Witch doctor

Oxfordský slovník angličtiny uvádí, že tento termín byl poprvé použit v roce 1718 v díle Francise Hutchinsona An Historical Essay concerning Witchcraft, with Observations upon Matters of Fact; Tending to Clear the Texts of the Sacred Scriptures, and Confute the Vulgar Errors about that Point. Hutchinson tuto frázi použil v kapitole, v níž obhajoval vězně obviněného z čarodějnictví a tvrdil, že čarodějnictví používal sám „doktor čarodějů“:

Řečená Dorothy Durentová, která byla u čarodějnického lékaře, pod přísahou přiznává, že na jeho radu pověsila do komína přikrývku svého dítěte a v noci v ní našla ropuchu, vložila ji do ohně a držela ji tam, přestože dělala velký a strašný hluk a blýskala jako puška a vybuchla jako pistole a pak se stala neviditelnou, a že tím byla vězeňkyně popálena a žalostně uhořela.

O tehdejší praxi víry v čarodějnice v Anglii svědčí kniha Charlese Mackaye Extraordinary Popular Delusions and the Madness of Crowds, která poprvé vyšla v roce 1841.

Na severu Anglie přetrvává pověra v téměř nepředstavitelné míře. Lancashire oplývá čarodějnickými doktory, souborem šarlatánů, kteří předstírají, že léčí nemoci způsobené ďáblem. Praktiky těchto hodnostářů lze posoudit podle následujícího případu, o němž informoval list „Hertford Reformer“ 23. června 1838. Zmíněný čarodějnický lékař je znám spíše pod jménem mazaný muž a má rozsáhlou praxi v hrabství Lincoln a Nottingham. Podle pisatele listu „The Reformer“ trpěl onen podvedený, jehož jméno není uvedeno, asi dva roky bolestivým abscesem a nejeden lékařský pán mu předepsal léky, aniž by mu pomohly. Někteří jeho přátelé, nejen v jeho vlastní vesnici, ale i v sousedních, na něj naléhali, aby se obrátil na šamana, protože byli přesvědčeni, že je pod nějakým zlým vlivem. Souhlasil a poslal svou ženu k tomuto vychytralému muži, který žil v New Saint Swithin’s v Lincolnu. Tento neznalý podvodník jí sdělil, že porucha jejího manžela byla způsobena ďáblem, a to jeho sousedy, kteří k tomu účelu používali jistá kouzla. Podle popisu, který jí poskytl, se zdá, že jde o stejný postup, jaký použili doktor Fian a Gellie Duncanová, aby králi Jakubovi způsobili neštěstí. Uvedl, že sousedé na popud čarodějnice, na kterou upozornil, vzali trochu vosku a vytvarovali ho před ohněm do podoby jejího manžela, jak nejblíže ho mohli znázornit; pak obrázek ze všech stran propíchali špendlíky – opakovali modlitbu Páně pozpátku a pronášeli modlitby k ďáblovi, aby do osoby, kterou tato postava představovala, zabodl svá žihadla podobně, jako ji propichovali špendlíky. Proti účinkům tohoto ďábelského procesu předepsal čaroděj jistý lék a amulet, který se měl nosit vedle těla na té části, kde se nemoc hlavně projevovala. Pacient si měl každý den opakovat 109. a 119. žalm, jinak by léčba nebyla účinná. Poplatek, který za tuto radu požadoval, činil jednu guineu.

Vzácným moderním příkladem této praxe v Evropě je léčebný obřad, který se konal 26. října 2017 v anglickém Worcesteru. Posvátné požehnání řeky provedl potulný šaman na řece Severn poté, co se objevily zvěsti o riziku cholery. Vibrio cholerae non-O1/non-O139 se prý v řece vyskytovalo kvůli migrujícím lososům, kteří konzumovali zooplankton korýšů přenášejících tuto bakterii.