Velká lžíce nebo malá lžíce: introspekce chování při mazlení – Kulatý stůl

Představte si: otevřeným oknem vniká na vaši spící postavu prudký chlad ranního větru. Náznak bledého světla vás lechtá v očích, které se mírně pootevřou, a vy spatříte obdélníkové číslice na budíku, na nichž je napsáno 7:15 ráno. Je příliš brzy na to, abyste ospravedlnili opuštění tepla a pohodlí své postele, zvláště v sobotu. Proto jemně uchopíš ruku, která je přehozená přes horní část tvého trupu, a přitáhneš si ji k sobě, přičemž se celou dobu choulíš do partnerova objetí. Zanedlouho se opět tiše ponoříte do sladké otupělosti spánku, obklopeni teplem toho druhého.

Je jen málo věcí na světě, které jsou lepší než mazlení se svou drahou polovičkou nebo s někým, do koho jste zamilovaní už od prvního ročníku, ale probuzení s jeho rukama kolem vás a nohama propletenýma s vašima patří mezi ně. Je těžké přesně popsat pocit bezpečí, důvěry a celkové pohody, který člověk cítí, když je „malou lžičkou“. Být v objetí člověka, na kterém vám záleží nebo který vás přinejmenším přitahuje, vyvolává uklidňující a spokojený pocit, kterému se málokdo vyrovná. V minulosti jsem byl „velkou lžičkou“, a i když je to příjemné, má to i své stinné stránky. Zde jsou některé nevýhody toho být „velkou lžící“:

První z nich je, že pokud nejsou polštáře a přikrývky umístěny správně, ruka, která jde pod krkem vašeho partnera, ztratí veškerý krevní oběh. Jak si jistě dokážete představit a pravděpodobně i zažít, jedná se o krajně nepohodlný a nepříjemný scénář. Poslední věc, kterou chcete dělat, když se oba chystáte spát, je pohybovat hlavou partnera, abyste si mohli udělat pohodlí. Ale řekněme, že se hvězdy srovnají a vše je tam, kde má být, takže vaše ruka nezakrní.

Když jste vyřešili první problém, druhý spočívá v tom, že stále musíte najít nějaké místo, kam si můžete položit hlavu, abyste mohli správně dýchat. Pokud si jednoduše položíte obličej za hlavu, budete mít vlasy v ústech, ale pokud posunete obličej dolů, budete doslova dýchat do krku, a pokud otočíte obličej nahoru, probudí vás křeč v krku. Něco z toho je přehnané. Obvykle stačí směs adrenalinu, nervů a hormonů, aby vás přesvědčila, že většinu těchto nepříjemností musíte snášet, ale proč se namáhat s jejich snášením, když nemusíte?

Můj bývalý přítel a já jsme vymysleli docela malý systém, který zajišťoval, že ani jeden z nás nebude celou dobu tahat za kratší konec. Nejdřív jsem rovnou odmítala být i „velkou lžící“, protože logisticky to prostě nešlo. On měří metr osmdesát, zatímco já jen skromných metr devadesát, asi chápete, jaká je to komplikace. A asi měsíc to fungovalo, ale tehdy jsem ještě netušila, že nás moje tvrdohlavost rozdělí. Ráno byl mrzutý a někdy jsem se probudila a spali jsme zády k sobě. Zpočátku jsem nad tím moc nepřemýšlela, ale časem jsem začala věřit, že jsme se začali vzdalovat, a naše ranní tulení mi opravdu začalo chybět. Po několika týdnech mučivého hádání jsem se konečně odhodlala a zeptala se ho, proč je po ránu tak odtažitý. K mé úlevě vypadal stejně šokovaně, jako jsem se cítila já, když to všechno začalo. Přiznal se, že má obvykle špatnou náladu, protože ho v noci neustále budí bolest v ruce a že se téměř nevyspí. Nakonec prostě začal ruku odtahovat a dívat se na opačnou stranu.

Ulevilo se mi a zároveň jsem trochu tápal, jak problém nejlépe vyřešit. Ale po vyzkoušení mnoha poloh v ložnici jsme to nakonec dotáhli do stavu, kdy jsem byla fyzicky schopná být „velkou lžící“. Trvalo jen jednu nebo dvě noci, než jsem pochopil jeho potíže. Rozhodli jsme se tedy, že si prohodíme, že budeme „velkou lžící“, aby to ani jednomu z nás nebylo příliš nepříjemné. Zní to šíleně, že jsme měli rozvrh, co se týče poloh při spaní, ale rozhodně to stálo za ten čas a námahu. Potom už se v ložnici nic divného nedělo, alespoň nic, co bych dala do tisku (mrk), a nám to poskytlo další způsob, jak si dát najevo, že nám na sobě záleží. Například když procházel těžkým obdobím, byla jsem „velkou lžící“, i když byl na řadě on. Stejně tak o víkendu, kdy mě zvolili prezidentem bratrstva, si vzal můj den. Takové maličkosti znamenaly strašně moc, a kdybychom neměli nějaký systém, neměli bychom tyto drobné dárky, které bychom si mohli dávat. Byla to naše malá svérázná věc, kterou jsem naprosto milovala! Ano, být „malou lžičkou“ je jednoznačně nejlepší pozice, ale není to všechno. Stejně jako o všechno ostatní ve vztahu se musíte naučit dělit.“

Pokud pomineme osobní anekdoty, je třeba zmínit ještě jeden rozměr tohoto rozhovoru. Když mluvíme o věcech jako „velká lžíce“ a „malá lžíce“, nediskutujeme pouze o svých osobních preferencích. Je tu celá další rovina normativity a společenských očekávání, která je s tím chaoticky spojena. V západních kulturách, například ve Spojených státech, by muži neměli na veřejnosti projevovat emoce. V mnoha komunitách, například v náboženské komunitě, ve které jsem vyrůstal, je pro muže a chlapce znakem slabosti a studu plakat, žádat o pomoc a probírat s ostatními krajně osobní záležitosti. Není nám dovoleno být zranitelní. Tento nedostatek zranitelnosti se může proměnit v obecnou nedůvěru, která se později v životě promítne do chování v ložnici. Debata „velká lžíce“ „malá lžíce“ se u mnoha mužů netýká pouze pohodlí, ale také síly vs. slabosti, i když by tomu tak být nemělo. V tom, že si dovolíte být zranitelní s osobou, se kterou máte intimní vztah, není žádná slabost. Není síla uzavírat se před osobou, které na vás záleží. Přesto existuje mnoho mužů, kteří budou naprosto popírat, že je baví být „malou lžičkou“, ačkoli to ve skutečnosti dělají. Pohlavní styk je výjimečný čas, kdy můžete být intimní se svým partnerem a být upřímní sami k sobě i k tomu druhému. Nikdo by se neměl stydět za to, že je zranitelný, protože to je součást toho, co dělá tento zážitek tak výjimečným.

V tomto směru si myslím, že je důležité rozlišovat, nikoliv oddělovat, fyzické a emocionální zážitky, které s pohlavním stykem přicházejí. Ano, sex má být zábava a fyzicky příjemný pro oba lidi, ale je to také zážitek, který může projevit nadpozemskou lásku a soucit. Tento emocionální prožitek může být poměrně složitý a skládá se z důvěry, pocitu sounáležitosti, rozpoznání zranitelnosti toho druhého, vzdání se fyzické kontroly, pohodlí, přijetí kontroly, laskavosti, intenzivního partnerství, jistoty, pocitu, že je žádoucí, a nespočtu dalších úžasně krásných pocitů. Když někdo pochopí a přijme, že sex není jen fyzický zážitek, rychle si uvědomí, že nemá důvod se za nic stydět. Jste takoví, jací jste, a nikdy byste se za to neměli stydět.