Vytržení
Vytržení je v křesťanství eschatologická (týkající se posledních věcí a konce světa) víra, že živí i mrtví věřící vystoupí do nebe, aby se setkali s Ježíšem Kristem při druhém příchodu (paruzie).
Víra ve vytržení vznikla z očekávání, že se Ježíš vrátí, aby vykoupil všechny členy církve. Pojem vytržení se však nikde v Novém zákoně nevyskytuje. Apoštol Pavel ve svém Prvním listu Tesalonickým napsal, že Pán sestoupí z nebe a že vzkříšení „mrtvých v Kristu“ bude předcházet troubení (4,16). Poté „my, kteří jsme ještě naživu a zůstali jsme, budeme uchváceni“ (latinsky rapio, což je standardní překlad Pavlova koinéského originálu) „spolu s nimi v oblacích vstříc Pánu v povětří“ (4,17). Synoptická evangelia (Marek, Matouš a Lukáš) zmiňují Ježíšův návrat z nebe na zem; např, Evangelium podle Marka cituje Ježíše, který předpovídá „‚příchod v oblacích‘ s velikou mocí a slávou“ (13,26).
Víra v uchvácení je často spojována s vírou v doslovný příchod tisíciletí, tisícileté vlády Ježíše Krista po jeho návratu, jak je zmíněno ve 20. kapitole Zjevení Janovo (známé také jako Kniha zjevení), ačkoli existují i amileniální výklady víry, které tuto představu odmítají. Existuje také rozdělení na předtribulacionisty, kteří věří, že k vytržení dojde před obdobím soužení na zemi zmíněným v Danielovi (12,1) a Matoušovi (24,21) a předcházejícím konci, a na posttribulacionisty, kteří věří, že k němu dojde po tomto období. A konečně určitý vliv na tuto víru měl i dispenzacionalismus, tedy představa, že Bůh pravidelně uzavírá novou smlouvu se svým lidem, a to do té míry, že někteří věřící v Rapture se považují za dispenzacionalisty.
Společně s Pavlovými listy a Zjevením Janovým si apokalyptická literatura a milenialistické myšlení dlouho udržovaly vliv na křesťanskou představivost, i když byly různě interpretovány nebo – v případě milenialismu – dokonce odmítány některými významnými osobnostmi dějin křesťanské teologie. Hnutí zvané futurismus, které v 16. století vyložil jezuita Francisco Ribera, zdůrazňovalo budoucí naplnění proroctví o konci světa, jak je zmíněno v Písmu, a to jak nástupem Antikrista, tak návratem Krista. Další historickou událostí, jejíž myšlenky mohly mít určitý vliv na pozdější vývoj této myšlenky, bylo založení kolonie v Massachusettském zálivu puritány, kteří se snažili vybudovat „město na kopci“ v očekávání druhého příchodu. Evangelikální zápal Velkého probuzení (počátek 18. století) a Druhého velkého probuzení (konec 18. až počátek 19. století) ve Spojených státech široce propagoval myšlenky o miléniu, o nové dispensaci a o bezprostředním Kristově příchodu. Nejznámějším z těchto myslitelů byl William Miller, jehož předpověď, že druhý příchod nastane v roce 1843, inspirovala pozdější vznik adventistických církví.
Myšlenka o vytržení přetrvávala po zbytek 19. století a po celé 20. století a získala si oblibu mezi některými evangelikálními a fundamentalistickými křesťany i mezi některými dalšími křesťanskými a dokonce i nekřesťanskými novými náboženskými hnutími. Během studené války mezi Spojenými státy a Sovětským svazem, zejména s rostoucí hrozbou jaderné války, získala proroctví o vytržení na aktuálnosti. Koncem 20. a počátkem 21. století se tato myšlenka dostala do popředí zájmu populární kultury, částečně díky milenialistickému nadšení, které se objevilo s blížícím se rokem 2000. Takzvané „Chick Pamphlets“ (ilustrované traktáty, jejichž autorem byl evangelista Jack Chick) a románová a filmová série Left Behind (1995-2007) byly dvěma příklady tohoto fenoménu. Mezitím se rozšířila proroctví o konci světa, která propagovala konkrétní datum vytržení – především dvě data v roce 2011, která předpověděl americký evangelista Harold Camping.