Tools for Systems Thinkers: The 6 Fundamental Concepts of Systems Thinking

In this series on systems thinking, I share the key insights and tools needed to develop and advance a systems mindset for dealing with complex problem solving and transitioning to the Circular Economy.

I have taught thousands of hours of workshops in systems, sustainability and design, and over the years refined ways of rapidly engaging people with the three dimensional mindset needed to think and work in circular systems. Mou motivací pro sepsání této online sady nástrojů je pomoci rozšířit schopnost profesionálů rychle si osvojit systémové myšlení s pozitivním dopadem.

Slova mají moc a v systémovém myšlení používáme některá velmi specifická slova, která záměrně definují jiný soubor činností než běžné myšlení. Slova jako „syntéza“, „emergence“, „propojenost“ a „smyčky zpětné vazby“ mohou být pro některé lidi ohromující. Protože mají ve vztahu k systémům velmi specifický význam, dovolte mi, abych začal s průzkumem šesti* klíčových témat.

* Je jich mnohem více než šest, ale vybral jsem ty nejdůležitější, které rozhodně potřebujete znát, a jak budeme postupovat v tomto seriálu o nástrojích systémového myšlení, budu rozšiřovat některé další klíčové pojmy, které tvoří systémové myšlení.

Vzájemná propojenost

Systémové myšlení vyžaduje změnu myšlení, odklon od lineárního ke kruhovému. Základním principem tohoto posunu je, že vše je vzájemně propojené. O propojenosti nehovoříme v duchovním smyslu, ale ve smyslu biologických věd.

V podstatě je vše závislé na něčem jiném, aby přežilo. Lidé potřebují k životu potravu, vzduch a vodu, stromy potřebují k životu oxid uhličitý a sluneční světlo. Všechno potřebuje k přežití něco jiného, často složitou řadu dalších věcí.

Neživé objekty jsou také závislé na jiných věcech: židle potřebuje, aby rostl strom, který jí poskytne dřevo, a mobilní telefon potřebuje k napájení rozvod elektřiny. Když tedy z hlediska systémového myšlení říkáme, že „všechno je propojené“, definujeme tím základní princip života. Na základě toho můžeme změnit způsob, jakým vnímáme svět, z lineárního, strukturovaného „mechanického pohledu na svět“ na dynamickou, chaotickou, vzájemně propojenou řadu vztahů a zpětných vazeb.

Systémový myslitel používá toto myšlení k rozplétání a práci v rámci složitosti života na Zemi.

Syntéza

Obecně, syntéza označuje spojení dvou nebo více věcí za účelem vytvoření něčeho nového. Pokud jde o systémové myšlení, je cílem syntéza, na rozdíl od analýzy, která představuje rozčlenění složitosti na zvládnutelné složky. Analýza zapadá do mechanického a redukcionistického pohledu na svět, kdy je svět rozložen na části.

Všechny systémy jsou však dynamické a často složité, proto potřebujeme k pochopení jevů holističtější přístup. Syntéza spočívá v pochopení celku a částí zároveň, spolu se vztahy a souvislostmi, které tvoří dynamiku celku.

Syntéza je v podstatě schopnost vidět vzájemné souvislosti.

Emergence

From a systems perspective, we know that larger things emerge from smaller parts: emergence is the natural outcome of things coming together. In the most abstract sense, emergence describes the universal concept of how life emerges from individual biological elements in diverse and unique ways.

Emergence is the outcome of the synergies of the parts; it is about non-linearity and self-organization and we often use the term ‚emergence‘ to describe the outcome of things interacting together.

A simple example of emergence is a snowflake. It forms out of environmental factors and biological elements. Při správné teplotě se kolem jediné molekuly hmoty, například smítka znečištění, spór nebo dokonce odumřelých kožních buněk, vytvoří mrznoucí částečky vody v nádherných fraktálních vzorcích.

Konceptuálně je pro lidi často trochu složité emergenci pochopit, ale když ji pochopíte, váš mozek začne vytvářet emergentní výsledky z různorodých a často podivných věcí, se kterými se ve světě setkáváte.

V housence není nic, co by vám říkalo, že z ní bude motýl – R. Buckminster Fuller

Zpětnovazební smyčky

Protože je vše vzájemně propojeno, mezi prvky systému neustále existují zpětnovazební smyčky a toky. Zpětnovazební smyčky můžeme pozorovat, pochopit a zasahovat do nich, jakmile pochopíme jejich typ a dynamiku.

Dva hlavní typy zpětnovazebních smyček jsou posilující a vyrovnávací. Matoucí může být, že posilující zpětnovazební smyčka obvykle není dobrá. K tomu dochází, když prvky v systému posilují další stejné prvky, například růst populace nebo exponenciální růst řas v rybníku. V posilujících smyčkách se může nadbytek jednoho prvku neustále zdokonalovat, což často vede k jeho převládnutí.

Vyvažující zpětnovazební smyčka je však taková, kdy se prvky v systému vyrovnávají. Příroda to má v podstatě do puntíku vyřešené se situací predátor/kořist – pokud však z ekosystému vyřadíte příliš mnoho jednoho živočicha, vzápětí dojde k populační explozi jiného, což je druhý typ zpětné vazby – posilující.

Kausalita

Pochopení zpětnovazebních smyček spočívá v získání perspektivy kauzality: Jak jedna věc vede k jiné věci v dynamickém a neustále se vyvíjejícím systému (všechny systémy jsou dynamické a neustále se nějakým způsobem mění; to je podstata života).

Příčina a následek jsou v mnoha profesích a v životě obecně docela běžné pojmy – rodiče se snaží tento typ kritických životních lekcí předávat svým mladým dětem a určitě si vzpomenete na nějaký nedávný případ, kdy jste byli vydáni na pospas dopadu neúmyslného jednání.

Příčinnost jako koncept v systémovém myšlení je ve skutečnosti o schopnosti dešifrovat způsob, jakým se věci v systému navzájem ovlivňují. Pochopení kauzality vede k hlubšímu pohledu na děje, smyčky zpětné vazby, souvislosti a vztahy, což jsou základní součásti mapování systémů.

Mapování systémů

Mapování systémů je jedním z klíčových nástrojů systémového myšlení. Existuje mnoho způsobů mapování, od analogového mapování shluků až po komplexní digitální analýzu zpětných vazeb. Základní principy a postupy mapování systémů jsou však univerzální. Identifikujte a zmapujte prvky „věcí“ v rámci systému, abyste pochopili, jak jsou vzájemně propojeny, jak spolu souvisejí a jak působí v komplexním systému, a odtud lze využít jedinečné poznatky a objevy k vypracování zásahů, posunů nebo politických rozhodnutí, které systém co nejefektivněji dramaticky změní.

Tento úvod do šesti klíčových koncepcí jsou rozhodujícími stavebními kameny pro vytvoření podrobného pohledu na fungování světa ze systémové perspektivy a posílí vaši schopnost divergentního a kreativního myšlení s pozitivním dopadem.

Práce a výuka systémového myšlení po celá léta mě vedla k vývoji dalších nových nástrojů, stejně jako k využití těchto osvědčených konceptů od průkopníků.

Co mi vystupuje do popředí jako kritické pro dosažení pozitivního dopadu, je schopnost rozvíjet své vlastní individuální jednání a aktivity. Abyste toho dosáhli, musíte si nejprve omotat kolem prstu základní koncepty. Mám online kurz, kde to vše vysvětluji zde.

V další kapitole této série se budu podrobněji věnovat pochopení systémové dynamiky, která je základní součástí praxe. Pokud chcete jít ještě hlouběji, podívejte se na celou sadu programů, které jsem vytvořil se svým týmem v Disrupt Design a UnSchool. Navrhli jsme je tak, aby pomohly jednotlivcům i organizacím zvýšit úroveň jejich schopností vytvářet změny pro pozitivní, regenerativní a oběhové hospodářství.