Věda

Reaktivitu prvků lze předpovědět pomocí periodických trendů (vzorců v periodické tabulce)

Začněme periodickými trendy. Reaktivita prvku je jeho tendence ztrácet nebo získávat elektrony.

Alkalické kovy (skupina 1) mají největší tendenci ztrácet elektrony, takže jsou z kovů nejreaktivnější. Je to proto, že mají jeden vnější elektron a jeho ztráta jim dává stabilitu vnějšího elektronového obalu, protože další úroveň dolů se stává nejvýše obsazenou úrovní. Alkalické kovy jsou směrem dolů ve skupině stále reaktivnější, přičemž nejreaktivnější je francium. K tomuto trendu dochází proto, že každý prvek má s postupem dolů více vnitřních elektronů, které stíní jeden valenční elektron před jaderným nábojem, takže je méně přitažlivý.

Kovy alkalických zemin (skupina 2) jsou dalšími nejreaktivnějšími kovy. Stabilitu dosahují ztrátou dvou elektronů. K odebrání druhého elektronu je zapotřebí více energie, proto jsou méně reaktivní než kovy 1. skupiny. Trend u kovů je takový, že směrem dolů se stávají reaktivnějšími a směrem napříč periodickou tabulkou méně reaktivními.

Halogeny (skupina 17 nebo VIIA) jsou nejreaktivnější nekovy, protože mají největší tendenci ZÍSKAT elektron. Jedná se o rozšíření periodické tendence, že energie potřebná k odebrání elektronu roste směrem napříč řádkem periodické tabulky. V určitém bodě je pro atom energeticky výhodnější získávat elektrony než elektrony ztrácet. Halogeny, které mají 7 valenčních elektronů, dosáhnou plné vnější hladiny získáním jednoho elektronu. Prvky z rodiny kyslíku dosáhnou plné úrovně získáním dvou elektronů. U nekovů (skupiny 14-18 nebo IVA – VIIIA) je trend takový, že se stávají reaktivnějšími směrem nahoru v rámci skupiny a směrem doprava napříč řadou.

Vzácné plyny, skupina 18 zcela vpravo, jsou nejméně reaktivní ze všech prvků, protože mají plnou vnější úroveň elektronů.

Existují publikované údaje, které vám pomohou určit relativní reaktivitu přechodných kovů, které se neřídí tak přesně trendy. Řada aktivity kovů je řazení podle pořadí reaktivity.

Je také možné vytvořit vlastní řadu aktivity reakcí několika prvků se stejnou sloučeninou, například reakcí sady kovů se stejnou kyselinou a jejich seřazením podle pozorování rychlostí reakcí.