Washington Capitals
První roky (1974-1982)Upravit
Společně s týmem Kansas City Scouts se Capitals připojili k NHL jako rozšiřující tým pro sezónu 1974-75 (ačkoli město Washington získalo licenci 8. července 1972). Majitelem týmu byl Abe Pollin (rovněž majitel týmu Washington Bullets/Wizards v Národní basketbalové asociaci). Pollin nechal postavit Capital Centre na předměstí Landoveru ve státě Maryland, kde sídlil jak tým Bullets (který dříve hrál v Baltimoru), tak tým Capitals. Jeho prvním počinem v roli majitele bylo najmutí člena Síně slávy Milta Schmidta na pozici generálního manažera.
S 30 týmy NHL a World Hockey Association (WHA) bylo k dispozici jen málo talentů. Capitals měli málo hráčů s profesionálními zkušenostmi a byli v nevýhodě proti týmům s dlouholetou tradicí, které byly zásobeny zkušenými hráči. Stejně jako další tři týmy, které vstoupily do ligy během éry WHA – Scouts (později Colorado Rockies a nyní New Jersey Devils), Atlanta Flames (nyní hrající v Calgary) a New York Islanders – Capitals nezohledňovali ve svých plánech přežití konkurenční ligy.
Úvodní sezóna Capitals byla příšerná i na poměry expanze. Skončili s daleko nejhorší bilancí v lize 8-67-5; jejich 21 bodů bylo o polovinu méně než u jejich rozšiřovacích bratrů, skautů. Osm vítězství je nejméně z týmů NHL, které odehrály alespoň 70 zápasů, a procento vítězství 0,131 je stále nejhorší v historii NHL. Stanovili také rekordy v počtu venkovních porážek (39 ze 40), v počtu po sobě jdoucích venkovních porážek (37) a v počtu po sobě jdoucích proher (17). Hlavní trenér Jim Anderson prohlásil: „Raději bych zjistil, že mě manželka podvádí, než abych pořád takhle prohrával. Alespoň bych mohl své ženě říct, aby toho nechala.“ Na konci sezóny musel trenérské otěže převzít sám Schmidt.
V sezóně 1975-76 Washington nevyhrál 25 zápasů v řadě a inkasoval 394 gólů na cestě k další hrozivé bilanci: 11-59-10 (32 bodů). V polovině sezóny byl Schmidt nahrazen na pozici generálního manažera Maxem McNabem a na postu hlavního trenéra Tomem McViem. Po zbytek sedmdesátých a začátek osmdesátých let Capitals střídavě prožívali hrozné sezóny a končili jen pár bodů od play-off o Stanley Cup; například v letech 1980 a 1981 byli v play-off až do posledního dne sezóny. Jediným světlým bodem v těchto letech marnosti bylo, že mnoho McNabových draftových výběrů (např. Rick Green, Ryan Walter, Mike Gartner, Bengt Gustafsson, Gaetan Duchesne a Bobby Carpenter) ovlivnilo tým na dlouhá léta dopředu, ať už jako důležití členové soupisky, nebo jako klíčové součástky při velkých výměnách.
Pollin vydržel v Capitals po celou první dekádu, i když většinou byli sotva konkurenceschopní. To bylo v kontrastu se skauty; ti byli nuceni se přestěhovat do Denveru již po dvou letech, protože jejich původní majitelé neměli prostředky ani trpělivost, aby vydrželi boje rozšiřujícího se týmu. V létě 1982 se však již vážně hovořilo o stěhování týmu z hlavního města USA a rozběhla se kampaň „Zachraňte Caps“. Poté došlo ke dvěma významným událostem, které klub oživily.
Éra Davida Poileho (1982-1997)Edit
Nejprve tým najal Davida Poileho jako generálního manažera. Zadruhé, jako svůj první krok uskutečnil Poile 9. září 1982 jednu z největších výměn v historii klubu, když vyměnil dlouholeté stálice Ryana Waltera a Ricka Greena do Montrealu Canadiens za Roda Langwaye (jen o několik týdnů později byl jmenován kapitánem), Briana Engbloma, Douga Jarvise a Craiga Laughlina. Díky Langwayově pevné obraně se výrazně snížil počet inkasovaných gólů na zápas a výbušný útok podpořili Dennis Maruk, Mike Gartner a Bobby Carpenter. Dalším významným krokem byl draft obránce Scotta Stevense během draftu v roce 1982 (výběr provedl dočasný generální manažer Roger Crozier ještě před nástupem Poileho). Výsledkem byl 29bodový skok, třetí místo v silné Patrickově divizi a první účast týmu v play-off v roce 1983. Přestože je vyřadil trojnásobný obhájce (a pozdější vítěz) Stanley Cupu New York Islanders (tři zápasy k jednomu), dramatický obrat Caps ukončil veškeré řeči o odchodu klubu z Washingtonu.
Čtrnáct po sobě jdoucích účastí v play-off (1983-1996)Edit
Capitals se dostali do play-off v každém z následujících 14 let v řadě, přičemž se stali známými tím, že začínali pomalu a pak v lednu a únoru zahořeli. Úspěchy v základní části se však nepřenesly do play-off. Navzdory nepřetržitému pochodu hvězd jako Gartner, Carpenter, Langway, Gustafsson, Stevens, Mike Ridley, Dave Christian, Dino Ciccarelli, Larry Murphy a Kevin Hatcher vypadl Washington sedm let po sobě buď v prvním, nebo druhém kole. Například v sezóně 1985-86 skončili Caps poprvé v historii klubu se 107 body a vyhráli 50 zápasů, což stačilo na třetí nejlepší výsledek v NHL. V prvním kole porazili Islanders, ale ve druhém kole byli vyřazeni New York Rangers.
Sezóna 1986-87 přinesla ještě větší zklamání – prohru s Islanders v semifinále Patrickovy divize. Tuto sérii uzavřel klasický zápas Easter Epic, který skončil o Velikonoční neděli 1987 v 1:56 ráno. Capitals po většinu zápasu zcela dominovali, přestříleli Islanders 75:52, ale prohráli v prodloužení, když brankáře Boba Masona překonal Pat LaFontaine střelou od modré čáry. V roce 1989 byli Gartner a Murphy vyměněni do Minnesoty North Stars za Ciccarelliho a obránce Boba Rouse. Brankáři však opět selhali a Philadelphia Flyers je vyřadila v prvním kole. V roce 1990 se Capitals konečně dostali do finále Waleské konference, ale vypadli ve čtyřech zápasech s prvním Bostonem Bruins.
V letech 1991 až 1996 Capitals prohráli v prvním nebo druhém kole play-off. V roce 1991 vyřadili v prvním kole Rangers, ale ve druhém kole prohráli s Pittsburgh Penguins. V letech 1992 a 1993 prohráli v prvním kole s Penguins, respektive s Islanders. V roce 1994 vyhráli sérii prvního kola proti Penguins, ale ve druhém kole prohráli s Rangers. V letech 1995 a 1996 prohráli v obou případech v prvním kole s Penguins. V roce 1997 v play-off chyběli, ale o rok později byli blízko zisku prvního Stanley Cupu.
Éra George McPheeho (1997-2014)Upravit
První účast ve finále Stanley Cupu (1998)Upravit
V roce 1998, kdy Caps otevřeli MCI Center, vedl tým Peter Bondra s 52 góly, veteráni Dale Hunter, Joe Juneau a Adam Oates se vrátili do staré formy a Olaf Kolzig měl solidní .920 procentní úspěšnost zákroků, když se Caps dostali přes Boston Bruins, Ottawu Senators a Buffalo Sabres (poslední jmenovaný tým vyhrál v dramatickém prodloužení šestého zápasu gólem Joea Juneaua) na cestě do prvního finále Stanley Cupu. Capitals vyhráli šest zápasů v prodloužení, po třech v sériích proti Bruins a Sabres. Tým však nestačil na obhájce titulu, Detroit Red Wings, kteří zvítězili ve čtyřech zápasech. V téže sezóně zaznamenali Oates, Phil Housley a Hunter svůj 1000. bod v kariéře, což je jediný případ v historii NHL, kdy v jednom týmu dosáhli stejného milníku tři hráči v jedné sezóně.
Zklamání a přestavba (1998-2004)Edit
Po mistrovském titulu v roce 1998 zakončili Capitals sezónu 1998-99 s bilancí 31-45-6 a nepostoupili do play-off. Během sezóny byl tým prodán skupině vedené ředitelem společnosti AOL Tedem Leonsisem. V letech 2000 a 2001 Capitals získali titul v Jihovýchodní divizi, ale v obou letech prohráli v prvním kole play-off s Penguins. Po sezóně 2000/01 požadoval Adam Oates výměnu, ale vedení ho odmítlo a zbavilo ho kapitánství.
V létě 2001 získali Capitals pětinásobného držitele Art Ross Trophy Jaromíra Jágra, a to výměnou tří mladých nadějí do Pittsburghu Penguins. Jágr podepsal vůbec největší smlouvu v historii NHL – 77 milionů dolarů na sedm let s průměrným platem 11 milionů dolarů ročně (přes 134 000 dolarů za zápas) s opcí na osmý rok. Po výměně Adama Oatese do Philadelphie Flyers se však Capitals nepodařilo obhájit divizní titul a v roce 2002 navzdory vítězné bilanci nepostoupili do play-off. Přesto sezóna 2001/02 znamenala nejvyšší návštěvnost v historii klubu, když přilákala 710 990 fanoušků a 17 341 na zápas.
Před sezónou 2002/03 provedli Caps další změny v kádru, mimo jiné podepsali jako volného hráče vysoce ceněného Roberta Langa, Jágrova spoluhráče z Pittsburghu. V roce 2003 se Washington vrátil do play-off, ale opět zklamal své fanoušky, když prohrál v šesti zápasech s týmem Tampa Bay Lightning poté, co v sérii prvního kola vedl o dva zápasy. Série je dobře zapamatovatelná díky šestému zápasu v tehdejším MCI Center, který se hrál ve třech prodlouženích. V té době to byl nejdelší zápas v historii budovy a nakonec ho Tampa Bay rozhodla gólem v přesilovce.
V sezóně 2003-04 se Caps zbavili velké části svých drahých talentů – nešlo jen o snižování nákladů, ale také o přiznání, že jejich snaha vybudovat soupeře pomocí drahých veteránských talentů selhala. Jágr během svého působení v Capitals nikdy nenaplnil očekávání, nedokázal se dostat mezi nejlepší střelce ligy ani do All-Star týmu po sezóně. Caps se pokusili Jágra vyměnit, ale protože do konce platnosti stávající kolektivní smlouvy NHL (CBA) zbýval už jen jeden rok, málokterý tým byl ochoten riskovat 11 milionů dolarů za nevýkonného hráče. V roce 2004 byl Jágr nakonec poslán do New York Rangers výměnou za Ansona Cartera a dohodu, že Washington bude platit přibližně 4 miliony dolarů ročně z Jágrova platu, přičemž sám Jágr souhlasil s odložením (s úroky) 1 milionu dolarů ročně po zbytek své smlouvy, aby se výměna mohla uskutečnit. Následoval rychlý odchod Petera Bondry do Ottawy Senators. Nedlouho poté byl Robert Lang poslán do Detroitu Red Wings, stejně jako Sergej Gončar do Bostonu Bruins. Výměna Langa znamenala poprvé v historii NHL výměnu nejlepšího střelce ligy uprostřed sezóny. Capitals skončili ročník s bilancí 23-46-10-3, což je spolu s Chicagem Blackhawks druhý nejhorší výsledek.
V draftu 2004 vyhráli Capitals draftovou loterii, postoupili před Pittsburgh Penguins, kteří měli nejhorší bilanci v NHL, a vybrali si jako prvního hráče Alexandra Ovečkina. Během pracovněprávního sporu v NHL v sezóně 2004-05, který stál NHL celou sezónu, zůstal Ovečkin v Rusku a hrál za Dynamo Moskva. Několik dalších hráčů Capitals odehrálo část nebo celou ztracenou sezónu v Evropě: Olaf Kolzig, Brendan Witt, Jeff Halpern a Alexander Semin. Mimo sezónu 2005 se Capitals zaměřili na to, aby se D.C.rodáka z oblasti D.C. Halperna kapitánem týmu, podepsali smlouvy s Andrewem Casselsem, Benem Clymerem, Mathieu Bironem a Jamiem Hewardem a výměnou získali Chrise Clarka a Jeffa Friesena.
Příchod Ovečkina, budování soupeře (2005-2008)Edit
Sezónu 2005-06 zakončili Capitals opět v suterénu Jihovýchodní divize, s bilancí 29-41-12 získali o 12 bodů více než v sezóně 2003-04, což znamenalo 27. místo z 30 týmů NHL. Tým však hrál těsně v každém utkání, odehrál 42 zápasů o jeden gól, ačkoli dvě třetiny z nich prohrál. Ovečkinova nováčkovská sezóna předčila očekávání, neboť vedl všechny nováčky NHL v sezóně 2005-06 v počtu gólů, bodů, přesilovek a střel. V celkovém bodování NHL skončil na třetím místě, v počtu gólů byl třetí a jeho 425 střel nejenže vedlo ligu, ale také stanovilo nováčkovský rekord NHL a bylo čtvrtým nejvyšším počtem střel v historii NHL. Ovečkinův nováčkovský bodový zisk byl druhý nejlepší v historii Capitals a jeho počet gólů se vyrovnal třetímu místu v historii klubu. Ovečkin získal Calder Memorial Trophy, když porazil centra Pittsburghu Sidneyho Crosbyho a obránce Calgary Flames Diona Phaneufa.
Mnoho dlouholetých hráčů Capitals zažilo kariérní roky: Dainius Zubrus nasbíral 57 bodů, Halpern měl nejlepší 33 asistencí v kariéře, Matt Pettinger předvedl nejlepší výkon kariéry s 20 góly a 38 body a sedm dalších hráčů relativně mladého týmu poprvé překročilo hranici 20 bodů. Dva významné mezníky zaznamenali také Capitals, neboť nejdéle sloužící hráč týmu Olaf Kolzig odchytal svůj 250. zápas v brance a Andrew Cassels se stal 204. hráčem, který odehrál 1000 zápasů, ačkoli svou sezónu ve Washingtonu nedokončil. Významným prvenstvím bylo, že rodák z okolí Washingtonu Jeff Halpern byl jmenován kapitánem svých rodných Capitals. Při uzávěrce přestupů v NHL 8. března 2006 byl Brendan Witt vyměněn do týmu Nashville Predators.
Po sezóně 2006 odešel Halpern z Capitals do týmu Dallas Stars; novým kapitánem Capitals se následně stal Chris Clark. Richard Zedník se v sezóně 2006-07 vrátil do Capitals po neúspěšné sezóně 2005-06 s 16 góly a 14 asistencemi v dresu Montrealu Canadiens, ale později byl po neúspěšné a zraněními poznamenané sezóně vyměněn při uzávěrce výměn do New York Islanders. Caps také podepsali smlouvu s bývalým exekutorem Philadelphie Flyers Donaldem Brashearem. Navzdory těmto transakcím však Capitals skončili v sezóně 2006-07 se stejným počtem bodů (70) jako v předchozím ročníku, i když vyhráli o jeden zápas méně. Ovečkin byl jediným zástupcem Capitals v letošním Utkání hvězd a ve Washingtonu se prosadil také Alexander Semin, který ve své teprve druhé sezóně v NHL nastřílel 38 gólů.
Capitals podepsali tříletou vstupní smlouvu se švédským fenoménem Nicklasem Backstromem, čtvrtým hráčem draftu 2006. Tříletou vstupní smlouvu podepsali také s devatenáctiletým Semjonem Varlamovem. Poté doplnili potřeby v obraně podpisem smlouvy s obráncem Tomem Potim, který se pohybuje s pukem, na pravém křídle podpisem smlouvy s Viktorem Kozlovem a v centru podpisem smlouvy s tvůrcem hry Michaelem Nylanderem. Výsledkem těchto podpisů byla mnohem větší naděje pro sezónu 2007-08 a hráči vyhlíželi play-off.
Po zahájení sezóny 6-14-1 vyhodili Capitals na Den díkůvzdání 2007 hlavního trenéra Glena Hanlona a nahradili ho trenérem Hershey Bears Brucem Boudreauem. Dne 10. ledna 2008 podepsali Capitals s Ovečkinem rekordní prodloužení smlouvy na 124 milionů dolarů na 13 let, což byla po patnáctileté smlouvě brankáře New York Islanders Ricka DiPietra druhá nejdelší smlouva v NHL. Navzdory mladé obraně Capitals a zraněním klíčových hráčů, jako jsou Michael Nylander a Brian Pothier, se Boudreauovi podařil pozoruhodný obrat. Díky klíčovým akvizicím v době uzávěrky přestupů (Matt Cooke, Sergej Fjodorov a Cristobal Huet), Ovečkinovým 65 gólům v NHL a 18 gólům Mikea Greena v lize obránců získali Capitals poprvé od sezóny 2000/01 titul v Jihovýchodní divizi a v posledním zápase sezóny předstihli Carolinu Hurricanes v boji o titul. Pozoruhodná jízda Washingtonu na konci sezóny zahrnovala vítězství v 11 z posledních 12 zápasů základní části. Capitals se stali prvním týmem v historii NHL, který se dostal do play-off poté, co byl v polovině sezóny na 14. nebo nižším místě v tabulce své konference. Pro play-off si Capitals v prvním kole vylosovali Philadelphii Flyers a dokázali si vynutit sedmý zápas poté, co v sérii prohrávali tři zápasy v řadě. Nakonec však Flyers podlehli 3:2 v prodloužení. Po skončení sezóny bylo Boudreauovo úsilí odměněno dlouhodobým prodloužením smlouvy.
Návrat do play-off a první Prezidentská trofej (2008-2014)Edit
Po skončení sezóny ocenění pro tým nadále rostla. Ovečkin získal Art Ross Trophy, Maurice „Rocket“ Richard Trophy, Hart Memorial Trophy a Lester B. Pearson Award a stal se prvním hráčem v historii NHL, který získal všechna čtyři ocenění v jedné sezóně. Stal se také prvním hráčem, který získal cenu MVP v jakémkoli významném sportu v oblasti Washingtonu od roku 1983, kdy Joe Theismann získal cenu MVP Národní fotbalové ligy (NFL). Kromě toho byl Ovečkin také jmenován prvním hvězdným týmem NHL a stal se prvním hráčem od roku 1953, který byl takto jmenován v každém ze svých prvních tří ročníků v NHL. Nicklas Backstrom byl finalistou Calderovy trofeje, ale skončil druhý za Patrickem Kanem z Chicaga Blackhawks, ačkoli Backstrom byl přesto vybrán do All-Star týmu nováčků. Kromě ocenění pro hráče získal hlavní trenér Bruce Boudreau cenu Jacka Adamse pro nejlepšího trenéra NHL. Ovečkin a Mike Green byli jmenováni do Sporting News All-Star Teamu, přičemž Ovečkin se stal Sporting News Hráčem roku.
Sezóna 2008-09 byla ve znamení hry Mikea Greena (který byl třetím ze tří prvních výběrů Capitals v roce Ovečkinova draftu) a Ovečkina. Green vedl všechny obránce NHL v počtu gólů a bodů a zároveň vytvořil rekord v nejdelší gólové sérii obránce v řadě, která trvala osm zápasů. Ovečkin získal svou druhou Hart Trophy, druhou Lester B. Pearson Award a druhou Maurice „Rocket“ Richard Trophy. Capitals zakončili základní část s bilancí 50-24-8 a týmovým rekordem 108 bodů a podruhé za sebou získali titul šampiona Jihovýchodní divize. V prvním kole play-off 2009 pak porazili New York Rangers ve čtyřech zápasech proti třem a překonali tak nepříznivý stav 3:1. V semifinále Východní konference pak Capitals v sedmi zápasech podlehli pozdějším vítězům Stanley Cupu, Pittsburgh Penguins.
Capitals zakončili základní část sezóny 2009/10 na prvním místě v NHL se 121 body, čímž získali Prezidentskou trofej. Ovečkin vedl tým v počtu bodů se 109 a skončil jako třetí nejlepší střelec, přestože odehrál o devět zápasů méně než lídři ligy. Backstrom skončil se 101 body na čtvrtém místě v NHL. Mike Green opět vedl všechny obránce v počtu bodů, když skončil se 76 body. Capitals také ovládli kategorii plus/minus, když skončili s pěti hráči v nejlepší šestce v lize. Přestože Washington prožil nejlepší základní část, byl v prvním kole play-off poražen osmým Montrealem Canadiens.
V sezóně 2010/11 se Capitals se 107 body stali znovu vítězi Jihovýchodní divize a nejlepším týmem Východní konference. Vrcholem sezóny byla jejich účast v NHL Winter Classic 2011, kde na stadionu Heinz Field porazili Pittsburgh Penguins 3:1. V roce 2011 se jim podařilo zvítězit ve finále NHL. Zklamání Capitals v play-off však pokračovalo. Poté, co v prvním kole opět v pěti zápasech porazili New York Rangers, byli v semifinále Východní konference smeteni týmem Tampa Bay Lightning.
Sezónu 2011-12 začali Capitals s bilancí 7-0, ale z následujících 15 zápasů vyhráli pouze pět. V důsledku toho generální manažer George McPhee propustil hlavního trenéra Boudreaua a na jeho místo najal legendu Capitals Dalea Huntera. Do konce sezóny 2011/12 se zranili dva nejlepší brankáři týmu, Michal Neuvirth a Tomáš Vokoun, a Capitals se museli opřít o nadějného brankáře Bradena Holtbyho, který týmu pomohl do play-off 2012. Capitals se silně prosadili a skončili na sedmém místě na Východě, přičemž v prvním kole vyčerpali obhájce titulu Boston Bruins. Capitals šokovali NHL, když v sedmi zápasech porazili vysoce favorizované Bruins gólem Joela Warda v prodloužení. Každý zápas v sérii rozhodl jednobrankový rozdíl; předtím žádná série v play-off Stanley Cupu nikdy nedošla tak daleko jako šest nebo sedm zápasů, přičemž žádný z týmů nikdy nevedl o více než jeden gól. Capitals postoupili do druhého kola, kde se utkali s nejvýše nasazeným týmem New York Rangers. Série opět trvala sedm zápasů a skončila vítězstvím Rangers 2:1 v Madison Square Garden. Po skončení sezóny oznámil hlavní trenér Dale Hunter, že odstoupí. Adam Oates byl později jmenován stálým hlavním trenérem týmu.
Ve výlukou zkrácené sezóně 2012-13 měli Capitals raketový start, když v prvních deseti zápasech dokázali zvítězit pouze dvakrát. Tým se zvedl a vyhrál Jihovýchodní divizi, čímž si zajistil třetí místo v play-off Východní konference. Bohužel pro Washington pokračovalo trápení Capitals v play-off, když opět podlehli Rangers v sedmi zápasech. v sezóně 2013-14 začali Capitals sezónu výhrou v pěti z prvních deseti zápasů. Capitals se snažili udržet v play-off a nakonec poprvé od sezóny 2006-07 nepostoupili do play-off. Dne 26. dubna 2014, 15 dní po skončení základní části, Capitals oznámili, že neprodlouží smlouvu generálnímu manažerovi Georgi McPheemu a že propustili hlavního trenéra Adama Oatese.
Éra Briana MacLellana (2014-současnost)Edit
26. května 2014 oznámili Capitals povýšení Briana MacLellana z pozice ředitele hráčského personálu na pozici generálního manažera a najmutí Barryho Trotze jako nového hlavního trenéra. V 691. zápase NHL 4. listopadu 2014 se Ovečkin během utkání proti Calgary Flames stal historickým lídrem Capitals v počtu bodů, čímž překonal Petera Bondru. Dne 1. ledna 2015 porazili Washington Capitals Chicago Blackhawks 3:2 v každoročním utkání NHL Winter Classic v Nationals Parku ve Washingtonu, D.C. Capitals skončili v sezóně 2014-15 na druhém místě Metropolitní divize s New York Islanders a ve vzájemné sérii prvního kola play-off měli výhodu domácího ledu, protože v sezónní sérii porazili Islanders dvěma domácími výhrami a dvěma venkovními prohrami v prodloužení (pro srovnání, Islanders měli dvě domácí výhry, jednu venkovní prohru a jednu venkovní prohru po nájezdech). Týmy si rozdělily první čtyři zápasy série, přičemž Islanders vyhráli první a třetí zápas a Capitals druhý a čtvrtý zápas. Po vítězství v pátém zápase měli Capitals šanci rozhodnout sérii v Nassau Veterans Memorial Coliseum, ale Islanders vyhráli šestý zápas a poslali sérii do rozhodujícího sedmého zápasu ve Washingtonu, který Capitals vyhráli a porazili Islanders, čímž si potřetí během čtyř let zajistili souboj s nejvýše nasazenými Rangers ve druhém kole.
Ve druhém kole rozhodl všech sedm zápasů jednobrankový rozdíl. Capitals a Rangers si rozdělili první dva zápasy (Joel Ward vstřelil vítězný gól Washingtonu v prvním zápase spolu s prohrou Washingtonu ve druhém zápase) poměrem 2:1. V druhém zápase prohráli Rangers 2:3 a ve třetím zápase prohráli 2:3. Braden Holtby pak ve třetím zápase vyhrál 1:0 a Jay Beagle vstřelil jediný gól zápasu, po kterém následovalo další vítězství 2:1 ve čtvrtém zápase. Poté, co Washington vedl v sérii 3:1, Rangers snížili vedení v sérii na 3:2 poté, co v pátém utkání vstřelili rozhodující gól a vítězný gól v prodloužení. Rangers pak vyrovnali sérii vítězstvím 4:3 v šestém zápase a vynutili si sedmý zápas v Madison Square Garden. V sedmém utkání vstřelily oba týmy po gólu v základní hrací době, ale Capitals prohráli zápas i sérii v prodloužení gólem Dereka Stepana.
Zpět k Prezidentským trofejím a prvnímu Stanley Cupu (2015-současnost)Edit
V sezóně 2015-16 skončili Capitals na prvním místě v lize s bilancí 56-18-8 a 120 body. V prvním kole play-off se měli utkat s týmem Philadelphia Flyers. Capitals vyhráli první tři zápasy série a usilovali o první vítězství v play-off v sérii hrané na tři vítězné zápasy v historii klubu. Flyers však vyhráli další dva zápasy a poslali sérii do šestého zápasu ve Philadelphii; Capitals přesto tuto sérii vyhráli v šesti zápasech a postoupili do druhého kola play-off. Ve druhém kole se poprvé od roku 2009 utkali s Pittsburgh Penguins. Po vítězství v prvním zápase série ve Washingtonu Capitals prohráli tři zápasy v řadě a hrozilo jim vyřazení. Washington odvrátil vyřazení vítězstvím v pátém zápase, ale sérii prohrál v šesti zápasech, přičemž Tučňáci získali Stanley Cup.
Ovečkin dosáhl milníku 1 000 bodů 11. ledna 2017 gólem proti Pittsburghu Penguins 35 sekund po první třetině tohoto zápasu. Ovečkin je 84. hráčem NHL, který dosáhl milníku 1 000 bodů, čtvrtým hráčem narozeným v Rusku a 37. hráčem, který dosáhl tohoto milníku, zatímco hrál za jeden tým během celé své kariéry v NHL. Capitals získali svou druhou Prezidentskou trofej v řadě a stali se tak teprve sedmým týmem v historii NHL, který získal Prezidentskou trofej podruhé za sebou. Ovečkin zakončil základní část sezóny 2016-17 s 33 góly, čímž vedl Capitals v počtu gólů již dvanáctou sezónu v řadě. V play-off 2017 Capitals v prvním kole porazili Toronto Maple Leafs v šesti zápasech a připravili si tak druhý souboj v řadě s Pittsburghem Penguins ve druhém kole. Poté, co v sérii prohrávali 3:1, bojovali a vynutili si sedmý zápas na domácím ledě, kde byli vyřazeni 2:0, a sérii prohráli 4:3.
Po skončení play-off 2017 se Capitals nepodařilo udržet řadu hráčů a přišli o Kevina Shattenkirka, Karla Alznera, Justina Williamse a Daniela Winnika, kteří se stali volnými hráči, a o nadějného mladého obránce Natea Schmidta, který byl v roce 2017 zařazen do rozšiřovacího draftu NHL. Aby se Capitals dostali pod strop, poslali navíc Marcuse Johanssona do New Jersey Devils. Navzdory pomalému začátku 5-6-1, který se protáhl na 10-9-1, se Capitals v prosinci rozjeli na 10-2-2 a 1. dubna dokázali potřetí v řadě získat Metropolitní divizi. V roce 2018 se podesáté za posledních 11 let kvalifikovali do play-off o Stanleyův pohár. v play-off se Capitals dokázali v prvním kole play-off 2018 vypořádat se ztrátou 2:0 v sérii proti Columbusu Blue Jackets, vyhráli čtyři zápasy v řadě a porazili Blue Jackets v šesti zápasech. Ve druhém kole se opět střetli s Tučňáky a tentokrát je 7. května 2018 dokázali ve druhém kole porazit gólem Jevgenije Kuzněcova v prodloužení šestého zápasu. Bylo to poprvé po 20 sezónách, kdy Capitals postoupili do finále konference, a poprvé po 24 sezónách, kdy v sérii play-off porazili Penguins.
Capitals postoupili do finále Stanley Cupu 2018 23. května poté, co v Amalie Areně v Tampě porazili Tampa Bay Lightning v sedmi zápasech po výsledku 4:0 na zápasy. Poté se Capitals utkali s expanzním týmem Vegas Golden Knights a zdolali ho v pěti zápasech, včetně vítězství 4:3 v rozhodujícím pátém utkání v T-Mobile Areně poté, co zhruba sedm minut před koncem skóroval Lars Eller. Nešlo jen o první vítězství Capitals ve Stanley Cupu, ale také o první prvenství týmu z Washingtonu v jedné ze čtyř hlavních severoamerických sportovních lig (NFL, NHL, NBA a MLB) od doby, kdy Redskins před 26 lety porazili Buffalo Bills v Super Bowlu XXVI.
4. dubna 2019 získali Capitals čtvrtý titul v Metropolitní divizi v řadě a Washington se tak stal teprve druhou organizací v historii NHL, která dokázala vyhrát čtyři po sobě jdoucí divizní tituly dvakrát v historii (Boston Bruins v letech 1927-1928-1930-31 a znovu v letech 1975-1976-1978-79). Předchozí série Capitals trvala od sezóny 2007-08 do sezóny 2010-11 v dnes již neexistující Jihovýchodní divizi. V play-off 2019 snaha Capitals o zopakování titulu šampiona nakonec nevyšla, protože byli vyřazeni v prvním kole Carolinou Hurricanes v sedmi zápasech. V následující sezóně Capitals vybojovali další divizní titul, ale v prvním kole play-off 2020 prohráli s New York Islanders.