Víra a učení

Druhý vatikánský koncil prohlásil, že „budoucnost lidstva je v rukou těch lidí, kteří jsou schopni poskytnout budoucím generacím důvody k životu a optimismu“. (GS, č. 31). Nikdo nemůže žít bez naděje, že život má konečný a trvalý smysl přesahující starosti a boje, radosti a uspokojení každého dne. Katolíci nacházejí tento smysl a naději v Ježíši Kristu, kterého Bůh Otec poslal na svět pro spásu všech lidí. katolíci nacházejí tento smysl a naději v Ježíši Kristu, kterého Bůh Otec poslal na svět pro spásu všech lidí.

Svět však může být znepokojivým místem. Válčí se v něm a panuje v něm úzkost kvůli terorismu. Je tu nelítostná konkurence a nespravedlnost pramenící z chamtivosti. Jsou tu neustálá rozptýlení, která přicházejí z médií, z mnoha hodin věnovaných televizi, rozhlasu a internetu. Existují neúprosné požadavky pracovního a rodinného života.

Přesto uprostřed toho všeho lidé velkoryse milují ve svých rodinách, se svými přáteli a pro své komunity. Přesto zůstává neodbytná otázka: Kam to všechno směřuje? Přetrvává touha po smyslu a naději.

Mnoho lidí nachází útočiště v různých typech duchovních aktivit a společenství, které slibují klid v hektickém světě a útočiště před jeho tlaky. Hledají způsoby, jak najít klid a určitou naději pro sebe, v meditačních technikách a u známých osobností.

Uprostřed takové kultury nabízí katolická církev poselství, které není její vlastní, ale pochází z Božího sebezjevení v Ježíši Kristu před dvěma tisíci lety, a přesto je stále nové a obnovující, když je dnes přijímáno, slaveno, prožíváno a kontemplováno. Církev nabízí všem lidem možnost setkat se dnes s živým Bohem a nalézt v něm trvalý smysl a naději.

Bůh je v církvi stále přítomen, protože evangelium jeho Syna, Ježíše Krista, je hlásáno a přijímáno jejími členy prostřednictvím životodárné síly Ducha svatého.

Bůh je ve své církvi stále přítomen, protože její členové jsou Duchem svatým spojováni ke slavení sedmi svátostí, především eucharistie.

Bůh je v církvi nadále přítomen, když se její členové snaží žít podle příkladu a učení Ježíše Krista.

Bůh je v církvi nadále přítomen, když její členové rozjímají o velkých věcech, které Bůh učinil skrze svého Syna mocí Ducha svatého pro spásu všech lidí.

Církev je společenstvím lidí, kteří stále podléhají hříchu, a proto se s pokorou nabízí jako místo setkání s živým Bohem. Její dvoutisíciletá existence svědčí o neustálém Božím milosrdenství a lásce, která ji udržuje ve své milosti jako věrný a kající lid. Ve světě pomíjivých mód a pomíjivých ambicí nabízí podstatu moudrosti evangelia a jejího rostoucího chápání v průběhu dvou tisíciletí. Nabízí možnost obohatit současnost o dary tradice zakořeněné v Božím sebezjevení a o naději a smysl lidského života, které pocházejí od samotného Boha. Ve světě zmítaném válkou a nespravedlností oslavuje smrt a zmrtvýchvstání Ježíše Krista, dar sebe sama, který se stal věčně přítomným a účinným, aby s ním jako s hlavou smířeného a uzdraveného společenství sjednotil všechny národy. Ve světě plném násilí vůči lidskému životu církev mocně brání život svými skutky spravedlnosti a lásky, jakož i svým prosazováním ochrany veškerého lidského života.

—vyňato z Katolického katechismu pro dospělé Spojených států amerických