V mrkání je toho víc, než se na první pohled zdá

Konverzace je obousměrná. Když jedna osoba mluví, druhá reaguje kýváním hlavy a takzvaným slovním pokyvováním, například „mhm“ a „uh-huh.“

Lidé mají také tendenci dívat se během rozhovoru jeden druhému do očí. Autoři nedávné studie se domnívají, že mrkáním předáváme zprávu, kterou můžeme podvědomě přečíst a pochopit. Své výsledky publikovali v časopise PLOS One.

Výzkumníci vyslovili teorii, že pokud mrkání skutečně nese informaci, může změna jeho délky ovlivnit chování jedince zapojeného do rozhovoru.

Pro svůj experiment vědci použili virtuální realitu. Účastníci hovořili s avatarem, který fungoval jako „virtuální posluchač“. Avatar jim kladl otázky – například: „Jaký jste měl víkend, co jste dělal?“. –

Avatar při „poslechu“ odpovědí přikyvoval po vzoru rozhovorů v reálném životě.

U některých sezení byla mrknutí avatara krátká, trvala 208 milisekund. U jiných byla delší, trvala 607 milisekund. Délky trvání vycházely z mrknutí měřených při standardních rozhovorech, takže ani jedno nebylo neobvyklé.

Při dotazování účastníci nevnímali rozdíly mezi délkami mrknutí, ale podvědomě je zřejmě zaznamenali.

Když bylo mrknutí avatara delší, odpovědi účastníků byly o několik sekund kratší.

To dává vědcům za pravdu v teorii, že mrknutí je dalším typem neverbálního vodítka, které hraje v rozhovorech roli. Autoři se domnívají, že delší mrkání může znamenat porozumění. They conclude:

„Our findings show that one of the subtlest of human movements — eye blinking — appears to have a surprising effect on the coordination of everyday human interaction.“