What Does It Mean to Boast In Your Weakness?

What does it mean to boast in your weakness? Are you boasting in your sin, or is there more going on here? I am a jar of clay, but what does Paul mean when he boasts as a clay pot?

Listen to the podcast

Our podcasts are on iTunes, Google Play, SoundCloud, TuneIn, or Stitcher. If you want to comment on this content, go here.

You may want to read:

• The Reason God Wants You to Be a Fragile Jar of Clay
• A Detailed Mind Map For Overcoming Self-Reliance
• Beyond Your Ability? God Has You Right Where He Wants You

Hey Rick,

I’ll have to admit that I don’t understand this passage of Scripture very well:

But he said to me, „My grace is sufficient for you, for my power is made perfect in weakness.“ O to radostněji se tedy budu chlubit svými slabostmi, aby na mně spočinula Kristova moc. Pro Krista jsem tedy spokojen se slabostmi, urážkami, těžkostmi, pronásledováním a pohromami. Neboť když jsem slabý, tehdy jsem silný (2 Kor 12,9-10).

1. Chlubí se tím, že je soběstačný?
2. Říká: Díky Bohu, že nejsem schopen být silný, ale Kristus je silný?
3. Jak takové chlubení vypadá prakticky?
4. Jak je Boží milost dostatečná?
5. Jak se Boží moc zdokonaluje v mé slabosti?

Pak Pavel říká: „Proto se budu tím radostněji chlubit svými slabostmi, aby na mně spočinula Kristova moc.“

Jak se chlubí svou slabostí? To zní, jako že aby na mně spočinula Kristova moc, musím se s radostí chlubit svými slabostmi.

Znovu se pozastavuju nad tím, co znamená chlubit se s radostí svými slabostmi a jak to způsobí, že na mně spočine Kristova moc, a co znamená spočinout na mně?

Díky!

Článek „Důvod, proč Bůh chce, abys byl křehkou hliněnou nádobou“ je výkladem 2. Korintským 4,7-12, což je další místo v Pavlových korintských listech, kde jasně a transparentně vyložil své „důvody“, proč se chlubí svými slabostmi. Čím lépe porozumíte této pasáži, tím lépe budete schopni pochopit pasáž z 2. Korintským 12,9-10.

Spokojit se s tím, že je hliněnou nádobou

Hliněný hrnec musí přijmout skutečnost, že je hliněnou nádobou, což je pro některé „hrnce“ těžké. Mnoha lidem trvá příliš dlouho, než se smíří se svou padlostí.

• Jejich otcové na ně tlačili a očekávali, že budou lepší, než kdy mohou být.
• Jejich přátelé se jim posmívali nebo si z nich dělali legraci, což je vmanipulovalo do myšlení zaměřeného na úspěch.
• Jejich kultura má jen jeden názor: Vítěz! V dnešní společnosti není místo pro druhého.
• Hollywoodské královny krásy jim říkají, jak vypadá dokonalost, a mnoho žen je natolik nejistých, že se tomuto pohledu na svět podvolí.

Tento druh nespokojenosti vidíte ve světě sportu téměř každý týden. Sláva sportovce se vytrácí a sportovec je tím posledním, kdo přijímá svou novou realitu. Odchází do důchodu. Odejde do důchodu. Znovu odchází do důchodu. Zdá se, že se nikdy nesmíří s tím, kým je a co se s ním stalo.

Neumí se radovat ze svých slabostí. Od dob Pop Warner Football je vychováván k tomu, aby si o sobě myslel, že je nejlepší. Jeho trénink ho uvolnil, aby ho pohltila neukojitelná touha soutěžit a vítězit.

Tvrdá pravda je, že vy i já jsme tomuto člověku velmi podobní. Touha po nespokojenosti a nejistotě nás snadno polapí. Když se tak stane, být slabý, průměrný, jiný, nejistý, padlý, nedokonalý, domácí, neúspěšný a odmítnutý vás vyvede z míry.

Pro hliněný hrnec je těžké přijmout skutečnost, že být na jedno použití, ne dost dobrý nebo ne dost nesmrtelný je to nejlepší, čím kdy bude. Zeptejte se Michaela Jordana. Zeptejte se průměrného chlapa, který se stydí za svou kariérní dráhu, nebo průměrné ženy, která si příliš uvědomuje svou velikost šatů.

Vy jste se narodili, abyste měli kazy

Přirozenost hliněné nádoby předpokládá nedokonalost. Pyšné srdce a nespokojená duše budou mít problém tuto pravdu přijmout. Nedávno jsem viděl samolepku na nárazníku, na které stálo: „Moje dítě patří do klubu bez kazů“. Opravdu?“

Okamžitě mě napadlo vyrobit samolepku, na které by stálo: „Moje dítě je béčkař se třemi kazy“. Chtivé srdce bude vždy usilovat o významnost, i kdyby to mělo být v jeho dvojzubci. (Neklepu na zdravé zuby, ale říkám, že nestřežená dvířka pýchy se vždy snaží pohltit vysoko postavené lidi.)

Pokud si myslíte, že to není zásadní problém, doporučuji strávit čas s obhájci potratů nebo zastánci eutanazie. Existuje v nich vrozený, zákeřný adamovský důvod, proč chtějí zabíjet lidi. Slabost a deformace jsou v rozporu se soběstačným duchem našeho věku.

Přestože „zastánci smrti“ jsou jedněmi z nejobskurnějších ilustrací lidí, kteří nenávidí slabost, vy se od nich příliš nelišíte v tom smyslu, že vnitřně opovrhujete „smrtí“, která je ve vašem těle.

Vy jste se narodili, abyste se zlomili. Narodili jste se, abyste zemřeli. Zhoršení je to, co znamená prokletí. Bůh tě postavil tak, abys vydržel, ale Adam zhřešil a všechno se pokazilo. Hospodin vás odsoudil k smrti (1 Mojžíšova 2,16-17), ačkoli jeho milosrdenství nedopustí, abyste byli navždy uvězněni v těle smrti.

Zhoršující vliv hříchu tedy začíná již při narození. Hrnec si uvědomuje, co je hrnec. Život v Boží realitě je místem, kde začíná „radovat se ve své slabosti“. Není to celý příběh, ale radování se ze své slabosti musí někde začít a uvědomění si a přijetí své padlosti je tím výchozím bodem.

Pro hrnec, místo aby se nechal odradit svou „jednorázovostí“, tlačí se dál do větší pravdy. Hrnec nesedí a nenaříká nad tím, že je špinavý, jednorázový, obvykle odmítaný a většinou nežádoucí.

Jste šťastný hrnec?“

Hrnec má větší vizi než tento druh sebestředného myšlení. Jak nám kdysi říkával Paul Harvey, nyní na pokračování. Hrnec je na cestě k radosti ze své slabosti, protože ví, že neuvízl ve vyjetých kolejích své slabosti.

Ví, že jen skrze tento druh „slabomyslnosti a aplikace“ se v jeho životě projeví Kristova moc. Slabost hrnce má vyšší účel:

Tento poklad máme v hliněných nádobách, abychom ukázali, že přesahující moc patří Bohu, a ne nám (2 Kor 4,7).

1. Skličuje tě, že jsi hliněný hrnec? Přál by sis, abys nebyl takový, jaký jsi?“
2. Odrazuje tě způsob, jakým se k tobě někteří lidé chovají? To znamená, že jste hrncem, který zformovali jiní jedinci?

Obvykle existují tři důvody, proč se z hliněných hrnců stávají hrnce naštvané:

1. Nelíbí se jim, jak je Bůh stvořil.
2. Nelíbí se jim, jak je zformovali druzí.
3. Nelíbí se jim kombinace obojího: toho, co s nimi udělal Bůh, a toho, co s nimi udělali druzí.

Jste-li frustrovaným hrncem kvůli tomu, jací jste, nebudete se moci vydat na cestu k radosti. Než se budete moci stát šťastným hrncem, budete se muset smířit s tím, kým jste.

Lidé zaměření na hřích

Víte, že pro některé lidi je těžké mluvit o svém hříchu nebo dát druhým najevo, že hřeší určitým způsobem? Je to pravda. Mnoho jedinců v křesťanském společenství se skrývá za hradbou strachu z odhalení.

Jsou zaměřeni na hřích. Přestože tito ustrašení lidé o svém hříchu veřejně nemluví, jsou si velmi dobře vědomi toho, že hřeší. Je pro ně těžké přijmout realitu toho, kým jsou, a proto nechtějí mluvit o tom, kým jsou: nechtějí, aby to někdo věděl.

Z důvodu tohoto strachu z odhalení nebo frustrace z osobního hříchu (z toho, že jsou zavařovací sklenice) přecházejí do režimu sebelítosti nebo hněvu, místo aby očekávali a přijali křehkost toho, kým jsou. „Přijmout“ neznamená, že se nikdy nemůžete změnit nebo že se vám líbí hřích.

„Přijmout“ znamená být upřímný, otevřený, transparentní a pokorný v tom, kým jste. Kalvárie vám do psychiky vtlouká, že jste zlomený člověk. Také vaše svědomí na vás křičí a připomíná vám, kdo jste. Padlost je špatná věc jen pro samospravedlivého člověka.

Přijmout padlost je důvod, proč farizeové tak těžko přijímali pravdu evangelia: byli slabí, padlí, nedostateční, morálně selhali a potřebovali Krista. Místo aby přijali svou padlost a Krista, vytvořili si systém, jak slabosti překonávat. Jádrem sebedůvěry jsou člověkem vytvořené strategie, jak „všechno zvládnout“ (Flp 4,13).

Sebelítostivý člověk je samospravedlivý člověk. Takový jedinec nesnáší, že dělá to a to, a protože má o sobě vysoké mínění, třese se při pomyšlení, že by mohl být špatným, rozbitým hliněným hrncem na jedno použití. Proto přechází do „režimu sebelítosti“.

Je to jen jiný způsob myšlení, touha, naděje nebo přání být lepší než to, co vám oznamuje vaše padlost. Pokud se ve svém srdci vydáte touto cestou, nikdy nebudete schopni nastoupit cestu radosti ze svých slabostí.

Hliněný hrnec, který zná hrnčíře

Hliněný hrnec ví, že je hliněný, a když se rozbije, cinkne nebo rozštípne, není nakonec zavržen nebo zničen (Ž 42,5-6; 2 Kor 4,7-10) Kdyby ovšem hliněný hrnec nemohl nikdo opravit, nebyl by důvod k radosti.

Naštěstí pro křesťanský hliněný hrnec existuje nejen vědomí a přijetí padlosti, ale také vědomí toho, kdo hrnec stvořil, a jeho schopnosti překonat padlost skrze moc jeho evangelia.

Hliněný hrnec ví, že se může radovat i ze svých slabostí, protože ví, že naprosté zničení ho nepotká. Díky spojení hrnce s Hrnčířem se děje něco hlubokého a nadpozemského.

Je to jako když malý chlapec stojí před svým tatínkem, zatímco ho jiný chlapec na hřišti obviňuje nebo slovně napadá. Není zavěšený ani se příliš nesoustředí na své slabosti, nejistoty nebo nedostatky, protože ví, že jeho tatínek je s ním (Mt 28,20).

Konkrétně se sebevědomý hliněný hrnec nikdy nespokojí s křehkostí obvinění. Na příkladu malého chlapce bude samospravedlivý hliněný hrnec vždy naříkat nad tím, že nemůže druhého chlapce převálcovat, že se mu někdo posmíval nebo ho shazoval nebo že je v něčem nedostatečný.

Vždy bude toužit být lepší, lepší, silnější nebo hlubší. Nezáleží na tom, že je tam jeho tatínek. Mělo by se stát, že se zaměří na to, co jeho tatínek dokáže kvůli chlapcovým slabostem nebo navzdory jeho slabostem.

Samolibý chlapec nebo chlapec s vysokým míněním o sobě nikdy nebude spokojený, spokojený nebo v klidu. Vždy bude usilovat o to, aby byl silnější, větší a lepší. Pokaždé, když selže, bude se nořit do ještě většího utrpení a nikdy si neuvědomí ani nepřizná, že je tu jeho tatínek, aby ho zachránil.

Tím, že se nespoléhá na Boží sílu, bude kromě sebelítosti a samospravedlivého postoje srdce hřešit i svým chováním. Bude frustrovaný z toho, že nemůže být lepší než to, co je.

Pokud malý chlapec začne chápat a uplatňovat „celou skutečnost evangelia“, začne být spokojenější s tím, kým je, prostým cinknutým hliněným hrncem. Bude se méně soustředit na to, co má nebo nemá, a zároveň se bude radovat z toho, co skrze něj může udělat Bůh.

Radovat se ze svých slabostí

Radovat se ze svých slabostí znamená přijmout skutečnost své padlosti a zároveň se přimknout ke svému silnému Spasiteli. Není to postoj typu zip-a-dee-doo-dah, zhřešil jsem, ale kombinace těchto pravd:

1. Nikdy nebudu nic víc než hliněný hrnec na zemi. V rámci svých sil jsem nedostatečný.
2. Nemusím se snažit být něčím, čím nejsem.
3. Bůh mě stvořil takového, jaký jsem, aby ve mně a skrze mě mohla působit jeho přesahující moc.
4. Když skrze mě působí jeho síla, je oslaven a já žiji v dobrotě jeho nesmírného potěšení.
5. Proto mám stálé a důsledné srdce vděčnosti; raduji se ze svých slabostí.

Nebýt tvé slabosti, nemohla by v tobě být Kristova moc a působit skrze tebe, a to způsobuje radost. In such cases, as I have outlined in 1-5, you are a „clay pot“ rejoicing in weakness, though cooperating with God’s strength, which is the only way God’s strength is perfected in you (2 Corinthians 12:7-10).

Your rejoicing is not because of sin. It is because of the combination and the accumulative effect of having a treasure in a jar of clay. It’s like saying,

Yes, I am weak, but you need to know who my daddy is. He’s the one who can do great things through my weakness that will blow your mind. And in that, I rejoice.