Trestání dětí za lhaní je přiměje lhát ještě více
Trestáte své děti, když jsou přistiženy při lži? Tak to dělá mnoho rodičů, ale nová studie vědců z McGillovy univerzity naznačuje, že je možná čas na jiný přístup. Studie zjistila, že děti pokárané za lhaní častěji ohýbají pravdu, zatímco děti, které dostanou morální důvod, aby mluvily pravdu, mají tendenci věřit, že poctivost je nejlepší politikou.
Výzkumníci sledovali účinnost trestů u 372 dětí ve věku od 4 do 8 let a zjistili, že děti méně často mluví pravdu, když jim hrozí trest, a častěji mluví pravdu, když si myslí, že tím potěší dospělého.
Aby vědci mohli posoudit vliv trestu na sklon dítěte ke lhaní, umístili každého účastníka o samotě do místnosti s hračkou a požádali ho, aby se na hračku po celou minutu nepodíval. Není překvapivé, že většinu dětí přemohla zvědavost: 67,5 % dětí nakouklo a 66,5 % z těch, které nakoukly, o tom dále lhalo. (Poznámka: starší děti měly menší pravděpodobnost, že budou šmírovat, ale také měly větší pravděpodobnost, že budou lhát o šmírování poté, co tak učinily.)
„Děti často lžou, aby zakryly prohřešky,“ říká výzkumnice studie a profesorka McGill Victoria Talwar. „Poté, co provedly něco špatného nebo porušily nějaké pravidlo, se mohou rozhodnout lhát, aby se to pokusily utajit. Koneckonců vědí, že se za tento prohřešek mohou dostat do problémů. Trest tedy nemá příliš velký účinek. Neodradí je od toho, aby použily strategii lhaní ve snaze dostat se z problémů.“
Jak by tedy měli rodiče postupovat, aby své děti vedli k tomu, aby mluvily pravdu, když je nutkání lhát tak silné? McGillova studie naznačuje, že děti nejlépe reagují na silný morální apel na poctivost. Mladší děti měly tendenci říkat pravdu, aby udělaly dospělému radost, zatímco starší děti k tomu byly nakloněny kvůli vlastní internalizované definici dobra a zla – což jsou fakta, která se mohou hodit, až bude vaše ratolest přistižena při činu se zbytkem halloweenské sladkosti.
„Výhrůžky trestem neodrazují od lhaní a nesdělují dětem, proč by měly být poctivé,“ říká Talwar. „Pokud si dítě hraje doma s míčem a rozbije vám vázu, ale na dotaz vám o tom řekne pravdu, měli byste uznat, že se přiznalo. Možná bude mít za svůj prohřešek ještě následky, ale dítě se naučí, že upřímnost se cení.“
Tato zjištění posilují progresivnější přístup k výchově a naznačují, že je lepší vysvětlovat dětem pravdomluvnost pomocí pozitivního posilování než hrozbou tvrdých následků. „V celosvětovém měřítku obecně považujeme lhaní za negativní chování,“ říká Talwar. „Někdy však nedokážeme rozpoznat pozitivní chování – upřímnost. Pokud se dítě přizná ke svému prohřešku, musíme uznat, že bylo upřímné.“
Přečtěte si další článek:
Rodiče by měli zkusit být přítomní místo dokonalí
Kontaktujte nás na [email protected].