Vítejte v Astaně, Kazachstánu: jednom z nejpodivnějších hlavních měst na Zemi

Proč ze všech míst umístit město právě sem? Z okénka letadla je to stále stejné: ploché, prázdné a nekonečně rozlehlé. Ve výšce 30 000 stop je krajina poseta několika osamělými jezery. Po lidské činnosti není ani památky. Rostou tu sotva stromy a je tu jen málo výrazných orientačních bodů. A tak to jde dál a dál – Kazachstán je velký jako západní Evropa a je tak neúprosně plochý, jako by ho nějaký gigantický omítkář ometl. Vlků je tu víc než lidí. Není divu, že si Sověti vybrali tuto rozlehlou prázdnotu k ukrytí svých gulagů, vesmírného programu a k testování jaderných zbraní. Velká část je radioaktivní, je to vize pekla pro agorafobiky.

A pak se z ničeho nic objeví Astana, celá z lesklého kovu a skla, nevěrohodně vystupující z kazašské stepi jako nějaká postmoderní stavebnice lega, která narazila na úvodní sekvenci Dallasu. Vítejte v Astaně, jednom z nejpodivnějších hlavních měst na světě.

Před časem se mluvilo o tom, že Astana – což v kazaštině znamená „hlavní město“ – bude pojmenována po prezidentovi Nursultanu Nazarbajevovi. Koneckonců jeho jméno a vize jsou všudypřítomné. Od získání nezávislosti na SSSR v roce 1991 byl prvním – a dosud jediným – prezidentem Republiky Kazachstán, přičemž na začátku letošního roku zvítězil ve volbách, v nichž získal komických 97,7 % hlasů.

Všichni prezidenti mají omezené funkční období na pět let – samozřejmě kromě Nazarbajeva, nad nímž tisk pozastavil jakoukoli špetku kritické ostražitosti. Mnozí kazašští představitelé se k tomu vyjadřují zcela otevřeně: rozhodli se nejprve pro ekonomický rozvoj a pořádná demokracie (jak doufají) přijde až někdy později.

Vzhledem k miliardám barelů ropy a plynu, které byly v zemi objeveny, a velmi nízkému počtu obyvatel, pouhých 16 milionů, by už každý Kazach měl být milionářem. Stačí se podívat na Astanu a je vám jasné, kam se většina peněz poděla: všude jsou to velké, honosné budovy s podpisem, všechny nesou jména svých architektů jako módní značky, všechny soupeří o pozornost jako sbírka rozmazlených puberťáků, kteří nejistě pokřikují: „Podívejte se na mě!“

Příklad nákupní centrum Khan Shatyr, které navrhl Norman Foster, na cestě z letiště do města. Je to největší maringotka na světě s celkovou plochou 127 000 metrů čtverečních a výškou podél věže 150 metrů. Speciální chemické obložení chrání osoby uvnitř před krutou ledovou zimou a pomáhá udržovat speciální mikroklima. Umělá pláž s pískem speciálně dovezeným z Malediv vyžaduje stálou teplotu 35 °C. Všechna nákupní centra ovšem potřebují pláž.

Na centrálně plánované město jsou estetické soutisky pozoruhodně nesourodé. Honosná skleněná pyramida. Věžovitý soubor bytů postavený na míru Moskevské univerzitě ve stylu stalinského empíru. Disneyho verze Bílého domu. Věž ve tvaru vázy s koulí na vrcholu, kterou prezident zřejmě navrhl na zadní straně ubrousku během státní večeře. Ministerstvo financí ve tvaru dolarové bankovky.

Málokterá z těchto budov byla zřejmě navržena s ohledem na praktičnost. Výtahy v pyramidě jezdí nahoru, pak doleva, pak nahoru a pak doleva – muselo být neuvěřitelně nákladné je takto valchovat. Můj hotel má na vnější straně budovy působivou světelnou show… a příšerné Wi-Fi.

Když sem bylo v roce 1997 přestěhováno hlavní město z Almaty, vládní úředníci, kteří byli nuceni se přestěhovat, nebyli příliš nadšeni. Almaty – které se tento týden dozví, zda uspělo ve své kandidatuře na pořádání zimních olympijských her v roce 2022 – leží o více než tisíc kilometrů jižněji a je mnohem starší a podstatně nóbl záležitostí. Právě tady si princ Harry v roce 2014 užíval zimní dovolenou s Cressidou Bonasovou a vládní úředníci trávili dlouhé víkendy vařením plovu ve svých luxusních dačách ve stylu anglických venkovských sídel.

Oficiálním důvodem přestěhování do Astany – dříve provinčního sídla Tselinograd s rozpadajícím se sovětským bytovým fondem – byla poloha Almaty v oblasti ohrožené zemětřesením. Blízkost k čínským hranicím a potřeba Kazachstánu posílit svou pozici na severu země s velkým počtem etnických Rusů však byly logické i ze strategického hlediska. V tomto ohledu je poučné srovnání s Ukrajinou: obě země mají vysoký počet ruského obyvatelstva.

Nazarbajev však hraje moudrou hru, pečlivě lavíruje mezi Ruskem, Čínou a USA a náležitě se zasloužil o podporu vnitroetnické – a vlastně i vnitronáboženské – harmonie. V Astaně je několik velkých mešit, ale také kostely a synagogy. Dětsky modrá synagoga Bejt Rachel je největší ve střední Asii. Vzhledem k hrozbě militantního islámu na jižní hranici země nejsou zdravé ekumenické vztahy jen komunální příjemností, ale strategickou nutností.

Mezi další pozitiva patří nová astanská univerzita. Byla otevřena v roce 2010 a pojmenována po Nazarbajevovi (po kom jiném?) a pro mnohé je chloubou, že na mnoha katedrách pracují zahraniční akademici. Vzdělání se totiž stalo tématem odkazu 75letého takzvaného „otce národa“. Nazarbajev umožnil absolventům škol studovat v zahraničí, a to za předpokladu, že se vrátí do Kazachstánu a budou tam pracovat nejméně pět let po ukončení studia.

Mnozí z této nové generace Kazachů se zahraničním vzděláním nyní dělají kariéru v Astaně. V ničem se nepodobají slavnému kazašskému antihrdinovi Boratovi, ale tito noví ambiciózní absolventi stále více ovládají toto mladé město, a to jak z hlediska věku – Astana letos 6. července oslavila 17. narozeniny (ve stejný den jako prezident) -, tak z hlediska celkové demografické struktury. Na ulicích nepotkáte mnoho lidí starších 50 let.

Toto nablýskané město-hračka je uzamčeno ve fascinujícím vyjednávání mezi sovětskou příkazovou a kontrolní minulostí a ambiciózní, tržně orientovanou současností. Ale na okraji města veškerá architektura náhle končí. Všechna ta zběsilá energie se zastaví a najednou začíná rozlehlá, neutuchající step. Which is why Astana feels like some great existentialist parable, an attempt to overcome the terror of endless emptiness with the frantic distraction of human endeavour.

From 30,000 feet, let alone sub specie aeternitatis, it seems that Norman Foster doesn’t really stand a chance. But who knows?

Follow Guardian Cities on Twitter and Facebook and join the discussion

{{#ticker}}

{{topLeft}}

{{bottomLeft}}

{{topRight}}

{{bottomRight}}

{{#goalExceededMarkerPercentage}}

{{/goalExceededMarkerPercentage}}

{{/ticker}}

{{heading}}

{{#paragraphs}}

{{.}}

{{/paragraphs}}{{highlightedText}}

{{#cta}}{{text}}{{/cta}}

Remind me in May

We will be in touch to remind you to contribute. Look out for a message in your inbox in May 2021. If you have any questions about contributing, please contact us.

• Share on Facebook
• Share on Twitter
• Share via Email
• Share on LinkedIn
• Share on Pinterest
• Share on WhatsApp
• Share on Messenger