Velké schizma roku 1054 – Středověk – Fakta pro děti

Velké schizma roku 1054

Velké schizma roku 1054 bylo rozpadem křesťanské církve na dvě části – západní a východní.

Tyto dvě části se měly proměnit v římskokatolickou a východní pravoslavnou církev. Toto rozdělení přetrvává dodnes, i když se objevily pokusy o smíření obou církví.

Velké schizma se také označuje jako schizma Východu a Západu, a i když se jako datum vzniku schizmatu uvádí rok 1054, mezi oběma stranami panovalo napětí již dlouho před tímto datem.

Kořeny schizmatu

Schizma nevzniklo jen kvůli náboženským rozdílům. Svůj vliv měly i politické a společenské vlivy.

Jednou z velkých příčin byl rozpad Římské říše.

Římská říše se rozrostla natolik, že bylo obtížné řídit ji jako celek.

In 285, the Roman Emperor Diocletian divided the empire into two parts:

1. 1. 1. The Western Roman Empire
      2. Eastern Roman Empire (the Byzantine Empire).

Both halves of the empire worked together but slowly the two halves moved apart.

By the beginning of the sixth century, the Western Roman Empire was being overrun by the barbarians while the Eastern Roman Empire continued to do well.

Language also caused the two halves to slowly drift apart.

The main language in the West was Latin but the main language in the East was Greek.

The number of people who spoke both languages decreased as did communication between the two halves.

As a result of these differences, the two parts of the Church began to separate.

They started to have different views regarding religious doctrine and also used different rites.

Little Schisms

There was a lot of tension between the two halves of the Church even before the Great Schism occurred.

These „little schisms“ occurred over the years before the Great Schism.

The Church had a number of bishops who were recognized at patriarchs.

Patriarchs held authority over other bishops.Advertisement

There are five patriarchs:

1. The Patriarch of Rome
2. The Patriarch of Alexandria
3. The Patriarch of Antioch
4. The Patriarch of Constantinople
5. The Patriarch of Jerusalem

The Patriarch of Rome

The Patriarch of Rome was viewed as being the „first among equals“ but he did not have any authority over the other patriarchs.

Jeden z prvních malých rozkolů nastal mezi lety 343 a 398, kdy se církev rozštěpila kvůli arianismu (přesvědčení, že Ježíš nebyl roven Bohu, a tudíž nebyl božský).

Arianismus byl ve východní církvi mnohými přijímán, ale v západní církvi nikoliv.

Co se stalo v roce 404

Další problém nastal v roce 404, kdy byzantský císař Arkadius odmítl přijmout Jana Chrysostoma za konstantinopolského patriarchu.

Chrysostoma podporoval římský papež, a protože východní patriarchové souhlasili s byzantským císařem a odmítli Chrysostoma přijmout jako legitimního, papež přerušil komunikaci s východní částí církve.

Toto schizma bylo napraveno až v roce 415, kdy východní patriarchové konečně souhlasili s tím, že Chrysostom je legitimním patriarchou.

Co se stalo v roce 482

Až v roce 482 se objevilo tzv. třetí „malé schizma“ nastalo v roce 482, kdy se byzantský císař Zenon pokusil usmířit rozdíly mezi tím, jak obě poloviny církve pohlížely na Ježíše.

Jedni považovali Ježíše za člověka dvou přirozeností (lidské a božské), zatímco druzí si mysleli, že Ježíš je pouze božský.

Zeno vydal edikt zvaný Henotikon, který však papež Felix III. odmítl.

Konstantinopolský patriarcha Akacius povzbudil Zenona k vydání ediktu a papež v důsledku toho patriarchu exkomunikoval.

Toto schizma bylo zhojeno v roce 519, kdy nový byzantský císař Justin I. exkomunikaci uznal.

Přestože církev technicky dospěla k dohodě, víra východních patriarchů se vzdalovala víře patriarchů západních.

Východní patriarchové nyní věřili v miafyzitismus.

Miafyzitismus je přesvědčení, že Ježíšova lidská a božská stránka byly jedno a nedělitelné, stejně jako od sebe neoddělitelné.

Velké schizma

K velkému schizmatu vedla kromě již zmíněných malých rozkolů řada dalších důvodů.

Jedním z prvních problémů bylo, že římskokatolická církev vložila do Nicejského vyznání víry několik slov navíc.

Nikéjské vyznání víry je křesťanské prohlášení víry, které bylo odsouhlaseno na setkání v Niceji (tzv. první nicejský koncil).

Toto prohlášení bylo několikrát revidováno, ale v roce 431 na třetím ekumenickém koncilu v Efezu (další setkání) koncil výslovně prohlásil, že další dodatky nebudou povoleny.

Římskokatolická církev přesto přidala několik slov navíc.

Úvodní věta, která zněla:

„Věříme v Ducha svatého, Pána, dárce života, který vychází z Otce,“

Římskokatolická církev změnila větu tak, že zněla:

„Věříme v Ducha svatého, Pána, dárce života, který vychází z Otce a Syna.“

„Věříme v Ducha svatého, Pána, dárce života, který vychází z Otce a Syna.“

Římskokatolická církev přidala slova

„a Syna“.

Východní pravoslavná církev s tímto dodatkem nesouhlasila a označila jej za nekanonický.

Další neshody

Další neshody vznikly kvůli území Balkánu.

Problém spočíval v tom, že jak východní pravoslavná církev, tak římskokatolická církev se domnívaly, že mají nad tímto územím jurisdikci.

Další spor se týkal jmenování konstantinopolského patriarchy ekumenickým patriarchou.

Římskokatolická církev nesouhlasila s tím, aby byl konstantinopolský patriarcha jmenován ekumenickým patriarchou, protože to podle ní znamenalo univerzální patriarcha.

V podobném duchu probíhal také spor o to, jakou moc má římský patriarcha (papež) nad ostatními patriarchy.

Ostatní patriarchové souhlasili s tím, že papež by měl mít vyšší pocty než ostatní, ale nesouhlasili s tím, že to znamená, že papež má nějakou moc nad ostatními patriarchy.

Dalším sporným bodem mezi oběma polovinami církve byly některé praktiky při bohoslužbách, které se mezi oběma polovinami lišily.

Jedna z praktik se týkala eucharistie (obřad, při němž se používá chléb a víno symbolizující Kristovo tělo).

Římskokatolická církev začala při obřadu používat nekvašený chléb, s čímž východní pravoslavná církev nesouhlasila, a východní pravoslavná církev začala namáčet chléb do vína, což římskokatolická církev odsoudila.

Oficiální rozchod

Některé římskokatolické církve v Konstantinopoli začaly používat římskokatolickou praxi namísto následování východní ortodoxní praxe.

Ekumenický patriarcha Michael Cerularius požadoval, aby se tyto církve řídily východními tradicemi.

Římskokatolické církve měly souhlas papeže (Lva IX.) v Římě a odmítly to.

V důsledku toho Cerularius církve uzavřel. Poté nechal sepsat dopis, v němž napadl praktiky Západu.

Papež si dopis přečetl a nařídil sepsat zpětný dopis, který by se zabýval Cerulariovými body a hájil nadřazenost papeže.

Papež poté poslal dopis s delegací do Konstantinopole.

Delegace dorazila do Konstantinopole v dubnu 1054.

Delegaci se nelíbilo, jak byla přijata, a odešla ze setkání s Cerulariusem poté, co mu předala papežův dopis.

Cerularius, rozzlobený jednáním delegace, se rozzlobil ještě více, když zjistil, že pečeti dopisu byly otevřeny a delegáti dopis zveřejnili, aby si ho mohl každý přečíst.

V důsledku toho patriarcha delegáty ignoroval a odmítl uznat jejich autoritu.

Leo IX. zemřel 19. dubna 1054 a poté, co patriarcha Cerularius nadále odmítal setkání s papežovými delegáty, vstoupili delegáti během církevního obřadu do katedrály Hagia Sofia (hlavní chrám východní pravoslavné církve) a položili dopis na hlavní oltář.

List obsahoval exkomunikaci konstantinopolského patriarchy Michaela Cerularia.

Cerularius dopis (nazývaný papežská bula) spálil a poté delegáty odsoudil.

Velké schizma bylo oficiální.

Obě strany spolu poté ještě komunikovaly, ale během čtvrté křížové výpravy křesťané s požehnáním Říma vyplenili Konstantinopol a Hagia Sofia.

Po tomto rozkolu spolu obě strany komunikovaly jen zřídka a pokusy o usmíření selhaly.

Smíření

Obě strany se stále neusmířily, ale v posledních letech dochází k určitému tání mezi oběma stranami.

Obě strany se více stýkají a dochází k pokusům o smíření některých rozdílů mezi oběma církvemi.