Chléb náš vezdejší dej nám dnes: Us. – Stadia

Mám rád chléb. Je pro mě neodolatelný, zvlášť když je teplý a namazaný máslem. Ve skutečnosti chléb miluji možná až příliš! Ta vůně, zemitost, vzpomínky na domov. Mmmm.

Ale pro mnoho dětí na celém světě není chléb jen lahodným požitkem. Je to potrava pro život. Chléb je to, co naplní nafouklé břicho a zažene návaly hladu. Poskytuje potravu a základní živiny pro život.

V posledních několika měsících nás různí zaměstnanci společnosti Stadia provedli prvními třemi prosbami modlitby Páně, která se nachází v 6. kapitole Matoušova evangelia: „Otče náš v nebesích, posvěť se jméno tvé. Přijď království tvé, staň se vůle tvá, jako v nebi, tak i na zemi.“ Tento měsíc se dostáváme k mé oblíbené části modlitby Páně. Čtvrtá prosba: „Chléb náš vezdejší dej nám dnes“.

První tři prosby se tradičně označují jako „ty prosby“. Jsou to prosby, které vznášíme k Bohu, aby udělal něco, co dává poznat jeho jméno, co hlásá jeho velikost a podporuje jeho záměry.

„Chléb náš vezdejší dej nám dnes“ začínají poslední tři prosby známé jako „my prosby“. Tyto tři závěrečné prosby předkládané Bohu se vztahují ke světu tady a teď, ve kterém žijeme, a týkají se našich potřeb a vedení.

Chléb byl a je základní potravinou středovýchodní kultury. A v celé Bibli se chléb univerzálně používá jako symbol všeho, co jíme, naší výživy, té potravy, která nás živí. To je neoddiskutovatelný význam chleba v této pasáži.

Chci zdůraznit dvě slova v této větě, která v sobě podle mého názoru skrývají bohatství a hloubku, jež často přehlížíme. Těmito slovy jsou „denní“ a „náš“

„Dej nám dnes náš DENNÍ chléb.“

DENNÍ. Toto zvláštní řecké slovo „epiousios“ (ep-ee-oo‘- see-os), které naše bible překládají jako DENNÍ, se nikde jinde v Písmu nevyskytuje. Jedná se tedy o jedinečné slovo nabité významem.

Mnozí učenci se domnívají, že tato DENNÍ prosba o chléb není prosbou o nadbytek, ale spíše o obživu. „Dej nám dnes právě tolik, abychom mohli uspokojit své potřeby.“ Jeden z nejstarších překladů modlitby Páně do staré syrštiny (jazyka, který se velmi podobá aramejštině, jíž mluvil Ježíš, a který o staletí předchází angličtině) zní: „Dej nám dnes chleba, který nedojde“.

Jedním z nejzákladnějších lidských strachů je strach z nedostatku. Co když nás Ježíš v této modlitbě učí, že modlitba nám může pomoci se tohoto strachu zbavit? Pokud se modlíme „dej nám dnes chleba, který nedojde“, zahrnuje to chléb dnešní, zahrnuje to chléb budoucí a dostatek, aby nás udržel při životě – vše, co potřebujeme, vše, co využijeme.

Strach z toho, že nebudeme mít dost právě teď, tento základní lidský strach, může zničit pocit radosti z přítomnosti a podkopat naději do budoucnosti. Věřím, že najdeme široké uplatnění, pokud se opřeme o tento starobylý syrský překlad – kde se modlíme za Boha, aby nás zbavil strachu a úzkosti z toho, že nemáme dost jídla. „Dej nám chléb pro dnešek a spolu s ním nám dej důvěru, že i zítra budeme mít dostatek.“

Ale pro nás v naší kultuře hojnosti může být těžké pochopit modlitbu, která nás osvobozuje od DENNÍHO strachu z nedostatku základních prostředků k životu. Ale zase tolik dětí na celém světě chodí spát a sní o kousku chleba, doufá v něj a přeje si ho. To je svět, pro který bylo Písmo původně napsáno. Lidem se strachem o DENNÍ obživu.

Takže když toho máme tolik, znamená to, že se nemusíme modlit tuto část modlitby? Vždyť většina z nás nikdy nezažije podvýživu a neschopnost nakrmit své rodiny základní potravou, jako je chléb.

No a to nás přivádí k dalšímu důležitému slovu v této malé větě modlitby Páně – „NAŠE“. Tato věta zní: „Chléb náš vezdejší dej nám dnes“, nikoli „Chléb můj vezdejší dej mi dnes“

„Chléb náš vezdejší dej nám dnes“

Na všech šesti prosbách v modlitbě Páně se mi líbí, že sice vyjadřujeme závislost na Bohu, pokud jde o uspokojování potřeb, ale nejsme z obliga. Ve všech šesti prosbách vidíme jak potřebu Božího jednání, tak i výzvu k účasti a odpovědnosti toho, kdo se modlí.

Co můžeme udělat pro to, aby tato modlitba za chléb vezdejší byla naplněna? Co můžeme udělat pro odstranění strachu a chudoby ve světě?

Středovýchodní kultura prvního století, pro kterou byla Bible původně napsána, chápala strach a hlad, ale také hluboce rozuměla společenství. Že NAŠE potřeby jsou důležitější než MOJE potřeby. Spojené státy jako západní kultura byly vybudovány na principech drsného individualismu. Nejdůležitějším subjektem v individualistické společnosti je jednotlivec. Naše identita vychází z toho, jak se odlišujeme od svého okolí. Jsem zodpovědný za MĚ, a ne za VÁS.

Co kdybychom se v této části modlitby Páně nevnímali jako jednotlivec, který je v DENNÍ nouzi, ale jako potenciální odpověď na modlitbu Páně? Nástroj, který chce Bůh použít k odvrácení úzkosti z hladu, k odstranění strachu a k obnovení radosti z přítomnosti a naděje do budoucnosti? Neshoduje se to s Ježíšovou cestou, kterou vidíme v evangeliích?“

Takže až budete mít příště jakýkoli chléb, zastavíte se a odříkáte malou modlitbu? Modlitbu vděčnosti za chléb, který se chystáte jíst. Modlitbu vděčnosti za to, že máte nejen dostatek pro uspokojení svých individuálních každodenních potřeb, ale i hojnost, o kterou se můžete podělit s ostatními. DENNÍ modlitbu, která nám připomene NAŠE potřeby, a ne jen ty moje.