Vztahy mezi rasami

Robert E. Park z Chicagské univerzity zavedl termín „cyklus rasových vztahů“, který podle něj představuje univerzální vzorec vznikající při kontaktu ras. Tento cyklus měl být řízen subjektivními postoji, které příslušníci ras pociťují vůči jiným rasám. Park se domníval, že rasové vztahy jsou zpočátku nepřátelské, ale časem rozmrznou.

Kroky Parkova cyklu byly kontakt, konkurence, přizpůsobení a asimilace. Park neprováděl studie napříč etnickými skupinami, aby si ověřil, že se jeho cyklus blíží skutečnosti. Jeho studenti však ověřovali jeho myšlenky studiem komunit čínského a japonského původu žijících ve Spojených státech a zjistili, že v rozporu s Parkovou teorií nevedlo přijetí bílé kultury k přijetí bílými Američany. Park svou teorii i přes neúspěchy při jejím ověřování nezavrhl.

V roce 1919 podnítili bílí obyvatelé Chicaga masové vraždění černošských obyvatel, což byla událost známá jako chicagské rasové nepokoje v roce 1919. Po této násilné události zřídily městské úřady Chicagskou komisi pro rasové vztahy. Ta byla složena výhradně z mužů, šesti Afroameričanů a šesti Evropanů.

Sociolog Everett Hughes vydal sbírku Parkových článků v roce 1950, sedm let po Parkově smrti. Počátky hnutí za občanská práva v 50. letech 20. století vyvolaly zájem o studium rasové problematiky a Parkovo dílo se stalo základním textem vznikajícího oboru nazvaného „vztahy mezi rasami“. Afroameričtí vědci měli v tomto oboru pouze symbolické zastoupení.

Protože si obor rasových vztahů představoval stálý pokrok, nedokázal předvídat radikální zvraty hnutí za občanská práva v 60. letech. Everett Hughes přednesl na půdě Americké sociologické asociace (jejímž byl prezidentem) projev s názvem Race Relations and the Sociological Imagination, v němž Hughes selhání předpovědí přiznal: „Proč sociální vědci – a zejména sociologové – nepředvídali explozi kolektivních akcí černošských Američanů směřujících k okamžité plné integraci do americké společnosti?“

Kernerova zpráva, kterou v roce 1967 zadala americká vláda, aby prozkoumala příčiny rasových nepokojů v 60. letech, uvádí, že nepokoje ve Watts v roce 1965 „šokovaly všechny, kdo byli přesvědčeni, že se rasové vztahy na Severu zlepšují“. Zpráva objasnila, že hlavní příčinou nepokojů byl bělošský rasismus, a doporučila opatření k vytváření pracovních míst a reformu policie. Prezident Lyndon B. Johnson doporučení zprávy zavrhl.

V 70. letech 20. století se někteří sociologové snažili nahradit pojem rasových vztahů studiem rasového útlaku. Například kniha Boba Blaunera Racial Oppression in America z roku 1972 zpochybnila paradigma rasových vztahů.