10 žen o tom, jaké jsou skutečné pocity ranní nevolnosti

Ačkoli filmy a televize možná všechny naučily věřit, že zvracení uprostřed pracovní schůzky je univerzálním prvním příznakem těhotenství, těhotenství v reálném životě není vždy takové, jak si myslíte. Podle Mayo Clinic se během prvního trimestru můžete setkat s ranní nevolností, nevolností způsobenou hormony, které mohou začít působit již dva týdny po početí. A navzdory názvu se ranní nevolnost neomezuje jen na ráno. Některé ženy může postihnout i v noci nebo během dne. Ranní nevolnost obvykle odezní do 12. týdne těhotenství, u některých žen však trvá déle. Zde 10 žen s velmi rozdílnými zkušenostmi vysvětluje, jak se u nich ranní nevolnost projevovala.

1. „Ranní nevolnost jsem pociťovala pouze kolem jídla a bezprostředně po jídle. V té době jsem učila v páté třídě. Po obědě jsem musela přerušit výuku uprostřed věty, polknout a pokračovat. Kdybych mluvila dál, všechno by se mi vrátilo. Naprosto mírné a pod mou kontrolou, ale rozhodně znatelné. Moje chuť na jídlo prostě zmizela. Kvůli své nechuti k jídlu jsem během prvního trimestru nepřibrala. Těžká jídla u mě vyvolávala nevolnost. Jediné, co jsem chtěla jíst, byla kašovitá jídla… pořád. Guacamole, bramborová kaše, polévka ramen… to mi přišlo chutné. Nikdy jsem nezvracela z nevolnosti, bylo to jen všeobecné. Nevolnost ve mně vyvolávala stejný pocit, jako kdybych prošla kolem popelnice. Ten zápach vám prostě obrátí žaludek a vy si nedokážete představit ani možnost jíst. Ranní nevolnost je jako když vás celý den pronásleduje popelnice, ale bez zápachu.“ -JoAnn, 36 let

2. „Před těhotenstvím jsem používala kuře z rožněného masa téměř na všechno. Byla to moje oblíbená bílkovina. Během těhotenství, když jsem otevřela dveře ledničky a ucítila jen závan kuřecího masa, byl to sprint na záchod. Jak mé těhotenství postupovalo, averze k drůbeži rostla. I když jsem ji viděla na něčím talíři, zvedal se mi žaludek a ústa se mi plnila slinami před zvracením. Přirovnala bych ten pocit k reakci těla na špatného panáka tequily. Jakmile se mi v hlavě objevila myšlenka na pohled na to jídlo nebo na jeho vůni, tělo se ho chtělo co nejrychleji zbavit. Další vůní, která mi způsobovala fyzickou nevolnost, byla vanilka. Pracovala jsem s ženou, která měla na stole svíčku s vůní vanilky. Bylo to otevřené kancelářské prostředí, takže té vůni nešlo uniknout. Zapalovala ji každý den po obědě (pravděpodobně proto, aby se zbavila pachů jídla v kanceláři). Na té sladké a pižmové vůni bylo něco, po čem se mi potila ústa a měl jsem silný dávicí reflex.“ -Gretchen, 36 let

3. „Zhruba od 12. do 24. týdne jsem bojovala s ranními nevolnostmi. Od 12. do 16. týdne byly nevolnosti vysilující. Nemohla jsem jet autobusem do práce nebo prosedět schůzku, aniž bych pociťovala potřebu zvracet. Nakonec jsem místo toho chodila do práce kilometr a půl pěšky, doslova do kopce oběma směry. Kvůli ranním nevolnostem jsem zvracela jen párkrát, ale v kabelce jsem měla neustále sáčky se slanými sušenkami a bonbony proti ranní nevolnosti. Po 16 týdnech se nevolnosti utlumily, ale stále se vkrádaly v těch nejnevhodnějších chvílích (tj. na schůzkách, obědech, výletech atd.). Co se týče jídla, ranní nevolnosti mi dlouhodobě nic nezkazily, ale svou lásku ke kari jsem v těhotenství odložila. Při pomyšlení na to, že bych měla jíst cokoli s kari, nebo dokonce cítit jeho vůni, se mi zvedal žaludek. S radostí mohu oznámit, že si teď mohu vychutnat kuře Tandoori, kdykoli se mi zachce!“ -Hilary, 28 let

4. „Moje ranní nevolnosti byly jako tříměsíční kocovina. Neustále jsem pociťovala nevolnost. Žádné zvracení, ale objevovalo se suché dýchání. Bolela mě hlava, jako by mi někdo vrtal do mozku. Byla jsem bolestivě unavená a měla jsem pocit, že chci v práci zalézt pod stůl a hibernovat. Během prvního trimestru jsem pokaždé nejvíc přibrala, protože jídlo bylo to jediné, po čem jsem se cítila lépe. Žila jsem na bagetách, cereáliích a pizze. Jsem extrémní milovnice kávy a vždycky jsem věděla, kdy jsem těhotná, protože jsem se z její vůně dávila. Tato jídla stále miluji, ale teď, když už nejsem těhotná, je jím s větší mírou. Jakmile jsem dosáhla 13. týdne, všechny tyto příznaky se rozplynuly, takže jsem pokaždé věděla, že je to dočasné, ale 3 měsíce těchto příznaků každý den mi připadaly jako 3 roky.“ -Kelley, 39 let

5. „Nejlépe to můžu popsat tak, že se mi neustále dělalo špatně a kupodivu to nejprve začalo večer, pak to s přibývajícími dny trvalo dlouho a déle, až to bylo celý den a celý večer. Nebylo prostě žádné jídlo, které by mi znělo lákavě. Věděla jsem, že musím jíst, protože když jsem nejedla, cítila jsem se ještě hůř, takže to byl začarovaný kruh. Nikdy jsem vlastně nezvracela, ale byly chvíle, kdy jsem si to přála, aby ta příšerná nevolnost zmizela. Asi měsíc jsem přežívala na pečených bramborách, bagetách, popcornu, slaných cereáliích a zázvorovém pivu. Také proto, že jsem moc nejedla, jsem byla neustále vyčerpaná a měla jsem problém během toho dne fungovat. Nedokázala jsem pozřít kávu, zeleninu a zejména jakýkoli druh masa nebo kuřecího masa. Chtěla jsem škrobnaté, mdlé věci a sycené nápoje. Moje ranní nevolnosti trvaly až do 12. týdne a pak úplně zmizely.“ -Heather, 32 let

6. „Před otěhotněním mi ranní nevolnost vždycky připadala jako mírně nepříjemný záchvat nevolnosti, který do oběda přejde s pomocí několika slaných brambůrků. „Zkoušela jsi zázvor nebo mátu?“ Nikdy jsem tak silně nekroutila očima. Prvních 15 týdnů jsem strávila přikrčená nad záchodem nebo odpadkovým košem nejméně 10-12krát denně v domnění, že je to naprosto normální. Pokud se mi podařilo dostat do břicha hranolky, makaróny nebo jakýkoli jiný pokrm, který nepáchl masem, obvykle mi to vyneslo zhruba hodinu, než jsem doslova ucítila, že se mi zase zvedá. Teprve když jsem se začala jídlu bránit úplně, můj manžel naléhal – ehm – donutil mě jít na pohotovost, aby mi napumpovali kapačky (měli jste vidět, jak rychle mi ty štěňátka žíly vypustily!). Rychle se ukázalo, že jsem jedna z mála šťastlivců, které postihl případ hyperemesis gravidarum a la Kate Middletonová, jen bez mediálního pokrytí a celosvětového soucitu. Dostala jsem recept, který mi pomohl podstatně zmírnit jen jednu nebo dvě epizody denně až do třetího trimestru, kdy se zdálo, že se moje tělo konečně přizpůsobilo novému miminku uvnitř. Netřeba dodávat, že to, co jsem prožívala, nebylo normální. Měla jsem pocit, že jsem nějak selhala, když jsem neměla dokonalé těhotenství plné prenatální jógy a kapustových koktejlů. A co hůř, musela jsem brát léky jen na jídlo. Pocit viny se pro nás matky může stát silnou emocí – ale jen pokud mu to dovolíme. Teď jsem maminkou tří krásných, zdravých dětí, které se sem dostaly s malou pomocí lékárny, a to mi nevadí. Jednou jim možná dokonce odpustím, že mě mučili už v děloze.“ -Lauren, 31 let

7. „Ranní nevolnost je jako smyčky na horské dráze, které vás dovedou na pokraj zvracení. Při různých těhotenstvích jsem pociťovala různé stupně ranní nevolnosti. Se synem mi bylo špatně sedm měsíců. Byly to nepřetržité nevolnosti, kdy jsem experimentovala s tím, co mi pomůže, aby mi bylo méně špatně – určité ovoce, žvýkačky, mentolky, proteiny – nemohla jsem se ani podívat na svou starou obvyklou snídani z ovesných vloček, aniž by se mi udělalo tak špatně, že bych si musela lehnout. U dcery by se mi při pomyšlení na určitá jídla, jako jsou mušle, vejce nebo polévkové struktury, udělalo nevolno.“ -Linsey, 35 let

8. „Moje první těhotenství bylo nejhorší. Zvracela jsem několikrát denně po dobu 20 týdnů v kuse a proklínala lidi, kteří vymysleli termín ‚ranní nevolnost‘, když ve skutečnosti trvala celý den. Žít každodenní život bylo obtížné a já trávila co nejvíce času poleháváním na gauči. Byla jsem vděčná, když mé druhé těhotenství nebylo tak těžké. Stále jsem pravidelně zvracela, ale někdy jsem se cítila slušně i celý den. Rychle dopředu další tři děti a pro mě byla těhotenství s holčičkami jednodušší než s chlapečky. Nejlepší rada, kterou mohu dát novopečeným maminkám, je pamatovat si, že nevolnost jednou skončí. Zachovat si nadhled je stejně užitečné jako mít u postele sušenky a vodu.“ -Sarah, 35 let

9. „Od chvíle, kdy jsem se probudila, až do chvíle, kdy jsem usnula, mi bylo špatně. Asi pětkrát denně jsem měla suchou stolici a občas jsem zvracela. A nejen to, měla jsem hrozný průjem. Připadala jsem si jako ráno po šíleném Silvestru, a to každý den po dobu 13 týdnů. I když jsem si zdřímla nebo odpočívala, nic to nezměnilo. Bylo to taky hrozně divné, protože jsem měla hlad, ale všechno se mi hnusilo. Jediná jídla, která mi seděla, byla opravdu obyčejná jídla jako kuřecí prsty a hranolky nebo něco super pálivého jako thajské jídlo. Také jsem se budila uprostřed noci hlady a jedla jsem Cheerios. Ke všemu jsem měla šílené migrény, ale v těhotenství nesmíte brát žádné léky – takže migrény mi způsobovaly i zvracení. Těžké bylo i to, že moje rodina byla tak šťastná a bylo opravdu těžké být šťastná, když jsem se cítila tak hrozně. V práci to bylo opravdu těžké – nejhorší bylo dojíždění do práce, protože ráno by to bylo nejhorší. V metru jsem si říkala: „Já se teď přede všemi doslova buď pozvracím, nebo půjdu na záchod.“ Vždycky jsem si říkala, že se mi chce zvracet. Vzpomínám si, jak jsem si říkala, že bych si přála, aby mi někdo uvolnil místo, protože se mi chtělo omdlít, ale protože jsem se neprojevovala, tak se to nedělo. Na schůzkách jsem byla jako zombie a jen jsem se snažila přežít den. Jedinou výhodou bylo, že pokud se v práci stalo něco „stresujícího“, neovlivnilo mě to tak jako obvykle, protože jsem se jen snažila vydržet do oběda. Moje jediná rada zní: prostě to vydržte, nakonec to skončí. A vím, že je to takové klišé, ale stojí to za to – klidně bych si to zopakovala.“ -Lindsay, 33 let

10. „Od druhého do čtvrtého měsíce těhotenství jsem měla pocit, že mám ‚ranní nevolnosti‘ po celý den VYJÍMEČNĚ ráno. Před spaním to bylo nejhorší. Zdálo se, že mít nebo nemít jídlo v žaludku na tom nic nemění, kromě toho, že čokoláda a ořechy byly obzvlášť nevolné. Jedinou úlevu přinášely kyselé potraviny. Cucala jsem rovnou limetky. Nebyla to ani tak chuť, jako spíš úleva. Každopádně to nebylo snadné napravit před lidmi v kanceláři nebo v restauraci. Hodně pomáhala černá káva (s mírou). Možná právě proto byla rána snesitelná!“ -Erica, 36 let

Odpovědi byly pro přehlednost lehce upraveny.

Sledujte Carinu na Twitteru.