Venuše

V římské mytologii byla Venuše bohyní lásky, sexu, krásy a plodnosti. Byla římským protějškem řecké Afrodity. Římská Venuše však měla mnoho schopností nad rámec řecké Afrodity; byla bohyní vítězství, plodnosti a dokonce i prostituce. Podle Hésiodovy Theogonie se Afrodita zrodila z mořské pěny poté, co Saturn (řecky Kronos) vykastroval svého otce Urana (Ouranus) a jeho krev spadla do moře. Toto druhé vysvětlení se zdá být populárnější teorií díky nesčetným uměleckým dílům zobrazujícím Venuši vystupující z moře v škebli.

Božští milenci & Děti

Venuše měla dva hlavní božské milence: svého manžela Vulkána (Hefaistos) a Marse (Áres). Existuje mýtus týkající se milostného vztahu Venuše a Marse a toho, jak je Vulkán lstivě uvěznil v posteli pomocí sítě. Proto měli Vulkán a Venuše manželství bez lásky a bez dětí. I když bohyně lásky a sexu nebyla neplodná, měla mnoho dětí od různých bohů. S Marsem porodila Timora (Fobos), zosobnění strachu, který doprovázel svého otce do boje, jeho dvojče Metuse (Deimos), zosobnění hrůzy, Concordii (Harmonia), bohyni harmonie a souladu, a Amory (Erotes), což byl soubor okřídlených božstev lásky, která představovala různé aspekty lásky.

Římský básník Ovidius vypráví, že Afrodita porodila Hermafrodita od Herma, který byl ztělesněním zženštilosti a androgynství. S Hermem nebo s Diem porodila také Fortunu (Tyche), která byla v římském náboženství zosobněním štěstí a osudu. Venuše je připisována jako matka menšího božstva Priapa (boha plodnosti, často charakterizovaného absurdně velkým falusem) Bakcha. Podle Pausania byly Grácie považovány za potomky Venuše a Bakcha, ale častěji se jejich zrození připisuje Jupiterovi a Euynome. Grácie však byly součástí Venušiny družiny spolu s Amorky a Suadelou, bohyní přesvědčování v oblasti romantiky, lásky a svádění.

Smrtelné milenky, děti, & Potomci

Venuše měla i několik smrtelných milenek. Nejznámější by byli Anchíses a Adonis, ale byla také milenkou sicilského krále Buta a matkou jejich syna Eryxe a Paethona, s nímž zplodila Sandoka, který byl otcem Metamorfózova Cinyra. Ovidiovy Metamorfózy (kniha X) vyprávějí, jak se Venuše zamilovala do smrtelníka Adonise (buď pro jeho krásu, nebo pro Amorův šíp) a prosila Proserpinu (Persefonu), aby se o něj starala, dokud si pro něj nepřijde. Obě bohyně se do smrtelníka zamilovaly, a tak spolu bojovaly, dokud Zeus nerozhodl, že Adonis stráví třetinu roku s každou z nich a třetinu, kde se mu zlíbí. Nakonec trávil čas s Venuší, dokud ho nezabil kanec.

Podle Homérova hymnu na Afroditu, Anchíses, dardanský princ a spojenec Tróje, byl sveden Venuší. Ta se převlékla za frygickou princeznu a svedla ho; teprve po devíti měsících odhalila svou božskou identitu. Anchísovi darovala jejich syna Aenea. Venuše Anchise varovala, aby se nikdy nechlubil jejich poměrem, aby ho nezasáhl Jupiter. Anchíses se bohužel pochlubil a byl ochromen Jupiterovým bleskem. Trojskému Aeneovi bylo podle Vergiliovy Aeneidy souzeno založit Řím pod vedením své božské matky Venuše. Aeneův syn Askanius neboli Iulus, král Alba Longa, byl Vergiliem považován za předka zakladatelů Říma: Romulus a Remus spolu s rodem Julia. Gens Julia byl rod, do kterého patřili Julius Caesar, Augustus (Octavianus) Caesar a jeho potomci.

Chrámy, kulty, & Slavnosti ve starověkém Římě

Poprvé se chrám Venuše objevil v roce 295 př. n. l. V roce 295 př. n. l. se v Římě objevil chrám Venuše. Bylo to Venus Obsequens (Poslušná Venuše) na Aventinském pahorku u Q. Fabia Gurgese. Tento chrám byl však rozptýlen řeckými aspekty (Afroditinými kulty) a nebyl novým výtvorem. V roce 217 př. n. l. sibylské orákulum naznačovalo, že pokud se Římu (v té době prohrávajícímu druhou punskou válku) podaří přesvědčit Venuši Eyrcinu (Venuši z Eryxu), aby změnila svou loajalitu od kartaginských silikánských spojenců k Římanům, bude válka vyhrána. Řím oblehl Eryx, nabídl bohyni velkolepý chrám a odvezl její obraz zpět do Říma. Právě tento cizí obraz se nakonec stal římskou Venuší Genetrix (Venuší Matkou). Kult formující se kolem Venuše Genetrix na Kapitolském pahorku byl vyhrazen vyšším vrstvám, ale v letech 181 př. n. l. a 114 př. n. l. byly pro plebejce zřízeny chrámy a kult Venuše Eyciny a Venuše Verticordie (Venuše měničky srdcí).

Venušiným měsícem byl duben (počátek jara a plodnosti), kdy se konala většina jejích slavností. Prvního dubna se konala slavnost na počest Venuše Verticordie zvaná Veneralia. Třiadvacátého se konala Vinalia Urbana, což byla slavnost vína, která patřila jak Venuši (bohyni profánního vína), tak Jupiterovi. Vinalia Rusticia se konala 10. srpna. Byla to nejstarší slavnost Venuše a souvisela s její podobou jako Venus Obsequens. Dne 26. září se konala slavnost Venuše Genetrix, matky a ochránkyně Říma.

Venuše & Politika

Na sklonku římské republiky, si někteří Římané činili nárok na Venušinu přízeň a soupeřili o ni, např: Sulla (přijal jméno Felix, latinsky šťastný, a přisoudil Venuši Felix svou božskou přízeň), Pompeius (který v roce 55 př. n. l. zasvětil chrám Venuši Victris – Venuši Vítězné), Julius Caesar (který si nárokoval přízeň Venuše Victrix a Venuše Genetrix) a Hadrián (který v roce 139 n. l. zasvětil chrám Venuši a Roma Aererna – Věčnému Římu – a učinil Venuši ochrannou matkou římského státu).

Venuše & Večernice

Ve Vergiliově Aeneidě je trojský hrdina Aeneas přiveden do Latium svou matkou v její nebeské podobě: večernicí. Je to tatáž hvězda, která podle Vergiliova líčení vynáší duši Julia Caesara na nebesa. Je to také druhotný název pro planetu Venuši, protože je tak jasná a rozeznatelná na noční obloze.

Umění & Vzhled

Vyobrazení Venuše se nachází v nesčetných podobách od soch přes mozaiky až po svatyně a dokonce i domácí nástěnné malby a fresky. Venuše byla díky své přirozené kráse a sexuální povaze často zobrazována nahá. Většina soch Venuše připomínala blízkou podobnost s Afroditou z Knidu. Existuje však mnoho drobných nástěnných maleb z Pompejí, které zobrazují Venuši v různých podobách. Venuše zůstala oblíbeným námětem umělců po celý starověk a renesanci i ve 20. století n. l.