Vědci našli způsob, jak zastavit stárnutí lidských buněk

Jedinou jistotou v životě je, že každý z nás jednoho dne zemře. Lidé se již dlouho snaží dosáhnout nesmrtelnosti nebo alespoň žít 100 let a déle. Někteří lidé si myslí, že se k tomu blížíme, a nový výzkum toto přesvědčení jistě podpoří: Vědci tvrdí, že se jim podařilo zvrátit stárnutí lidských buněk.

„Dokážeme stárnoucí buňky omladit,“ řekl Dr. John Cooke, vedoucí oddělení kardiovaskulárních věd na Houston Methodist Research Institute, který je hlavním autorem článku publikovaného v pondělí v Journal of the American College of Cardiology. Cookeův tým se zaměřil na telomery buněk pacientů – čepičky na koncích chromozomů, jejichž délka zhruba odpovídá věku. Telomery jsou oblíbeným předmětem zájmu komunity bojující proti stárnutí. Stále však existuje dobrý důvod být skeptický k tomu, že jsme našli fontánu mládí.

V nové studii Cookeův tým odebral buňky dětem s progerií, vzácným genetickým onemocněním, které způsobuje jejich rychlé stárnutí. „Tyto děti ztrácejí vlasy, mají osteoporózu. Vypadají vyčerpaně a starší,“ řekl mi v telefonickém rozhovoru. Tyto děti se obvykle dožívají věku kolem dvaceti let, kdy umírají na infarkt nebo mrtvici. Tato skupina pacientů zoufale potřebuje novou léčbu prodlužující život.

Příspěvek uvádí, že 12 ze 17 účastníků této studie (ve věku od jednoho do 14 let) mělo zkrácené telomery, podobně jako u buněk zdravého 69letého člověka. Podle Cooka nám jejich buňky mohou říci něco cenného o procesu stárnutí i u zdravých lidí.

Cookeův tým použil technologii zvanou RNA terapie, která dodává RNA přímo do buněk, aby podnítila buňky k produkci telomerázy, proteinu, který telomery prodlužuje. Tato technika zlepšila životnost a funkci buněk. Dříve se buňky „velmi špatně množily a pak umíraly“, řekl Cooke. Po zákroku se „buňky normálně množily. Bylo to dramatické zlepšení.“ Snížily se markery stárnutí, například uvolňování zánětlivých proteinů.

Video: Voke: Houston Methodist/Vimeo

Buňky v misce jsou samozřejmě jiné než živí dýchající lidé. Cooke se domnívá, že i když je před námi ještě spousta výzkumu, jedná se o slibné znamení, které by se mohlo uplatnit v boji proti nemocem souvisejícím s věkem. „Když prodloužíme telomery, může to zvrátit mnoho problémů spojených se stárnutím,“ řekl v doprovodném videu.

Tato studie navazuje na další výzkumy, které upozorňují na souvislost telomer s věkem a na potenciální vlastnosti telomerázy proti stárnutí. V roce 2010 byla v časopise Nature publikována jedna významná práce, která popisovala, jak myši, u kterých byla vytvořena chybějící telomeráza, předčasně zestárly, ale po nahrazení tohoto proteinu byly opět mladé a čilé. Telomeráza se těší velkému zájmu komunity bojující proti stárnutí a na internetu kolují doplňky stravy, které o sobě tvrdí, že jsou „aktivátory telomerázy“.

Podle Dr. Petera Lansdorpa, profesora lékařské genetiky na Univerzitě Britské Kolumbie a vědce z BC Cancer Agency, jsou tvrzení o prodlužování telomer většinou „hadí olej“. Vysvětlil, že navzdory nadšení je stále co učit.

Telomery mají tendenci se s věkem zkracovat, ale podle Lansdorpa to není dokonalá korelace. „Není těžké najít sedmdesátníka, který má delší telomery než teenager,“ uvedl v e-mailu. A existuje dobrý důvod, proč se telomery s věkem zkracují: je to „mechanismus potlačování nádorů“, jak říká Lansdorp. Když jsou telomery příliš krátké, naše buňky se přestanou dělit a odumřou. Pokud by se tak nedělo, hrozilo by nám vyšší riziko vzniku rakoviny.

Cooke se domnívá, že se dočkáme léčby zaměřené na „mechanismy stárnutí“

Lansdorp souhlasil, že léčba aktivující telomerázy může mít za určitých definovaných podmínek potenciál. „Pokud by se například podařilo prodloužit délku telomer v kmenových buňkách tvořících krev, mohly by se tyto buňky případně využít pro novou terapii vybraných pacientů,“ uvedl. Nahrazování vadných srdcí a ledvin ve velkém z vlastních buněk pacienta je však podle Lansdorpa stále „science fiction“.

Cooke zase doufá, že to, co viděl na buňkách v laboratoři, bude možné přenést na pacienty – především na děti s progerií. Jednou z výzev podle něj je, jak takovou léčbu dostat přímo do vlastních buněk pacientů, případně prostřednictvím nanočástic.

Přečtěte si více: Délka lidského života má přirozený limit. Vědci by mohli vědět, jak ji prolomit

Cooke se domnívá, že během našich životů se dočkáme léčby zaměřené na „mechanismy stárnutí“, a tím i na nemoci související s věkem, které nás sužují.

Pokud jde o to, zda je nesmrtelnost na obzoru, je Lansdorp skeptický. Nesmrtelnost „není snem, kterým se baví mnoho seriózních vědců,“ řekl. Naše těla jsou smrtelná už z principu, takže možná budeme muset místo toho nahrát svou mysl do těla robota.

Získejte každý den šest našich nejoblíbenějších článků na serveru Motherboard, pokud se přihlásíte k odběru našeho newsletteru.