Z archivu: Landon zemřel ve věku 54 let
Zemřel v polovině odpoledne ve svém domě v Malibu s manželkou Cindy a dalšími členy rodiny u postele, uvedla Ronne Schmidtová, recepční Landonova advokáta a přítele Jaye Ellera. Pohřební obřady budou soukromé. Rodina žádá o zaslání darů Americké společnosti pro boj s rakovinou.
Hercův stav se od 8. dubna, kdy oznámil, že má neoperovatelnou rakovinu jater a slinivky břišní, prudce zhoršoval.
„Budu s tím bojovat,“ řekl otec devíti přirozených a adoptovaných dětí ze tří manželství na tiskové konferenci na svém ranči. „Po něčem takovém je každý okamžik o něco důležitější. Prožívejte každý okamžik, lidi.“
Po několika minutách slavnostního setkání s médii přeřadil na jinou kolej a oznámil: „Chci, aby můj agent věděl, že tohle vystřílí do pekel jakoukoli šanci dělat reklamu na zdravou výživu.“
V následujících týdnech mu domů nebo do jeho produkční kanceláře, kde vymýšlel televizní seriály od peripetií s anděly přes westernové pionýry až po speciály o postelových pomočnících a středoškolských sportovcích, jimiž Landon byl, přišly desítky tisíc přáníček z celého světa.
V květnu Landon vystoupil se svým přítelem a sousedem Johnnym Carsonem v pořadu The Tonight Show a kritizoval bulvární tisk za spekulace o tom, jak dlouho by měl žít. Bulvár přesto v náporu pokračoval.
Carson, jehož syn Richard zahynul 21. června při autonehodě, v pondělí řekl:
„Byl to pro mě a mou rodinu zničující týden. Michael mi minulé pondělí zavolal a vyjádřil mi hlubokou soustrast nad smrtí mého syna Rickyho. Odvaha a citlivost, kterou projevil v našem rozhovoru, když mě utěšoval, když prožíval velkou bolest, svědčí o kvalitě tohoto muže a jeho charakteru.“
Landon se narodil jako Eugene Maurice Orowitz ve Forest Hills ve státě New York publicistovi a divadelnímu manažerovi Elimu Orowitzovi a bývalé herečce broadwayských muzikálových komedií Peggy O’Neillové. Jeho dětství bylo přinejlepším bídné. Musel se bránit bití od sebevražedné matky, která si přála jeho smrt, a zároveň se vyrovnávat s konzervativními WASP v Collingswoodu ve státě New Jersey, kde vyrůstal jako jeden ze dvou židovských chlapců.
V roce 1987 řekl časopisu Redbook, že na základní škole nebyl oblíbený, protože měl samé jedničky. Na střední škole se to snažil změnit a odmaturoval jako předposlední ve třídě s 301 žáky.
Ačkoli byl drobné postavy, díky odhodlání a stovkám hodin tréninku vytvořil národní středoškolský rekord v hodu oštěpem hodem dlouhým 211 stop a 7 palců.
Právě na atletickém hřišti poprvé okusil sladkost veřejného obdivu, který mu měl zůstat. „Užíval jsem si, když jsem viděl šok ve tvářích lidí, když viděli, jak takový hubený kluk urazí takovou vzdálenost,“ řekl v roce 1969 televizi TV Guide.
Jeho schopnosti mu přinesly atletické stipendium na USC a přesvědčení, že podobně jako u Samsona jeho síla nějak souvisí s jeho dlouhými vlasy.
Ať už to byla pravda, nebo ne, tento princip se stal skutečností, když mu někteří nesouhlasící kolegové atleti v USC násilím udělali sestřih. Landon zjistil, že ze svých nejlepších známek ztratil 50 stop, a pak si při snaze dohnat tuto vzdálenost poranil vazy v ruce.
Po skončení sportovní kariéry opustil na konci prvního ročníku USC, prodával deky, pracoval jako skladník a vykládal nákladní vagony ve skladu, když ho jeden budoucí herec požádal, aby mu pomohl připravit se na konkurz.
Eugene Orowitz byl myšlenkou herectví natolik zaujat, že se přihlásil na výuku u společnosti Warner Bros. Když se konkurz konal, byl to právě Landon – nikoli jeho kolega z nákladního vozu -, kdo byl požádán, aby se připojil k herecké škole studia.
Landon chtěl své křestní jméno vyřadit ve prospěch Mikea Lanea, ale Screen Actors Guild mu sdělil, že jméno je obsazené. Po prohledání telefonního seznamu si vybral jméno Michael Landon. O čtyři měsíce později byl Landon obsazen do hlavní role v televizním seriálu „Čas telefonování“.
Landon debutoval v roce 1957 ve filmu „I Was a Teen-Age Werewolf“, který je dnes již kultovní klasikou.
Po několika menších televizních rolích – včetně role ve westernovém seriálu „Restless Gun“ (1957-59) – byl obsazen do role romantického, spontánního a lehce neuctivého Malého Joea Cartwrighta ve filmu „Bonanza“.“
Western stanice NBC, jehož ústřední postavou byl vdovec, který byl otcem tří velmi rozdílných synů z tolika manželství, běžel v letech 1959-73.
Po většinu 60. let byla „Bonanza“, která běžela v neděli večer, nejoblíbenějším televizním pořadem a v letech 1964-1967 byla na prvním místě. V té době jej týdně v 87 zemích světa sledovalo odhadem 400 milionů diváků.
Během účinkování v tomto seriálu začal Landon psát. Vzpomínal, že jeden týden v roce 1963 nebyl k dispozici scénář k seriálu „Bonanza“, a pokud by se do pondělního rána žádný neobjevil, seriál by se přestal natáčet. V pátek si podle Landonových slov sedl s tužkou a zažloutlým blokem papíru na podlahu v obývacím pokoji a pomocí konferenčního stolku jako psacího stolu napsal scénář o Cartwrightových, které si spletli s bankovními lupiči.
Dalším krokem byla režie.
„Po čtyřech nebo pěti letech vysílání seriálu za mnou přišel a řekl, že napsal seriál, který by chtěl režírovat,“ řekl zesnulý Lorne Greene, který ztvárnil Bena Cartwrighta, majitele prosperujícího ranče Ponderosa o rozloze tisíc mil čtverečních v zemi Comstock Lode v Nevadě. „Řekl jsem producentovi, že si myslím, že je to skvělý nápad. Michael má úžasnou představivost a umí se lidí dotknout.“
Landon napsal a režíroval další segmenty vysoce ceněného westernu, kde interakce mezi postavami dostala přednost před dějem a násilím.
Po Landonově odchodu je jediným žijícím členem původního štábu seriálu „Bonanza“ Pernell Roberts.
„Pan Roberts je Michaelovou smrtí hluboce zarmoucen,“ řekl Brian Rix, hercův manažer.
Když se seriál „Bonanza“ přestal vysílat, Landon se poohlédl po seriálu, nad kterým by měl větší kontrolu. Vybral si „Malý dům na prérii“
Landon, který ztvárnil patriarchu rodiny Charlese Ingallse, bojoval za to, aby se od knihy odchýlil více, než tomu bylo ve scénářích. Svůj boj vyhrál a dokázal, že má pravdu, a zajistil stanici NBC deset sezón (1974-83) nejlépe hodnocených pořadů.
Když přišel seriál „Highway to Heaven“, Landon nejenže hrál Jonathona Smithe, anděla ve zkušební době, který přináší pozemšťanům lásku a porozumění, ale také převzal kontrolu nad seriálem jako spoluvýkonný producent.
Ačkoli jeho autokratické způsoby některým vadily, tehdejší prezident společnosti NBC Entertainment Brandon Tartikoff vysekl Landonovi poklonu a prohlásil: „Moje vysněná síť by měla 22 hodin takových talentů, jako je on. Mám ho moc rád.“
V roce 1976 Landon napsal, režíroval a hrál v televizním filmu „Nejosamělejší běžec“ o dospívajícím sportovci, který byl natočen podle Landonových vlastních traumat z nočního pomočování.
Marsha Daly, in her 1987 biography of Landon, called him „a moody, complex, sometimes sweet, sometimes savage man driven to succeed and to be recognized as one of the most extraordinary men in Hollywood.“
MORE ARCHIVAL OBITUARIES
From the Archives: Eddie Albert, 99; Versatile Stage and Screen Actor Best Known for Role in ‚Green Acres‘
From the Archives: Actor Bela Lugosi, Dracula of Screen, Succumbs After Heart Attack at 73
From the Archives: Eartha Kitt dies at 81; TV’s Catwoman, sultry singer of ‚Santa Baby‘
From the Archives: Wizard of Fantasy Walt Disney Dies
From the Archives: Passionate Star Anthony Quinn Dies