Vietnamci

Antropometrie

Stephen Pheasant (1986), který vyučoval anatomii, biomechaniku a ergonomii na Royal Free Hospital a University College v Londýně, uvedl, že lidé z východní a jihovýchodní Asie mají proporcionálně kratší dolní končetiny než lidé z Evropy a černé Afriky. Pheasant uvedl, že proporcionálně krátké dolní končetiny lidí z východní a jihovýchodní Asie jsou rozdílem, který je nejvíce charakteristický pro Japonce, méně pro Korejce a Číňany a nejméně pro Vietnamce a Thajce.

Nguyen Manh Lien (1998) z Vietnamské komise pro atomovou energii uvedl, že průměrný poměr výšky vsedě k tělesné výšce u Vietnamců ve věku 17-19 let je 52,59 % u mužů a 52,57 % u žen.

Neville Moray (2005) uvedl, že pro přizpůsobení se japonským a vietnamským pilotům jsou nutné úpravy základní geometrie kokpitu. Moray uvedl, že Japonci mají delší trup a vyšší bod ramene než Vietnamci, ale Japonci mají přibližně podobnou délku paží jako Vietnamci, takže řídicí páka by musela být u Japonců posunuta o 8 cm blíže k pilotovi a u Vietnamců o 7 cm blíže k pilotovi. Moray uvedl, že vzhledem k tomu, že mají kratší nohy než Američané (evropského a afrického původu), musí být pedály kormidla posunuty blíže k pilotovi o 10 cm u Japonců a o 12 cm u Vietnamců.

Kraniometrie

Ann Kumar (1998) uvedl, že Michael Pietrusewsky (1992) řekl, že podle kraniometrické studie jsou Borneo, Vietnam, Sulu, Jáva a Sulawesi v tomto pořadí blíže Japonsku než mongolská a čínská populace. Michael Pietrusewsky (1992) v kraniometrické studii uvedl, že i když se Japonci shlukují s Mongoly, Číňany a jihovýchodními Asiaty ve větším asijském shluku, Japonci jsou blíže několika pevninským a ostrovním vzorkům jihovýchodní Asie než Mongolům a Číňanům.

Hirofumi Matsumura a další (2001) a Hideo Matsumoto a další (2009) uvedli, že Japonci a Vietnamci jsou považováni za směs severovýchodních Asiatů a jihovýchodních Asiatů, kteří jsou příbuzní dnešním austronéským národům. Množství severské genetiky je však u Japonců vyšší než u Vietnamců, kteří mají blíže k ostatním jihovýchodním Asiatům (Thajcům nebo Bamarům).

Bradley J. Adams, forenzní antropolog z Úřadu hlavního soudního lékaře města New York, uvedl, že Vietnamce lze zařadit mezi mongoloidy.

V knize o forenzní antropologii z roku 2009 se uvádí, že lebky Vietnamců jsou gracilnější a méně pohlavně dimorfní než lebky původních obyvatel Ameriky.

Matsumura a Hudson (2005) uvedli, že široké srovnání zubních znaků naznačuje, že moderní Vietnamci a ostatní moderní jihovýchodní Asiaté pocházejí ze severního zdroje, což podporuje imigrační hypotézu namísto hypotézy regionální kontinuity jako model původu moderních jihovýchodních Asiatů.

Genetika

Vietnamci vykazují blízký genetický vztah s ostatními jihovýchodními Asiaty. Referenční populace Vietnamců (Kinh) použitá v Geno 2.0 Next Generation tvoří 83 % jihovýchodní Asie & Oceánie, 12 % východní Asie a 3 % jižní Asie.

Kim Wook et al. (2000) uvedl, že geneticky se Vietnamci spíše shlukují s východními Asiaty, z nichž studie analyzovala vzorky DNA Číňanů, Japonců, Korejců a Mongolů, než s jihovýchodními Asiaty, z nichž studie analyzovala vzorky DNA Indonésanů, Filipínců, Thajců a Vietnamců. Studie uvádí, že Vietnamci byli jedinou populací ve fylogenetické analýze studie, která neodrážela značný genetický rozdíl mezi východoasijskými a jihovýchodoasijskými populacemi. Studie uvedla, že pravděpodobným důvodem, proč se Vietnamci s větší pravděpodobností shlukují s Východoasijci, je genetický drift a odlišné zakladatelské populace. Studie uvedla, že alternativním důvodem pro pravděpodobnější shlukování Vietnamců s východními Asiaty je nedávné rozšíření areálu z jižní Číny. Studie uvádí, že většina vzorků vietnamské DNA pocházela z Hanoje, což je oblast nejblíže jižní Číně.

Schurr & Wallace (2002) uvedl, že Vietnamci vykazují genetické podobnosti s národy z Malajsie. Ve studii uvedl, že domorodé skupiny z Malajsie, Orang Asli, jsou do jisté míry geneticky na pomezí mezi Malajci a Vietnamci. Studie uvedla, že haploskupina mtDNA F je s nejvyšší frekvencí přítomna u Vietnamců a vysoká frekvence této haploskupiny je přítomna také u Orang Asli, což je národ, se kterým mají Vietnamci jazykové spojení (austroasijské jazyky).

Jung Jongsun et al. (2010) uvedl, že analýza genetické struktury zjistila významnou příměs u „Vietnamců (nebo Kambodžanů) s neznámými původními osadníky z jihu“. Studie uvedla, že jako zástupce „jižních národů“ použila Kambodžany a Vietnamce a jako populaci pro „jižní Asii“ použila Kambodžu (Khmery) a Vietnam (Kinh). Studie uvedla, že Číňané se na genomové mapě studie nacházejí mezi Korejci a Vietnamci. Studie také uvedla, že Vietnamci se na genomové mapě studie nacházejí mezi Číňany a Kambodžany.

He Jun-dong et al. (2012) provedli analýzu hlavních komponent pomocí frekvencí rozložení haploskupin NRY 45 populací a druhá hlavní komponenta ukázala úzkou příbuznost mezi Kinhy a Vietnamci, kteří byli s největší pravděpodobností Kinhy s populacemi z pevninské jižní Číny kvůli vysoké frekvenci haploskupiny NRY O-M88. Studie uvádí, že Kinhové mají často haploskupinu NRY O-M7, která je charakteristickou čínskou haploskupinou. Ze vzorku sedmdesáti šesti haploskupin NRY Kinhů, které studie zahrnovala, bylo dvacet tři haploskupin (30,26 %) O-M88 a osm haploskupin (10,53 %) O-M7. Studie uvedla, že v severním Vietnamu se předpokládá, že došlo ke značné asimilaci Číňanů prostřednictvím imigrace do národa Kinh.

Studie z roku 2015 odhalila, že testovaní Vietnamci (Kinh) vykazovali více společných genetických variant s Číňany ve srovnání s Japonci.

Sara Pischedda a další (2017) uvedli, že moderní Vietnamci mají hlavní složku svého etnického původu pocházející z dnešní jižní Číny a menší složku z thajsko-indonéského kompozita. Studie uvedla, že analýza příměsí naznačuje, že vietnamští Kinhové mají hlavní část, která je nejčastější u Číňanů, a dvě menší části, které mají největší výskyt u Bidayuhů v Malajsii a u Proto-Malajců. Studie uvedla, že analýza vícerozměrného škálování naznačuje, že vietnamští Kinhové mají blízko k Malajcům, Thajcům a Číňanům, a studie uvedla, že Malajci a Thajci jsou vzorky, které by mohly být ve vietnamském genofondu přimíšeny k Číňanům. Studie uvedla, že vietnamská genetická variabilita mtDNA dobře odpovídá vzorci pozorovanému v jihovýchodní Asii, a studie uvedla, že většina Vietnamců má haplotypy mtDNA, které se shlukují do kladů M7 (20 %) a R9’F (27 %), což jsou klady, které také obecně dominují mateřským liniím v jihovýchodní Asii.

Výzkumná skupina Vinmec Medical System odhalila první výsledky projektu dekódování vietnamského genomu (2019). Analýza vietnamského genomu ukázala odlišnost lidí Kinh od ostatních populací. Interference a přenos genů z východoasijských populací do vietnamské populace Kinh jsou zanedbatelné. Přibližně třetina genetických variací v populaci Kinh se nevyskytuje v populaci Chanů a naopak. Tyto údaje potvrzují, že Kinhové a Thajci mají vysokou homologii genomů a blízké evoluční vztahy. To posiluje vědeckou hypotézu, že lidé z Afriky se usadili v jihovýchodní Asii a poté migrovali hluboko do nitra kontinentu z jihu na sever.

Y-chromozomová DNA

Mitochondriální DNA

Genetický přínos Korejcům

Bhak Jong-hwa, profesor oddělení biomedicínského inženýrství na Ulsanském národním institutu vědy a technologie (UNIST), uvedl, že starověcí Vietnamci, což byla populace, která po roce 8 000 př. n. l. vzkvétala díky rychlému rozvoji zemědělství, pomalu putovali na sever ke starověkým civilizacím na Korejském poloostrově a ruském Dálném východě. Bhak uvedl, že Korejci vznikli příměsí zemědělských jižních Mongoloidů z Vietnamu, kteří prošli Čínou, lovecko-sběračských severních Mongoloidů na Korejském poloostrově a další skupiny jižních Mongoloidů. Bhak řekl: „Domníváme se, že počet dávných obyvatel, kteří migrovali z Vietnamu na sever, daleko převyšuje počet těch, kteří obývali poloostrov,“ díky čemuž Korejci zdědili větší část své DNA od jižanů.

V pozdější historii docházelo ke sňatkům mezi korejskou a vietnamskou aristokracií, zejména k těm, které se týkaly dědice dynastie Lý, Lý Long Tườnga, který byl vyhnán do Gorjea a který se měl stát předkem klanu Hwasan Lee, jenž zapustil kořeny na Korejském poloostrově.

Sekvenování genomu vietnamskými vědci

Vietnam má složitou tisíciletou historii. Jemné genomické analýzy KHV spolu s populacemi v celé Asii objasnily, že KHV a další populace SEA (jihovýchodní Asie) pocházejí převážně ze stejného předka SEA. Výsledky různých genomických analýz jsou obecně konzistentní a podporují hypotézu o migraci obyvatel z Afriky do Asie po trase z jihu na sever. Zajímavé je, že zjistili, že populace KHV (Vietnamci z Hanoje) a TAI (Thajci ze severního Thajska) mají podobné genomické struktury a blízké evoluční vztahy. Tato zjištění naznačují užitečnost databáze KHV pro Vietnamce i další blízce příbuzné populace v Asii.