žije“.
Často také vystupoval v televizních pořadech a talk show. Bez ohledu na roli „Tony ze sebe vždy vydal to nejlepší,“ řekl Thomas.
Curtis začínal v roce 1949 jako smluvní hráč u společnosti Universal a v roce 1952 prorazil jako přední hollywoodský herec ve filmu „Syn Ali Baby“.
Herec natočil v roce 1953 dobře hodnocený film „Houdini“ a v letech 1956 až 1959 hrál v řadě kritických i populárních hitů: „
Jeho postavy byly různorodé, hrál švihácké hrdiny i přechytralého tiskového agenta, a když to role vyžadovala, projevil skutečný komický talent.
A jeho hereckými partnery byla ta největší jména Hollywoodu: Burt Lancaster, Marilyn Monroe, Cary Grant, Kirk Douglas, Frank Sinatra, Poitier, Lemmon, Natalie Woodová a – ve filmech „Vikingové“, „Houdini“ a dalších – jeho první žena Janet Leighová.
V pozdějších letech se Curtis omezil hlavně na roli celebrity bez seriózního portfolia, což v kombinaci s jeho image raného teenagerovského idolu a řadou průměrných filmů, které natočil v době, kdy měl smlouvu se studiem, způsobilo, že jeho pověst byla lehčí, než by jinak mnohé z jeho dřívějších rolí vzbuzovaly.
Thomas však poznamenal: „
Curtis se narodil 3. června 1925 v New Yorku jako Bernard Schwartz, nejstarší syn židovských maďarských přistěhovalců. Jeho otec byl krejčí a matka vychovávala jejich tři chlapce. Rodinu však poznamenala tragédie: Jeden z Curtisových bratrů byl sražen náklaďákem a zemřel v devíti letech, druhý trpěl schizofrenií a po celý život byl v ústavech.
Curtisův raný život byl plný bojů – podle jeho slov se mu neustále posmívali, že je mladý, Žid a hezký. Vyrůstal a bránil se tomu, na jakém území jeho rodiče v té době žili: východní osmdesátá léta na Manhattanu, Queens, Bronx, manhattanská Lexington Avenue.
V sedmnácti letech narukoval k námořnictvu a během druhé světové války sloužil v Tichomoří. Po odchodu ze služby využil GI Bill na kurzy herectví v Dramatic Workshop of the New School for Social Research na Manhattanu.
To ho přivedlo k práci v divadle Borscht Belt v Catskills a později k jidiš divadlu v Chicagu. Nakonec se vrátil do New Yorku a hrál ve hře „Golden Boy“ v divadle Cherry Lane. Pak se dostal do Hollywoodu.
Křestní jméno si změnil na Anthony a příjmení na Curtis – poangličtěnou verzi maďarského příjmení Kertész. Zanedlouho byl ale známý prostě jako Tony Curtis.
Jednou z prvních věcí, kterou Curtis po příjezdu do Hollywoodu udělal, bylo, že se naučil řídit a pak si koupil kabriolet.
„Ty dny byly skvělé,“ řekl v roce 2001 londýnskému deníku Daily Telegraph o svých začátcích v Hollywoodu. „Střecha dolů, dveře auta otevřené.
„Na těch večírcích, které pořádalo studio, pro mě vždycky byl nějaký zbrusu nový miláček. Byl jsem tehdy králem kopců. A nenechal jsem žádnou sukni bez povšimnutí.“
Vychutnával si svou image hezouna a pravidelně ho obletovaly náctileté fanynky.
Jeho herecká kariéra dostala první impuls díky malé roli gigola ve filmu „Criss Cross“ z roku 1949, kde měl krátkou taneční scénu s hvězdou Yvonne De Carlo, která mu přinesla záplavu dopisů od fanynek. Brzy dostal větší roli ve filmu „Město za řekou“.
Dlouhá léta točil standardní studiové filmy pro Universal a nakonec dostal lepší role, když se spojil s mocným agentem Lewem Wassermanem. Poté hrál s Lancasterem ve dvou dobře hodnocených filmech: „Sladká vůně úspěchu“ a „Trapéz“.
Ve filmu „Sladká vůně úspěchu“ hrál slizkého publicistu Sidneyho Falca vedle Lancasterova zlého a všemocného drbana J. J. Hunseckera.
„Díky Curtisovi je Sidneyho obnažená ctižádost tak hmatatelná, že téměř cítíte jeho sevřené dlaně, a právě Curtisova nesentimentální, kofeinová studie amorálnosti dodává ‚Sladké vůni‘ silnou, hořkou pachuť,“ uvedl časopis Entertainment Weekly v roce 2002 v seznamu 100 nejlepších hereckých výkonů, které nebyly nominovány na Oscara.
Ernest Lehman, známý scenárista, který napsal povídku, podle níž byl film natočen, v roce 2001 uvedl, že Curtisův výkon ve filmu Sladká vůně považuje za „jeden z nejlepších výkonů mužského herce ve filmu“. Stále mě dostává.“
V roce 1959 si Curtis zahrál ve dvou svých nejlepších filmech, „Vzdorovití“ a „Někdo to rád horké“.
V druhém jmenovaném filmu režisér Wilder připsal Curtisovi zásluhu na jedné z nejvtipnějších scén filmu na palubě jachty. Hercova postava Josephine se vrátí do role Joea a předstírá, že je bohatý playboy, aby se dvořil Sugar Kaneové (Monroeová), smyslné zpěvačce v ženské jazzové kapele.
V rozhovoru pro Curtisovu autobiografii z roku 1993 Wilder uvedl, že Curtisovi řekl, že poté, co jeho postava ukradla jachtařovy šaty, aby mohla s Monroeovou navázat románek, musí mluvit jinak, „ne angličtinou brooklynského muzikanta.“
Curtis se nabídl, že bude mluvit jako Cary Grant, což se naučil při opakovaném sledování filmu „Gunga Din“, který byl po určitou dobu, kdy sloužil u námořnictva, jediným filmem na lodi.
„A to bylo pro film obrovské, úžasné plus,“ řekl Wilder. „Nevěděl jsem, že dokáže tak dokonale imitovat.“
V roce 1960 hrál Curtis s Douglasem v rozmáchlém filmu „Spartakus“, kasovním trháku, který se vyznačoval také scénou ve vaně, která se v originále neobjevila, ale byla obnovena v reedici z roku 1991.
Ve scéně se Laurence Olivier, hrající římského generála, snaží svést Curtisovu mladou otrokyni v dialogu, který naráží na to, že člověk dává přednost ústřicím nebo šnekům. (Protože původní scéna nebyla řádně nahrána, daboval dialog za Oliviera, který zemřel v roce 1989, Anthony Hopkins. „Udělal jsem to já,“ řekl Curtis o restaurování)
Také v 60. letech hrál Curtis několik rolí ve filmu „Velký podvodník“ a ve filmu „Taras Bulba“ si musel vybrat mezi láskou ke kozákům a láskou svého života. Neurotického sanitáře si zahrál ve filmu „Kapitán Newman, M.D.,“ byl odvážlivcem v bílém obleku ve filmu „Velký závod“ a zabijákem ve filmu „Bostonský škrtič“.
Na rozdíl od mnoha jiných, kteří se vyšvihli do výšin jen proto, aby pak litovali, že musí žít svůj život v akváriu, si Curtis užíval slávy a jejích přívlastků.
Ve své autobiografii z roku 1993 Curtis napsal, že se dokázal vyrovnat s obdivem fanoušků, protože: „Zažíval jsem to celý život, ještě než jsem se dostal k filmu; ve škole, ve čtvrtích, kde jsem žil, vždycky spousta furiantů. Všem se líbilo, jak vypadám, včetně mě samotného.“
Norman Jewison, který Curtise režíroval ve filmu 40 liber průšvihu z roku 1962, řekl, že Curtisovo prosté přesvědčení, že ho kamera miluje, „dodávalo jeho práci osobitou kvalitu“.
„Nikdy nebyl upjatý, nikdy neztratil kontrolu,“ napsal Jewison v jeho autobiografii z roku 2005. „Vždycky byl naprosto v pohodě.“
Filmy, jak Curtis jednou řekl, mu daly „privilegium být aristokratem, být princem.“
Po celý Curtisův život ho ženy milovaly a on miloval ženy. Byl pětkrát ženatý, nejslavněji s Leighovou, od roku 1951 jedenáct let. Jejich manželství bylo hollywoodským manželstvím své doby – větším než Debbie a Eddie a dlouho před Liz a Dickem.
V roce 1984 se po intervenci rodiny a přátel, kteří s ním mluvili o jeho problémech s drogami, nechal hospitalizovat v centru Betty Fordové v Eisenhower Memorial Center v Rancho Mirage.
Dříve, než se to stalo běžnou praxí, uzavřel Curtis smlouvu, podle níž získával procenta z kasovního zisku svých filmů. Později uvedl, že tímto způsobem získal příjmy z 34 filmů, přičemž jen za film „Někdo to rád horké“ inkasoval 2,5 milionu dolarů.
„Říkám vám, mám štěstí, že jsem to já,“ řekl v roce 1993 deníku Buffalo News. „Když jsem byl malý, chtěl jsem být Tony Curtis, a přesně takový jsem.“
Kromě dcery Jamie Lee Curtise přežila jeho manželka Jill, další tři dcery Kelly Curtis, Alexandra Curtis Boyer a Allegra Curtis, syn Benjamin a sedm vnoučat. Syn Nicholas zemřel v roce 1994.
Luther je bývalým zaměstnancem deníku Times.