Vyšetření pohlavních orgánů

Pokud navštívíte lékaře s příznaky naznačujícími pohlavně přenosnou chorobu, lékař vás pravděpodobně požádá o vyšetření pohlavních orgánů. Takové vyšetření pomůže lékaři lépe porozumět příznakům, které pociťujete, a shromáždit důkazy potřebné k tomu, aby se jako příčina vašich potíží ukázala jedna nemoc na úkor jiné.

Genitální vyšetření se liší u mužů a u žen. Každý typ vyšetření pohlavních orgánů je podrobně popsán níže.

Vyšetření pohlavních orgánů u žen

U žen zahrnuje vyšetření pohlavních orgánů vyšetření pánve. Pánevní vyšetření umožňuje lékaři nebo poskytovateli zdravotní péče zkontrolovat vnitřní a vnější reprodukční orgány, zda nevykazují známky onemocnění. U žen mezi reprodukční orgány patří vulva (vnější strana pochvy), pochva, děložní čípek, děloha, vejcovody a vaječníky. Vyšetřují se také různé lymfatické uzliny v oblasti třísel. Pánevní vyšetření je často doprovázeno stěrem z děložního čípku, kdy je odebrán vzorek buněk z děložního čípku k vyšetření.

Z pochopitelných důvodů by si ženy měly naplánovat pánevní vyšetření tak, aby proběhlo ve dnech, kdy nemají menstruaci, kdy vyšetření není naléhavé. Pokud se však objeví znepokojivé příznaky, jako je abnormální výtok nebo pálení při močení, mělo by být pánevní vyšetření naplánováno co nejdříve bez ohledu na to, v jaké fázi cyklu se žena nachází.

Správné pánevní vyšetření vyžaduje přípravu. Ženy by se neměly 24 hodin před plánovaným vyšetřením sprchovat, používat tampony nebo vaginální spreje či pudry, ani si nic zavádět do pochvy (včetně penisu nebo jiného sexuálního předmětu!).

Při zahájení vyšetření by ženy měly svému lékaři sdělit všechny své příznaky a měly by být schopny uvést první den své poslední menstruace i její délku. Ženy by také měly nahlásit, zda se domnívají, že mohou být těhotné, zda používají nějakou antikoncepci (a jakou) a zda se jedná o jejich první pánevní vyšetření.

Poté, co se žena svlékne od pasu dolů a je zahalena prostěradlem/županem, začíná pánevní vyšetření tím, že si zdravotník prohlédne genitálie na vnější straně těla. Poté se do pochvy zavede spekulum (nástroj, který vypadá trochu jako kachní zobák) a následně se roztáhne tak, aby se rozšířil otvor pochvy. Lékař vybere spekulum vhodné velikosti pro vyšetřovanou osobu. Spekulum může být při zavádění studené a při jeho rozšiřování se dostaví pocit tlaku. Je užitečné zhluboka dýchat a uvolnit pánevní svaly, aby se zmírnilo nepohodlí, které rozpínání zrcátka způsobuje. Spekulum může být nepříjemné, ale nemělo by bolet.

Při rozšiřování spekula lékař zkoumá stěny pochvy a hledá onemocnění. Dále lékař umístí spekulum a vyšetří děložní čípek a hledá abnormality. Pomocí malého kartáčku budou odebrány buňky z děložního čípku (jedná se o „stěr z děložního čípku“). Lékař může také použít velké vatové tampony k odběru vzorků pro pozdější testování pohlavně přenosných chorob (na chlamydie, kapavku a příbuzné choroby). Tato první část pánevního vyšetření končí tím, že lékař sbalí a poté odstraní spekulum.

Po vyšetření spekuliem lékař provede „bimanuální“ vyšetření, což znamená, že k vyšetření vnitřních pohlavních orgánů použije ruce. Při bimanuálním vyšetření má vyšetřující ruce v rukavicích a může na nich mít lubrikační gel, který způsobuje pocit chladu. Lékař vloží část jedné ruky do pochvy, zatímco druhou ruku položí na horní část žaludku. Prohmatá vnitřní orgány a ujistí se, že mají správnou velikost a tvar.

Po bimanuálním vyšetření může následovat „rektovaginální“ vyšetření. Během rektovaginálního vyšetření, při kterém lékař vloží prsty jak do pochvy, tak do konečníku/rekta, lékař vyšetří vnitřní prostor mezi konečníkem a pochvou a ujistí se, že je tato tkáň zdravá a bez abnormalit.

Pokud je vyšetřované ženě více než 50 let, může lékař doporučit vyšetření její stolice na přítomnost krve.

Celé pánevní vyšetření je obvykle hotové během 10 minut. Vyšetření je rychlejší a snazší, pokud pacientka zhluboka dýchá, je schopna uvolnit pánevní a hýžďové svaly a nedělá prudké pohyby. Ačkoli vizuální nálezy může lékař pacientce sdělit okamžitě, zpracování a interpretace odebraných vzorků tekutin nebo tkání vyžadujících vyšetření může trvat několik dní.

Vyšetření mužských pohlavních orgánů

Při vyšetření mužských pohlavních orgánů lékař provede vizuální a manuální vyšetření mužských pohlavních orgánů, které zahrnuje penis, varlata, nadvarlata, semenný provazec a chámovody (poslední tři jmenované jsou trubice spojující různé části mužské reprodukční soustavy). V případě indikace lékař vyšetří také konečník/anální oblast a prostatu.

Je důležité, aby pacienti mužského pohlaví informovali svého lékaře o jakýchkoli znepokojivých vředech či bolácích, výtoku, bolesti nebo jiných příznacích, které mohou pociťovat, ještě před samotným vyšetřením, aby lékař věděl, na co se má během vyšetření zaměřit.

Před vyšetřením bude pacient požádán, aby si svlékl oděv od vývodu dolů (pro soukromí dostane prostěradlo nebo župan). Lékař poté vyšetří pohlavní orgány, přičemž zkoumá kůži, zda na ní nejsou nějaké abnormality, varlata, zda jsou symetrická (zda mají stejnou velikost a tvar), a penis, zda nemá zvláštní výtok. Dále lékař prohmatá (palpituje) varlata a provazce spojující varlata s tělem, aby se ujistil, že mají správný tvar a velikost.

V závislosti na tom, jaké jsou přítomné problémy, může lékař provést další vyšetření. Lékař může například zavést malý tampon do močové trubice (otvor na špičce penisu), aby odebral vzorek tekutin, které se v ní nacházejí, na pohlavně přenosné choroby. Toto zavedení tamponu štípe a může způsobit bolestivost při močení po několik následujících dní. Lékař může také prohmatat svaly v oblasti třísel a hledat kýly (ke kterým dochází, když se část střev prostrčí otvorem ve svalech v oblasti třísel a žaludku).

Pokud je to vhodné, může být provedeno rektální vyšetření. Lékař zavede jeden nebo dva prsty v rukavicích a namazané do konečníku pacienta, aby vyšetřil tkáně, které se tam nacházejí, zda nejsou abnormální. Lékař může také ručně vyšetřit prostatu (která je přístupná z konečníku) na abnormální hrbolky a celkové zvětšení. Zvětšená prostata může ukazovat na rakovinu prostaty, ale existují i nezhoubné (nenádorové) příčiny (např. nezhoubná hypertrofie prostaty). Jiné stavy, například prostatitida, způsobují, že prostata je na dotek bolestivá.

Proces vyšetření může být pro některé muže nepříjemný a někdy i fyzicky nepříjemný. V žádném případě by však vyšetření nemělo být zvlášť bolestivé. Muž může zhluboka dýchat, aby se mu situace zlepšila.

Přestože je lékař schopen sdělit své dojmy ihned po skončení vyšetření, případné vzorky tkáně nebo tekutiny budou pravděpodobně vyžadovat laboratorní analýzu a výsledky mohou být k dispozici až za několik dní.

Vyšetření je možné provést pouze v případě, že je muž v pořádku.