Zápach z rány

Zápach z rány, označovaný také jako malodor, je obvykle důsledkem nekrotické tkáně nebo bakteriální kolonizace v lůžku rány. Některé obvazy, jako například hydrokoloidy, mají také tendenci produkovat charakteristický zápach v důsledku chemické reakce, která probíhá mezi obvazem a exsudátem z rány a způsobuje zápach. Zápach rány sice není pro pacienta přímo škodlivý, ale často svědčí o biobřemenu nebo jiných překážkách hojení rány. Kromě toho mohou být psychologické účinky špatně zapáchajících ran na pacienta, příbuzné nebo ošetřovatele významné.

Ohodnocení zápachu rány

Ačkoli neexistuje žádná všeobecně uznávaná stupnice pro měření zápachu rány, pro kvalitativní hodnocení zápachu rány pro účely dokumentace lze použít následující stupnice:
Velmi silný: Zápach je patrný při vstupu do místnosti (6-10 stop nebo 2-3 metry od pacienta) s neporušeným obvazem.
Silný: Zápach je patrný při vstupu do místnosti (6-10 stop nebo 2-3 metry od pacienta) s odstraněným obvazem.
Středně silný: Zápach je patrný v těsné blízkosti pacienta, když je obvaz neporušený.
Slabý: Zápach je patrný v těsné blízkosti pacienta, když je obvaz odstraněn.
Žádný zápach: Žádný zápach není patrný ani u lůžka pacienta s odstraněným obvazem.

Od: Haughton a Young (1995)

Uhlíkový obvaz používaný k potlačení zápachu z rány

Obrázek 1: Obvaz z dřevěného uhlí používaný k potlačení zápachu z rány

Obvaz na ránu pro potlačení zápachu

Obrázek 2: Obvaz na ránu pro kontrolu zápachu

Etiologie

Předpokládá se, že většina zápachů z rány vzniká metabolickými procesy anaerobních bakterií. U chronických ran; jako jsou tlakové vředy, bércové vředy a vředy diabetické nohy, může být zápach způsoben také degradací tkáně. Anaerobní bakterie při hnilobném rozkladu tkáně uvolňují příhodně pojmenované odporně páchnoucí sloučeniny kadaverin a putrescin.

Léčba zápachu z rány

Provedení jednoho nebo více z následujících opatření může pomoci minimalizovat riziko vzniku zapáchajících ran u rizikových pacientů a minimalizovat komplikace u pacientů, u kterých se již příznaky projevují:

  • Vyčistěte ránu tak často, jak je vhodné, abyste snížili biologickou zátěž
  • Zajistěte, aby pacient dodržoval správnou hygienu
  • Pokud to není kontraindikováno, zvyšte frekvenci výměny obvazů
  • Vyměňte ložní prádlo, jakmile se znečistí
  • Používejte přípravky určené ke snížení nebo maskování zápachu (tj.e., alginát vápenatý)
  • Používejte čisticí prostředky určené k prolomení biofilmu nebo biologické zátěže
  • Používejte přípravky na čištění ran, které jsou biocidní a jsou určeny k ničení bakterií způsobujících zápach

Léčba špatně zapáchajících ran je obvykle zaměřena na léčbu základní infekce nebo debridement devitalizované tkáně zodpovědné za zápach. I když lokální nebo systémová antibiotika mohou být účinná, je obtížné dosáhnout potřebné koncentrace antibiotik v místě infekce. Jedním z přípravků, který našel široké uplatnění v komunitě pro péči o rány, je metronidazolový gel nebo prášek, který, i když je nejúčinnější proti anaerobním bakteriím, může mít při obvykle používaných koncentracích určitý účinek na řadu aerobních organismů.

Pokud není možné odstranit příčinu zápachu rány, mohou obvazy regulující zápach pomoci zmírnit psychologické dopady nadměrného zápachu rány. Aktivní uhlí se pro tyto účely hojně používá jako deodorační činidlo v obvazech. K dosažení požadovaného účinku může být před aplikací obvazu nutné vyčištění a/nebo odstranění zápachu z rány. Pokud tato opatření sama o sobě nestačí ke zmírnění zápachu z dané rány, lze k zamaskování zápachu použít vnější deodoranty (osvěžovače vzduchu, vonné svíčky, esenciální oleje, kávová sedlina atd.).

Holloway S. Recognising and treating the causes of chronic malodorous wounds. Nursing Times. http://www.nursingtimes.net/recognising-and-treating-the-causes-of-chron…. Publikováno 1. března 2004. Dostupné 28. července 2017.

Thomas S, Fisher B, Fram P, Waring M. Obvazy pohlcující zápach: Srovnávací laboratorní studie. World Wide Wounds. http://www.worldwidewounds.com/1998/march/Odour-Absorbing-Dressings/odou…. Publikováno 7. dubna 1998. Přístup 28. července 2017.