zdravéženy

Juliet Dohertyovou zasáhl vztek jako vlak. Ve svých 48 letech byla Dohertyová již dva roky v perimenopauze, žila s každodenními bolestmi hlavy, bolestmi prsou a nepravidelnou menstruací. Ale dalo se to zvládnout.

„Naivně jsem věřila, že pokud je to všechno, budu v pořádku,“ říká Dohertyová.

To se náhle změnilo, když začala prožívat hněv, jaký dosud nezažila.

„Emocionálně jsem byla na dně,“ vzpomíná Doherty. „Můj život se vymknul kontrole. Bylo to, jako když se díváte na autonehodu a nemůžete ji zastavit.“

Svůj hněv popsala jako „vztek“: intenzivní pálení v žaludku, které nepřestalo, dokud se neuvolnilo. Vrhla se na rodinu, přátele – dokonce rozbila elektrický ventilátor. Poté plakala, frustrovaná ze ztráty kontroly.

Kde se ten vztek bere?

Ačkoli se veškerá pozornost věnuje menopauze, ještě častěji ženy zažívají změny nálad během perimenopauzy – přechodného období před menopauzou, které se vyznačuje kolísáním hormonů, nestálou ovulací a nepravidelnou menstruací. (U některých lidí se výkyvy nálad a zvýšené riziko vzniku deprese objevují i v časném postmenopauzálním období). Menopauzy se dosahuje až rok po poslední normální menstruaci, která v USA nastává v průměru v 51 letech. Perimenopauza však může trvat čtyři až deset let a začíná již po třicítce.

„Perimenopauza je pro ženy zranitelným obdobím kvůli kolísání hormonů,“ uvedla pro HealthyWomen Dr. JoAnn Pinkertonová, lékařská ředitelka Midlife Health Center a členka poradního sboru pro zdraví žen HealthyWomen.

Vysvětlila, že zdrcující vztek, podobný tomu, který zažila Dohertyová, může souviset se změnami hladiny estrogenu – konkrétně estradiolu – v těle v kombinaci se stresory. V průběhu perimenopauzy estrogen stále kolísá, což ovlivňuje i další hormony (například serotonin a oxytocin), a v těle je jich často v danou chvíli buď příliš mnoho, nebo příliš málo.

Výkyvy nálad, pokud k nim dochází, jsou často vyvolány citlivostí těla na toto kolísání. Pinkertonová však vysvětluje, že kvůli neustálým změnám není neobvyklé, že pocity vzteku trvají týden nebo dva a pak zmizí, jakmile se tělo přizpůsobí.

Podle doktorky Sheryl Kingsbergové, profesorky reprodukční biologie a psychiatrie na Case Western Reserve University a členky poradního sboru HealthyWomen’s Women’s Health Advisory Council, může být jedním z faktorů výkyvů nálad také špatný spánek.

„, pokles estrogenu je příčinou nárůstu návalů horka a nočního pocení, ,“ uvedla Kingsbergová a dodala, že změna hormonů může ve skutečnosti narušit samotný spánek i bez návalů horka.

Riziko deprese

„Dvacet šest až 33 % žen vykazuje během této hormonální změny výrazné depresivní příznaky,“ uvedla Pinkertonová.

U žen, u nichž je téměř dvakrát vyšší pravděpodobnost diagnózy deprese než u mužů, jsou depresivní epizody často spojeny s hormonálními životními událostmi, jako je perimenopauza (a také období po těhotenství a pubertě).

Pokud se hněv během tohoto přechodu neléčí, může zvýšit riziko vzniku deprese. Ještě většímu riziku jsou vystaveny ženy, které v minulosti prodělaly depresi před perimenopauzou nebo které v minulosti prodělaly změny nálady související s hormony, jako je premenstruační dysforická porucha, vysvětlil Kingsberg.

Oba lékaři zdůraznili, že pokud vás přepadají pocity vzteku nebo vztek ovlivňuje vaše vztahy, je důležité vyhledat pomoc, aby nevedl k depresi.

Krocení vzteku

Existuje řada perimenopauzálních léčebných postupů. Podle Kingsberga se na změny nálady pohlíží z biopsychosociální perspektivy – propojení biologie, psychologie a socioenvironmentálních faktorů. Mezi farmakologické možnosti patří hormonální substituční terapie (HRT) a nízké dávky antidepresiv.

„Neexistují data, která by říkala, že hormony vyléčí velkou depresi,“ říká Kingsberg, „ale určitě je můžeme použít na mírné změny nálady. Víme, že mohou pomoci.“

Hormony a antidepresiva mohou zajistit dvojí funkci: posunout neurotransmisi, aby se obnovila nálada, a pomoci snížit návaly horka. HRT však není jedinou možností a nemusí být tou správnou volbou pro každého. (Kingsbergová zdůraznila, že je důležité promluvit si se svým gynekologem a poradit se s ním o společném rozhodování.)

Dalším účinným způsobem řešení perimenopauzálních změn nálady je kognitivně behaviorální terapie (KBT). Tento oblíbený typ terapie rozhovorem, který poskytuje nástroje k posunu myšlenkových vzorců od negativních k neutrálním a pozitivním, se často používá při depresi a může řešit podrážděnost. Podle Kingsberga může některá CBT pomoci s nespavostí a také snížit intenzitu a četnost návalů horka.

Protože výkyvy estradiolu činí ženy citlivějšími na stres, Pinkerton řekl, že prožívání stresujících životních událostí během perimenopauzálního přechodu zvyšuje riziko vzniku deprese. Proto je důležité, aby ženy vyhodnotily aktuální životní stresory a identifikovaly spouštěče. CBT a další nástroje všímavosti, jako je meditace, mohou ženám pomoci méně negativně emočně reagovat na stres, což může snížit rozvoj deprese.

„Všímavost a schopnost ustoupit jsou opravdu důležité,“ řekla Pinkertonová.

Meditace, cvičení a tvůrčí aktivity jsou užitečné činnosti, které snižují stres a podrážděnost. Nejdůležitější však je – zejména v době pandemie COVID-19, která značně zvýšila stresory -, aby každý, kdo prochází perimenopauzou a cítí se obzvlášť přetížený (nebo pociťuje jiné fyzické příznaky, jako jsou potíže se spánkem, ztráta sexuální touhy nebo bolest při pohlavním styku), vyhledal pomoc.

Dohertyová nakonec vyhledala pomoc poté, co vylezla na žebřík, aby seřvala sousedy za natírání plotu.

„Uvědomila jsem si, že jsem ztratila kontrolu nad svými emocemi, a zavolala jsem svému lékaři,“ vysvětlila Dohertyová.

Naordinoval jí HRT a její nálada se okamžitě změnila. Dnes má pocit, že má svůj život a emoce více pod kontrolou. Přestaly ji také bolet hlava a návaly horka.

„Obvykle jsem velmi kontrolovaný, vyrovnaný člověk. Tohle mě zasáhlo jako blesk – bylo to tak rychlé,“ řekla Doherty. „HRT mi rozhodně pomohla kontrolovat příznaky. Už se tak nechci cítit.“