Západních šimpanzů za posledních 25 let ubylo o 80 procent

Rebecce Kormosové první setkání s divokým šimpanzem změnilo život. Psal se rok 1990 a tato dnes již bývalá bioložka Kalifornské univerzity v Berkeley sledovala západní šimpanze po celé Africe. Kormosovou už dlouho fascinovali tvorové, kteří se zdáli být tak podobní lidem, ale zároveň odlišní; vidět je v jejich přirozeném prostředí pro ni bylo téměř jako dostat se na jinou planetu.

„Setkání s tvorem, který byl tak podobný mně, ale zároveň tak přizpůsobený životu ve volné přírodě, změnilo mé vnímání toho, kam ve světě patřím,“ říká.

Dnes, více než 25 let po tomto prvním setkání, je oblast v Guineji, kde Kormosová také prováděla výzkum, jednou z posledních bašt těchto kriticky ohrožených zvířat. Přestože v době Kormosova pobytu byla považována za okrajový biotop šimpanzů, je jedním z posledních stanovišť těchto tvorů: Studie, na které se Kormos nedávno podílel v časopise The American Journal of Primatology, ukazuje, že populace západních šimpanzů klesla od roku 1990 do roku 2014 o více než 80 %.

„Všechny populace šimpanzů prudce klesají,“ říká Kormos, který je také členem odborné skupiny pro lidoopy IUCN. „Jsou extrémně přizpůsobivou populací, dokáží žít v okrajových biotopech. Ale rozmnožují se velmi pomalu“ – což znamená, že populacím trvá delší dobu, než se zotaví.

Šimpanzi západní jsou jedním ze čtyř poddruhů šimpanzů rozšířených po celé Africe. Žijí v západní Africe od Senegalu až po Ghanu, přičemž největší populace žijí v Guineji a na Pobřeží slonoviny. Na rozdíl od svých blízkých příbuzných si hrají ve vodě, žijí v jeskyních a někdy používají oštěpy k lovu jiných druhů primátů. Mezinárodní svaz ochrany přírody považuje všechny šimpanze za ohrožené, ale západní šimpanzi jsou jediným poddruhem považovaným za kriticky ohrožený – a současné populace čelí řadě hrozeb.

Nová studie se může pochlubit údaji shromážděnými během let výzkumu a převzatými od desítek vědců pod vedením primatologa Hjalmara Kühla z Ústavu Maxe Plancka pro evoluční antropologii v německém Lipsku. Šimpanzi jsou poměrně kočovní a každou noc si při pohybu po svém teritoriu staví nová hnízda. Výzkumníci hodnotili hustotu primátů tak, že procházeli v přímých liniích stanoviště v několika málo zemích, kde se šimpanzi na západě vyskytují – v Senegalu, Guineji, Pobřeží slonoviny, Ghaně, Libérii, Guineji-Bissau, Mali a Sieře Leone – a počítali množství šimpanzích hnízd, na která narazili.

Složením těchto populačních studií do centrální databáze vědci zjistili, že ve volné přírodě zbývá pouze asi 35 000 západních šimpanzů.

Z nich zhruba polovina se nachází v oblasti Fouta Djallon v Guineji, kde Kormosová v letech 1995-1997 strávila 18 měsíců výzkumem těchto zvířat. Během této doby prováděla průzkumy populace a dotazovala se místních obyvatel na jejich postoj k šimpanzům. Odhady nakonec přispěly k dřívějšímu počtu šimpanzů zastoupených v nedávné studii.

Kormosová zjistila, že lidé v regionu jsou vůči zvířatům překvapivě tolerantní, a to i v ojedinělých případech, kdy šimpanzi zabijí vesnickou kozu, aby se najedli. „Mezi šimpanzi a lidmi existoval neuvěřitelný vzájemný vztah,“ říká Kormos.

Tento vztah má pravděpodobně kořeny v muslimském tabu týkajícím se pojídání primátů. Oblast je převážně muslimská; většina lidí, s nimiž Kormos vedl rozhovory, byli Fulani, skupina převážně muslimských lidí roztroušených po celé západní Africe. Může to ale také pramenit z místní legendy. Podle Kormose někteří Fulani v oblasti věří, že ve vesnicích kdysi žili šimpanzi, kteří však rozrušili bohy. „Ti je poslali do pralesa a za trest je proměnili v šimpanze,“ říká a dodává, že vzhledem k tomu, že místní obyvatelé považují šimpanze za své předky, existuje tabu, které zakazuje jejich lov a konzumaci.

Několik desetiletí však přineslo do oblasti znatelné změny. Kormos navštívil oblast Fouta Djallon v září v rámci práce na projektu COMBO, který má pomoci vypracovat národní akční plány pro šimpanze v Guineji, což je snaha několika ochranářských skupin sladit hospodářský rozvoj s ochranou biologické rozmanitosti a ekosystémových služeb v Africe. Během svého pobytu si všimla, že šimpanzi jsou v blízkosti lidí o poznání plaší.

„Když si nás všimli, vylekali se a utekli,“ říká. „Byli mnohem vyděšenější než dřív,“ dodala. Kormos tuto změnu přičítá zvýšenému loveckému tlaku: zatímco samotní Fulani obvykle zvířata nepytlačí, šimpanzi v této oblasti nejsou imunní vůči příchodu cizích lidí.

Biologové nikdy nepředpokládali, že by na náhorní planině mohlo žít tak vysoké množství šimpanzů, protože zdejší ekosystém je tak odlišný od hustě zalesněných oblastí, kde se obvykle předpokládá jejich výskyt. Kormos však tvrdí, že vysoká tolerance, kterou Fulani vůči šimpanzům chovají, znamená, že se tato oblast stala pro primáty jakýmsi bezpečným útočištěm.

Ne všechny části Guineje jsou v tomto ohledu podobné Fouta Djallonu. Kathelijne Koopsová, postdoktorandka na katedře antropologie, která na univerzitě v Curychu studuje využívání technologií šimpanzi, říká, že šimpanzi v oblasti, ve které pracuje, blíže k hranicím Pobřeží slonoviny a Libérie, čelí velkému ohrožení ze strany těžby. „Není to tak, že by jejich situace byla stabilní,“ upozorňuje Koops. „Mnoho šimpanzích populací, které tam v současné době ještě žijí, je ohroženo již rozdanými těžebními koncesemi.“

Koopsová pracovala na výzkumu pro IUCN, který nakonec v březnu loňského roku vedl ke změně ochranářského statusu západních šimpanzů z ohrožených na kriticky ohrožené. Tato změna zařazení, stejně jako Kormosova studie, poskytuje potřebnou munici pro zvýšení plánování ochrany přírody, protože země jako Guinea oficiálně schválily statut IUCN.

Stacy Lindshieldová, odborná asistentka antropologie na Purdue University, říká, že podobné tabu na lov šimpanzů existuje i v některých částech Senegalu. Tam však lepší poznání populace v poslední době vedlo k rozšíření známého areálu výskytu šimpanzů západních – „Trochu dobré zprávy ve světle mnoha špatných a depresivních zpráv,“ jak říká.

Podle ní byla nedávná studie dobře provedenou snahou zdokumentovat úbytek tak rozsáhlého druhu, i když v informacích jsou určité mezery (například v jihovýchodním Senegalu pochybuje, že populace klesla o 80 procent). Koops souhlasí: „Je to přibližný údaj, takže si nebudete jisti přesným počtem šimpanzů, ale dává nám představu o trendu, zda se zvyšuje nebo snižuje.“

V Senegalu trpí populace rozšiřováním těžby zlata, která přispívá ke kontaminaci rtutí. Urbanizace a rozvoj infrastruktury také zmenšují životní prostředí šimpanzů, zatímco klimatické změny způsobují, že některé oblasti savan jsou pro šimpanze neobyvatelné kvůli stále suchému a horkému počasí.

Kormos říká, že k prudkému poklesu počtu šimpanzů západních v celém jejich areálu patří také pytláctví, přehrady a nemoci. Dokonce i Fouta Djallon se potýká s problémy s těžbou, protože oblast je bohatá na bauxit, a s hrozící hrozbou možného projektu vodní přehrady, která by zničila velký kus životního prostředí. Kormos spolupracuje s těžebními společnostmi ve snaze přimět je k vytvoření kompenzačních zařízení, která by kompenzovala ekologické škody způsobené jejich projekty.

Podle jejích slov však existují i pozitivní náznaky. Některé neziskové organizace spolupracují s guinejskou vládou na vytvoření národního parku Moyen-Bafing v oblasti Fouta Djallon, v němž žije odhadem 5 500 šimpanzů západních.

Ačkoli oblasti, kde mají šimpanzi západní svůj domov, mohou být vzdálené, Lindshield zdůrazňuje, že vše spolu souvisí. Rozšiřování plantáží na palmový olej podle ní vedlo k ničení mnoha biotopů, ale pokud budou spotřebitelé kupovat méně běžných výrobků s tímto olejem, mohlo by to situaci pomoci. Ekoturistika by také mohla přinést určité příjmy do odlehlých oblastí, jako je Fouta Djallon, což by podle Kormose dalo místním obyvatelům větší impuls k ochraně šimpanzů.

Celkově však bude ochrana západních šimpanzů vyžadovat angažovanost místních obyvatel, národních vlád a mezinárodního společenství.

„Západní Afrika byla využívána pro svou slonovinu, diamanty, kaučuk, kakao, kávu a nyní také pro palmový olej, bauxit a železnou rudu. Mezinárodní společenství se musí zavázat k vyšším environmentálním standardům pro společnosti pracující v těchto zemích a ke kompenzaci případných negativních dopadů. Bez tohoto závazku se může stát, že šimpanz západní bude prvním poddruhem našich blízkých žijících příbuzných, který vyhynul.“