Vnější ilická tepna

Vnitřní krvácení

K ruptuře děložně-ovariální nebo děložní tepny uvnitř širokého vazu někdy dochází při porodu nebo krátce po něm. Vzácně dochází k prasknutí tepny před porodem. K ruptuře zevní ilické tepny dochází méně často. K ruptuře pravé utero-ovariální, střední děložní nebo vaginální větve děložní tepny dochází častěji než k ruptuře levé tepny. Degenerativní změny cévních stěn související s věkem (tj. související s věkem klisny >10 let), včetně aneuryzmat, predisponují klisnu k ruptuře cévy. K ruptuře cév může dojít také při výhřezu nebo torzi dělohy.

Postižená klisna může vykazovat známky těžké, neustupující koliky s hojným pocením a známkami hemoragického šoku (bledé sliznice, nízký objem sbalených buněk, zvýšený puls a dechová frekvence, pocení s chladnými končetinami, slabost a prostrace). Případně může klisna nejevit známky bolesti a krvácení může být kontrolováno v širokém vazu. Hematom, obvykle o průměru 20 až 30 cm, může být zjištěn v širokém vazu děložním při rutinním vyšetření před připouštěním klisen, u nichž se krvácení omezilo na tuto oblast.

Léčba závažného krvácení spojeného s rupturou děložních nebo ilických tepen je často neúspěšná. Klisna by měla být uzavřena v zatemněném boxu, aby se zabránilo její aktivitě a vzrušení. Dodatečné vzrušení spojené s možnými terapeutickými metodami, jako je transfuze krve a podávání léků, může zvýšit krevní tlak klisny natolik, že se krvácení zhorší a dojde k prasknutí širokého vazu a úhynu. K tlumení bolesti spojené s distenzí širokého vazu lze podávat analgetika, jako je flunixin meglumin (0,5 až 1,0 mg/kg intravenózně) a butorfanol tartrát (0,02 až 0,04 mg/kg intravenózně). Proti šoku mohou být podány kortikosteroidy. Ruptura širokého vazu s intraabdominálním krvácením obvykle vede k rychlé extravazaci a smrti. Intraabdominální krvácení lze potvrdit abdominocentézou.

Některé klisny s prokázaným intraabdominálním krvácením přežily po léčbě hemoragického šoku. U klisny by měl být vyhodnocen stav krevního oběhu, aby se určilo, zda je nutná transfuze plné krve nebo expanzivní léčba plazmou. Změny laboratorních parametrů (např. objem balených buněk < 15 %, koncentrace hemoglobinu < 5 mg/dl a koncentrace plazmatických bílkovin < 4 mg/dl) svědčí o výrazné ztrátě krve a nedostatečné schopnosti přenášet kyslík. Pokud jsou tyto změny pozorovány, měla by být zvážena transfuze. Klinický lékař by měl mít na paměti, že při výrazné ztrátě plného množství krve laboratorní hodnoty podporující potřebu transfuze často zaostávají za klinickými příznaky hypovolemické ztráty krve. Proto pokud jsou přítomny klinické příznaky hypovolemické ztráty krve (např. tachykardie, slabý puls, bledé sliznice, slabost a deprese), měla by být transfuze plné krve důrazně zvážena. Pokyny pro odběr krve od vhodného dárce a pro podání krve postižené klisně jsou popsány v učebnicích.

Při léčbě ruptury děložní nebo děložně-ovariální tepny u klisen se doporučuje podání naloxon-hydrochloridu. Během hemoragického šoku se mohou uvolňovat endogenní opioidy a naloxon, antagonista narkotik, by měl blokovat jejich účinky. Zdůvodnění této teorie vychází ze zjištění, že podání naloxonu oslabilo některé kardiovaskulární reakce spojené s experimentálně vyvolaným šokem u koní. Proto byl navržen potenciální terapeutický význam naloxonu pro léčbu šoku. Naloxon zřejmě antagonizuje účinky endogenních opioidů mobilizovaných bolestí nebo stresem a podílí se na regulaci krevního tlaku centrálním nervovým systémem. Naloxon (8 až 20 mg) se podává intravenózně klisně, která již byla umístěna do zatemněné, klidné stáje. Není známo, zda je tato léčba lepší než pouhé umístění klisny do stejného typu klidného prostředí, ať už s podáním jiných léků, nebo bez něj.

Antifibrinolytický lék, kyselina aminokaproová, se také používá ke kontrole krvácení (např. při prasklých děložních tepnách nebo v místech řezu při císařském řezu). Tento lék inhibuje faktory, které podporují lýzu sraženin, a tím snižuje sekundární krvácení.

Obecně nedoporučujeme oddělit hříbě od klisny, pokud to není nutné k ochraně hříběte před neúmyslným poraněním kolikující klisnou. Pokud je odloučení hříběte od matky nezbytné, měla by být přijata opatření, která zajistí uspokojení potřeb hříběte v oblasti výživy a pasivní imunity.

Hematomy, které zůstávají uzavřeny v širokém vazivu, postupně regredují během několika týdnů. Některé hematomy mohou zůstat hmatné jako pevné zvětšení dělohy po několik měsíců nebo příležitostně i déle. Takové děložní hematomy mohou být zjištěny per rectum při předporodním vyšetření klisen, u kterých nebylo podezření na poporodní problémy. Ultrazvukově se konsolidující hematom jeví více echolucentní než zbytek dělohy, s echodenzitami rozptýlenými po celé sraženině (obrázky 10-11 a 10-12). Hematom se stává palpačně pevnějším a postupně echodenznějším, jak se organizuje fibrózní tkáň. Pokud je hematom mimořádně velký, může ukládání rozsáhlé jizevnaté tkáně kolem reprodukčních cest ukončit reprodukční kariéru klisny.

Někteří badatelé předpokládají zvýšenou pravděpodobnost recidivy cévní ruptury s fatálním krvácením při následném porodu. Řada praktických lékařů z velkých chovů však uvádí, že postižené klisny jsou po odeznění hematomů obvykle plodné a postižené klisny, které jsou znovu připuštěny, obvykle rodí další hříbata bez recidivy krvácení.