Jaký je původ toho, že minjan tvoří deset mužů?

Rabín Dr. Jonathan Romain odpovídá na otázku: Jaký je původ desetičlenného minjanu?

V judaismu existuje silná tradice společné modlitby při pravidelných denních nebo šabatových bohoslužbách. Člověk se může vždy modlit sám, a to kdykoli a kdekoli, ale přítomnost ostatních kolem vás přináší pocit kamarádství, může vám pomoci modlit se, když nemáte náladu, a být zdrojem útěchy, když čelíte problémům; stejně tak může vaše přítomnost pomoci ostatním, když se ocitnou v některé z těchto situací. Když se podíváte na jakoukoli bohoslužbu, všimnete si, že prakticky všechny modlitby jsou v množném čísle a odkazují na „my“, „naše“ nebo „nás“. Jedinou výjimkou je začátek amidy („Bože můj, otevři má ústa a nechť mé rty hlásají Tvou chválu“), který se tradičně říká sám sobě.

Aby se lidé povzbudili ke společnému setkávání, bylo zavedeno, že bez kvora/minjanu nelze říkat klíčové části bohoslužby, např. recitovat kadiš nebo číst z Tóry. Existuje mnoho vysvětlení, proč bylo zvoleno deset lidí: jedním z nich je, že na Noemově arše bylo osm lidí (Noe, jeho tři synové a jejich ženy) plus božský duch, a to na záchranu světa před zkázou nestačilo (zatímco deset by to dokázalo !). Podobně Bůh souhlasil, že ušetří města Sodomu a Gomoru, pokud v nich bude deset spravedlivých lidí. Jiná věc je, že Žalm 82,1 říká, že „Bůh stojí ve shromáždění“, a na jiném místě je stejné hebrejské slovo (eidah) použito o deseti zvědech, kteří přinesli negativní zprávu o zemi Izrael.

Ortodoxní synagogy trvají na tom, aby toto kvorum tvořilo třeba deset dospělých mužů (tj. starších 13 let), zatímco reformní počítají s deseti jednotlivci, přičemž uznávají ženy jako plně rovnocenné. Mnoho reformních rabínů povolí odříkat kadiš i v případě nepřítomnosti minjanu, aby nebyli truchlící penalizováni kvůli těm, kteří se nezúčastnili.