Transplantace menisku

Transplantace (náhrada nebo rekonstrukce) menisku získává na popularitě při léčbě pacientů mladších 50 let s časnými známkami poúrazové artritidy. Na Clevelandské klinice vyhrazujeme transplantaci menisku pro minimálně až středně symptomatické pacienty s velkými, neopravitelnými trhlinami.

K poranění menisku kolene může dojít v každém věku, ale nejčastěji se vyskytuje u lidí ve věku 30 až 50 let. Mladší lidé mají tendenci poranit (natrhnout) si meniskus při sportovních výkonech, zatímco starší lidé utrpí trhliny při minimálních inzultech, jako je například zkroucení při vystupování ze židle nebo golfového vozíku.

Hlavní funkcí chrupavky ve tvaru písmene C je přenos zátěže. Meniskus rozkládá síly mezi stehenní a holenní kost na větší plochu a snižuje tak bodové kontaktní síly kloubní chrupavky. Pomáhají při mazání a výživě kloubu a mediální (vnitřní) meniskus funguje jako „záložní“ stabilizátor kolena po poranění předního zkříženého vazu (ACL).

Protože většina menisku není prokrvená, není schopna při poranění projít běžným procesem hojení, který probíhá ve většině ostatních částí těla.

Léčba symptomatických trhlin menisku může zahrnovat opravu menisku, částečnou meniskektomii a transplantaci menisku. Oprava menisku se doporučuje vždy, když je to možné, zejména u mladých pacientů, protože může obnovit normální funkci kolene.

Nejčastějším způsobem léčby poranění menisků je však artroskopická částečná meniskektomie, která je také nejčastějším ortopedickým chirurgickým zákrokem. Parciální meniskektomie snižuje příznaky (blokování, cvakání, bolest, otok atd.) spojené s trhlinou menisku, ale je vyhrazena pro neopravitelné trhliny, protože nemění přirozený průběh onemocnění, který často vede k osteoartróze.

Mediální (vnitřní) meniskus se transplantuje častěji než laterální (vnější) meniskus, protože poranění mediálního menisku jsou častější. Vhodnými kandidáty pro transplantaci jsou pacienti se stabilním, dobře nastaveným kolenem a minimální až středně těžkou symptomatickou poúrazovou artritidou.

Pro dosažení nejlepších výsledků by měl lékař před transplantací menisku odstranit případnou nesprávnou polohu a/nebo „uvolněnost“ kolene.

Při transplantaci menisku se nejprve odstraní zbývající menisková tkáň. Poté je pod artroskopickou kontrolou do kolena implantován čerstvě zmrazený kadaverózní meniskus, který je před operací dimenzován na velikost kolena pacienta. K ukotvení kostních úponů se použije buď kostní žlábek (laterální), nebo kostní tunely (mediální), a poté se na nativní okraj menisku nebo pouzdro umístí stehy.

Automatická operace zahrnuje 23hodinový pobyt. Pacient musí čtyři až šest týdnů používat berle a podstoupit rehabilitaci, aby získal zpět pohyblivost a sílu. K těžké práci se mohou vrátit za tři až čtyři měsíce a ke sportu za šest až devět měsíců.

Klinické studie prokázaly 75 až 85procentní úspěšnost transplantace menisku, definovanou jako snížení bolesti/otékání, zvýšení aktivity a oddálení nevyhnutelné progrese poúrazové artritidy. Dokud však dlouhodobé studie neurčí přesné snížení rychlosti progrese, tento zákrok se u asymptomatických pacientů nedoporučuje.